Rezoluci Sněmovny reprezentantů, schválenou minulý týden pod č. j. 758, nazval „rusofobním chvástáním“. Shledal ji „plnou falše a velmocenského pokrytectví“. Nenechal na ní suchou nit:
To jezuitské lejstro sugeruje, že „Ruská federace napadla v srpnu 2008 Gruzii“. Buchanan to má za „pěknou pitomost“: „7. – 8. srpna napadla Gruzie Severní Osetii, maličkou provincii, které si v 90. letech vybojovala autonomii. Gruzínská děla povraždila příslušníky ruské mírové mise a Gruzínci tam pak vtrhli. Až potom do Severní Osetie vstoupila ruská armáda a zahnala Gruzínce zpátky na jejich území. Agresorem v rusko-gruzínské válce nebyl Putin, ale prezident Michail Saakašvili, dosazený k moci jednou z revolucí s barevným kódovým označením, inscenovaných v dekádě Bushe II.“
Sněmovna reprezentantů „odsuzuje přítomnost ruských vojsk v Abcházii, která se od Gruzie také trhla v 90. letech, a v Podněstří, osamostatněném od Moldovy. Kde je však důkaz, že lidé v Podněstří, Abcházii a Jižní Osetii prahnou po návratu do Moldovy či Gruzie? Zdá se, že podporujeme každou etnickou skupinu, odpadající od Ruska, ne ale jedinou z etnických skupin, osamostatňujících se z následnických států.“ Na „princip demokracie“ se tak pasuje „rusofobní maškaráda“.
„Co chtějí lidé na Krymu, v Podněstří, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Luhansku či Doněcku? Víme to vůbec? Záleží nám na tom?“ A co na jejich „podporu podniklo Rusko ve srovnání se 78 dny náletů na Srbsko, trhajících z něj jeho rodnou provincii Kosovo, jež byla srbským územím dřív, než jsme se stali národem my sami?“
Na vodě je i obvinění z „napadení Krymu“: „K žádné invazi, vzdušné, pozemní ani námořní, nedošlo. Rusové tam už byli a Krym se k Rusku, kterému patřil už od Kateřiny Veliké, připojil zpátky bez jediného ztráty na životech.“ Co takhle „postup, jímž Putin restituoval Krym, srovnat s tím, jak s odštěpenými státy Konfederace naložil Lincoln“? Ta „válka trvala čtyři roky“ - a „stála život 620.000 Američanů“.
Rusko je viněno z uvalení „obchodních bariér, vyvíjejících ekonomický a politický nátlak“ a „zasahujících do ´vnitřních věcí´ Ukrajiny“. Tohle zní „skoro legračně“ i paleokozervativci: „Spojené státy uvalily obchodní bariéry na Rusko, Bělorusko, Írán, Kubu, Barmu, Kongo, Súdán a hromadu dalších zemí. Ekonomické sankce jsou pokaždé tím prvním, po čem americké impérium sáhne.“
„I agentury typu National Endowment for Democracy a její filiálky, či nevládní organizace a rádia studené války, Svobodná Evropa a Svoboda, jsou tu stále a vměšují se do vnitřních záležitostí zemí, jejichž zřízení nám nevoní, s cílem dovést to až do ´změny režimu´. Nebyla to snad Victoria Nulandová z ministerstva zahraničí spolu s Johnem McCainem, kdo trojčili v Kyjevě a naléhali tu na vzbouřence, že mají svrhnout demokraticky zvolenou vládu Viktora Janukovyče?“
„Nebyla snad Victoria Nulandová přistižena, jak řeční o 5 miliardách dolarů investovaných do ukrajinské politické reprezentace i o tom, koho chce po Janukovyčově svržení za premiéra?“
Rezoluce Rusku vyčítá, že „stojí za režimem Bašára Asada a dodává mu zbraně, používané proti ´syrskému lidu´. Jenomže Asadovým protivníkem jsou hlavně Fronta an-Nusrá, odnož al-Kájdy, a ISIS. Nejsou to jen jeho nepřátelé a nepřátelé Ruska, ale i naši nepřátelé. A my se leteckými údery na ISIS v Sýrii stali fakticky Asadovými spojenci.“
Není snad „to, co Rusko podniká pro svého spojence v Damašku, když ho vyzbrojuje k obraně proti ISIS, v bleděmodrém tím samým, co podnikáme pro svého spojence v Bagdádu, který je také po palbou Islámského státu? Nepodporujeme snad Kurdistán v jeho snaze o autonomii? Copak o Kurdistánu, nezávislém na Iráku, nemluví i vedení Spojených států?“
Dokument, schválený Sněmovnou reprezentantů, „označuje Putina za ´autoritářského´ lídra zkorumpovaného režimu, který se dostal k moci volebními podvody a vládne represívními metodami. Je to fér, spravedlivé či moudré? Putin má v Rusku dvakrát vyšší rating, než Obama tady, o ratingu Kongresu ani nemluvě.“
„Démonizací ruských ´agresí´ se Sněmovna dožaduje, aby se Rusko stáhlo s Krymu, Jižní Osetie, Abcházie a Podněstří.“ A „apeluje na Obamu, že má s Ruskem ukončit vojenskou spolupráci a ´nevydávat víza, cíleně zmrazit aktiva, uvalit sektorové sankce´ a dodat Ukrajině ´smrtonosné… obranné artikly´.“
„To je však ze sorty ultimát, jež vedla k Pearl Harbor.“
„Proč by země, co nepřišla o morálku, měla vyzbrojovat Ukrajinu k ještě delší a větší válce s Ruskem, již Kyjev vyhrát není s to, Ukrajinců však hrozí zahubit další desítky tisíc?“
„Do rukou, co tak provokační rezoluci zplodily, zahraniční politika Spojených států nepatří.“ Natož pak „jaderný arzenál Ameriky“.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM