Emmanuel Macron ji porazil jen o prsa. V dresu Hollandovy strany, - na ministra to dotáhl v ní - to nemělo šanci. Velké prachy mu musely koupit – stihly to za pět minut dvanáct - hnutí na jedno použití. Jean-Luc Mélenchon ustál i ataky prodejných médií. Skóroval třikrát víc, než favorit „reformní levice“. Za Francois Fillonem, kandidátem liberálů zprava, zůstal o zlomek procenta.
Slibně se posunulo mezinárodní téma. Atlantickému militarismu házeli rukavici tři ze čtyřlístku na špici. Dva - Mélenchon i Le Penová – přímo programem odchodu z NATO i tvrdou kritikou EU. Zády ke straně války - a čelem ke skutečně kolektivní bezpečnosti - se postavil i Francois Fillon. Ve sklapovačkách spojenecké věrnosti si musel krotit i Macron.
Volila vrchovatě rozdělená země. Brebentí o tom i média, úkolovaná vyrábět souhlas. V otázce, co zemi štěpí, však většinou mlží. Ty demarkační linie rostou z propasti, protínající zemi existenčně. Tak hluboká -mezi faraónským přepychem a sociální pastí i ponížením – nebyla už sto let. Kličkovat musel i Macron. Hlasy se teprve sčítaly. On sám, ač zatím na druhém místě, vyrazil před kamery s děkovačkou vítěze. Hýřila bombastickou vatou. O to víc vyniklo, co z ní vybočilo. Macron se zavázal napravit posledních víc než třicet let. Tedy dobu až od Reagana a Gorbačova. Asociální zpátečka startovala jejich rukama.
Teď už to je jen o volbě menšího zla. Většina poražených agituje za Macrona. Mélenchon by se tím odepsal. Stranit nemůže ani jeho soupeřce. Marine Le Penová je z ledoborců, drtících farizejské mýty. Tím ovšem její užitečná role končí. Macron je mucholapkou na iluze. Začínal u Rothschildů. Jako investiční bankéř. V kasinu finančních trhů. Morálního hazardu s penězi jiných lidí. Právě ten zavlekl svět do největší krize od 30. let. Náturu mladé tváře, nominované mamonem z cizí práce, dokresluje i love story. Macron se do ženy, starší o čtvrt století, zamiloval už v šestnácti. Aby ji po letech – se třemi dětmi z jiné ložnice – rozvedl a dovedl k oltáři sám. Chlapiska, nadaná vlastní vůlí, zdobívá jiný životopis.
Média, vyrábějící souhlas, se mýlí co chvíli. Třeba i s Hillary a brexitem. Prohrát to nakonec může i Macron. Pokud vyhraje, bude to Pyrrhovo skóre. Na všem, co Francii vnitřně rozdírá, se změní pramálo. Šikům Marine Le Penové nabídne vítanou pastvu.
Fiasko etablovaných partají vysílá jasný signál. Hroutí se jejich cíl, a ne snad jen politický marketing. Z mrákot postkomunismu je zmoklá slepice. Na vrata buší témata, zvládnutelná až po kapitalismu. Partaje, které mu upsaly duši, si s nimi neporadí. Populistická pravice pase jen strach a vztek. K lepšímu vede jen zásadní změna. Pětina hlasů pro Jean-Luc Mélenchona jí duje do plachet.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
