Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Byla jsem to já, kdo v ÚPV navrhl zamítnutí toho zákona. Důvodem bylo, že koncepce jeho, zejména ve vztahu k té restituční tečce, ale jsou tam i další věci, které jsou velmi problematické, je v naprostém rozporu se setrvalou judikaturou Ústavního soudu, dokonce Nejvyššího soudu, a samozřejmě i Evropského soudu pro lidská práva.
V roce 2016 navrhnout, že, já nevím, za kolik let, protože je tam odklad o dva roky, čili v roce 2018 a dál, že se budou vyplácet za ty pozemky, které nebyly kompenzovány náhradními pozemky, ceny z roku 1991, je prostě nehoráznost! To je nehorázonost! A říkám, že to není jenom můj názor, opírám to právě o judikaturu, kterou jsem tady zmiňovala.
Už dnes Ústavní soud, je to nedávno, v podstatě v srpnu minulého roku, vynesl nález, kde tedy ti restituenti, nebylo jim vydáno to, co jim bylo zabráno, tudíž žádali finanční kompenzaci. A podle vyhlášky jim příslušelo 86 880 korun, byli to manželé, tak každému z nich tato suma. Nakonec zvítězil názor, který nejprve potvrdil soud první instance, který však zvrátil odvolací soud, a potom i dovolací soud potvrdil, a Ústavní soud to vrátil k rozhodnutí soudu první instance, že tedy ti manželé mají dostat skoro 3 miliony korun, 2 838 300 korun. Ve srovnání, v poměru ke 180 000. Tady se argumentuje ze strany ministerstva zemědělství, že se musí šetřit, že tedy oni už nechtějí dál vydávat ty zemědělské pozemky restituentům, protože prostě je půdy málo... A že tedy potom by ji stát musel nakupovat za drahé peníze.
Tak já říkám, pokud přijmeme tento zákon, tak se všichni budou soudit. A bude to nejen o tom, že se bude muset draze zaplatit, tedy ta původně zabraná půda, ale budou zatížené soudy, bude to mnohem větší práce a mnohem více peněz vynaložených, než by bylo, kdyby se tedy ten zákon se pokusil o nějaké opravdu slušné, podtrhuji slušné, vyrovnání s těmi restituenty.
Já jsem se schválně podívala i do nálezu k církevním restitucím, o kterých se v poslední době velmi mluví, které jsou skloňovány neustále. A koneckonců i politická strana, z níž pochází pan ministr, byla nositelem myšlenky církevních restitucí a podporovala je v té formě, ve které prošly.
Tak ten nález k církevním restitucím říká, že tedy z hlediska ekvivalence majetkových hodnot oprávněné osoby podle zákona 229/1991, to znamená tedy podle toho zákona o těch zemědělských restitucích, nejsou v zásadně odlišném postavení ve vztahu; míněno tedy k těm církevním restituentům. A proč, říká Ústavní soud?
Protože oni mají především, a to je podle něj priorita, právo na náhradní pozemek. A pokud ho tedy nedostanou, tak tady pak rekapituluje právě ta rozhodnutí všech těch soudů, které už jsem zmiňovala, tak ta náhrada dnes vylézá do mnohonásobků toho, co bylo v tom roce 91. A on to posvětil i v těch církevních restitucích a říká: Uplynutí času 20 a více let od účinnosti restitučních norem vedoucích ve věcech restitučních náhrad ke zvýšení hodnoty věci řádově, resp. mnohonásobně, představuje takovou změnu poměrů, která může vést sama o sobě v konkrétních situacích k použití jiného právního řešení. To znamená nedbat na ten mechanismus, který je předvídaný tedy v zákoně, byl už tehdy, nebo dnes je stále v těch zákonech restitučních, kde se odkazuje na tu vyhlášku z roku 1991.
On taky dál říká, proč se odkázalo na tu vyhlášku. Protože v té době nebyly žádné tržní ceny. Tady neexistoval trh s těmi pozemky. To znamená, tohle bylo pomocné řešení. Dnes když už trh existuje, tak není jednoho jediného důvodu, aby se ty ceny za takto odňaté věci přinejmenším blížily k těm tržním cenám. Ony s nimi nemusí být úplně shodné, ale musí se jim alespoň blížit. A nemůže to být takovýto řádový propad. Ten je prostě nemyslitelný. Znovu opakuji, je to cesta do pekel, protože stát to bude stát mnohem víc peněz v konečném efektu, než kdyby to bylo řádně uděláno od samého počátku. Především ty soudy, víme, jak jsou dlouhé, v těchto věcech, kolik jsou platy soudců, si nemusíme povídat. A když tímto budou zaměstnáváni, tak to půjde pochopitelně na úkor řešení jiných věcí, opravdu potřebných věcí pro občany.
A ne tedy věcí vyvolaných špatnou přípravou tohoto zákona. Ony jsou tam ještě další věci, o kterých... No prostě, já to řeknu v kostce, ten zákon dál nahrává, abych tak řekla, vytváření velkých zemědělských subjektů, tím, že v podstatě tam zachovává ta předkupní práva těch nájemců, dnes pachtýřů, atd. A já jsem si nechala stáhnout data, z nich mi vyplynulo, že na celkové výměře 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy hospodaří 29 tisíc subjektů, z nichž fyzické osoby činí cca 25,5 tisíce, právnické 3,5 tisíce, ale fyzické podnikají jenom na 1,2 milionu hektarů, zatímco ty právnické téměř na dvojnásobku. Průměrná výměra podniku na celou ČR je 156 hektarů. A je suverénně nejvyšší v celé EU. Suverénně nejvyšší!
Je to tedy tím, že prostě i tento návrh, a všechny předchozí návrhy, podporovaly ty myšlenky, které se tu táhly z před roku 89, šly na ruku zemědělských družstvům, která ale dnes zanikají, a skupují je právě ti velcí velkopodnikatelé, kteří k půdě jako takové samozřejmě nemají žádný vztah, malí farmáři, kteří mají vztah k půdě, nejsou podporováni tak, jak by podporováni být měli. A to všechno bych očekávala, že bude řešit ministr zemědělský, který sám je farmářem, nevím, malým, velkým, to jsem nezkoumala, nejsem kádrovák, ale prostě je farmářem, tak že pro ně bude mít pochopení. Ale není tomu tak. Jinými slovy, já už to dál nebudu protahovat, ale ten zákon není jeho leitmotiv, jeho idea není dobrá. Nezaměřuje se... A nejde tím směrem, kterým by měla jít, a proto tedy, jak jsem řekla, i tady činím ten návrh na zamítnutí toho návrhu zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
