Skála (KSČM): Syriza žádný plán B nemá

Ještě týden po volbách – říká v rozhovoru - se Syriza o „jakousi obecnou vizi typu Evropské dluhové konvence pokoušela. Evropská unie ji však odmítla a řecká vláda na svou vizi rezignovala.“

Zpočátku to sice „zkoušela i s částečným odepsáním dluhů“. Narazila ovšem i s ním, „do střetu s věřiteli se jí nechtělo a přišla o půdu pod nohama“. Počínaje „dohodou z 20. února se upsala kánonům úvěrových smluv“.

Bůhvíjak vážně to nemyslí ani s reparacemi, jimiž tu a tam šermuje směrem k Německu. I to je spíš jen „divadýlko kvůli lidem, co s novou vládou spojují přehnané naděje“. Ta se „jen lidi snaží přesvědčit, že své sliby plní, že politiku mění. Reálné pozadí to nemá.“ K „žádnému střetu nedojde ani v létě“. „Nová dohoda se jednoduše podepíše. Bude hůř…“

Vláda však - namítá moderátor - „přece musí vědět, že půjde-li tou samou cestou škrtů, politicky je s ní do budoucna konec. Proč by tu sebevraždu páchala?“

„Sestaví novou vládu (a s levým křídlem Syrizy se rozejde).“ „Vládu národní koalice“ – „společně s To Potomi, částmi PASOK i Nové demokracie a Zlatého úsvitu“. „Pod heslem, že nemá na vybranou.“

„Syriza však přece musí vědět“ – oponuje americký portál – „že půjde-li cestou škrtů dál, lidé ji příště nezvolí.“

Kazakis to tak černobíle nevidí: „Tady v Řecku se dá vyvolat specifická situace.“ Co „lidi napřed vyděsí“ – a „oni pak dají dohromady vládu národní jednoty či přechodný kabinet typu toho Papademosova z roku 2012.“

„Kroky pana Janise Varoufakise nasvědčující, že by rád euro zachoval, ovšem s jeho knihou Globální Minotaurus o kolapsu kapitalismu v souladu moc nejsou. Jaké vysvětlení máte pro to?“

„Postoj pana Varoufakise se od roku 2011 nezměnil ani v nejmenším. Stojí i padá s tím, že o nějaké Řecko ani nejde, a pokud se nenajde ´evropské řešení´, žádné jiné k mání ani není.“ A celé „rozhodování, kudy dál“ se mu tak smrsklo právě na „evropskou cestu, neboť v ni věří“. Jenomže dnes už v „eurozóně k řešení žádná cesta nevede, tím spíš ne pro Řecko“.

„Řecko si může opatřit finance přes Rusko nebo Čínu či dokonceSpojené státy…“

„Náš veřejný dluh dělá 324 miliard euro a jeho monetizace nás stojí kolem 30 miliard ročně. Kdo nám takové peníze dá? Nikdo. Proč by to dělal? Začít se musí tím, že dluh přestaneme uznávat a řekneme jasně ´Dostali jste nás ještě níž, než kolonie´.“

„Vyrazit do Ruska nebo Číny a zeptat se tam ´Můžete doplnit naše externí zdroje?´ lze teprve až se dluhů zbavíme a řekneme adieu euru. Řeknou nám asi ´O.K., pojďme to probrat. My vám dáme peníze; co jste však s to dát vy nám?´“ Dokud je Řecko členem eurozóny, „ví Rusko i Čína, že jeho vládě nic poskytnout nemohou“. I o tom by totiž „musely jednat s Berlínem nebo Bruselem“.

„Pokud Tsipras nové ´úsporné´ memorandum nakonec podepíše, nakolik ho Syriza podpoří i pak?“

„Tsipras má podle mého názoru pod kontrolou 55 procent svých poslanců.“

„Budou s novým memorandem souhlasit?“

„Proto nechce, aby memorandum z 20. února projednával parlament. Bojí se, že proti budou hlasovat i jeho vlastní poslanci.“

Položí Řecko, pokud by eurozónu opustilo, „spekulace proti drachmě“ - a „únik kapitálu“?

Kazanis navrhuje zavést kontrolu jeho pohybu. „Na Kypru ji uplatnila sama Evropská centrální banka“ („přirozeně ve prospěch velkokapitálu“). „My to můžeme udělat ve prospěch řecké ekonomiky a většiny řeckého lidu. K žádné spekulaci přitom nedojde, import nové národní měny si totiž vyžádá šest až osm měsíců a po těchto šest až osm měsíců bude v oběhu euro. Kdo bude spekulovat proti euru?“

Fatální problém však nehrozí ani po znovuzavedení drachmy: „Podmínkou spekulace proti národní měně je, že bude volně dostupná na zahraničních trzích. A řekněte mi jeden jediný důvod, proč by nová vláda a státní centrální banka měly uvádět novou měnu na zahraniční trhy? Podporu zahraničních spekulantů prodejem své nové národní měny v plánu nemáme.“ Uvážit ho lze teprve za několik let, úměrně stabilizaci a rozvoji řecké ekonomiky. A výlučně „ve velkém“ – například v tranších „za minimálně 4 miliardy eur“.

Obnovu řecké ekonomiky zajistí jen racionální strategie: „Potřebujeme, aby 30 až 35 procent HDP generovaly průmysl a zemědělství. Momentálně ho v obou dohromady vzniká jen 16 procent.“ Jedině posílení skutečně produktivních oborů „zajistí stabilní zaměstnanost a růst mezd. Zvyšovat rok co rok mzdy nám umožní jen investice do produktivity práce, a ne do její ceny. Konkurenceschopná ekonomika se bez škrtů na úkor pracujících obejde.“

„Obstojí řecký průmysl v globální konkurenci?“ naléhá přesto moderátor. „Projde-li defaultem“ – a „neminou-li ho proto zřejmě ani sankce“ – „dokáže Řecko svou zemědělskou produkci udat v Evropě“?

„Momentálně se přes 60 procent řecké zemědělské produkce realizuje mimo Evropskou unii.“ V EU je její odbyt pro Řecko naopak stále víc ztrátový. „Motivem i jádrem našeho ekonomického návrhu je zlepšení příjmů pracujících.“ Jen důstojná kupní síla zajistí rozvoj ekonomiky i růst její produktivity. Jen to lidem nabídne i víc volného času. A právě to je i klíčovou podmínkou jak vyšší produktivity, tak „politické aktivity a zapojení do správy země“.

„Dojde podle vás v červnu či červenci k lidovému povstání?“

„Na jisté akci pracujeme, to je však momentálně vše, co o tom mohu říci.“

„Budoucnost sice nezná nikdo, jak z pohledu dnešního stavu věcí vidíte letošní další vývoj?“

„Buď o svou státnost přijdeme a staneme se prvním státem pod kuratelou mezinárodního práva a mezinárodního společenství, jenž na svou vlastní státnost rezignoval, anebo bude revoluce. Nic mezi tím.“

„Je už kapitalismus v globální krizi, již přežije už jen pár desetiletí, ne-li ještě méně“ – graduje téma Truthout – „nebo jsou problémy, patrné napříč světem, jen lokální?“

„Ne. Je to globální stav. To, čemu ekonomové říkají absolutní nadbytek kapitálu, pro nějž je ekonomika příliš malá, a proto se pídí po destruktivních šancích, vynášejících větší zisk. To proto je celý systém stále barbarštější. Ten dnešní je kapitalistickým feudalismem a starého lorda pouze vystřídal lord peněz, bankéř.“

„Ze stále víc západních demokracií“ – sekunduje Truthout - se „stává policejní stát“.

„Dokonce už ani policejní stát, protože i ten musí být napřed státem, organizovaným státním tělesem. A to je pravým opakem stavu, po němž kapitalistická elita prahne. Organizovaná země jí nevoní, podrobit si ji je totiž komplikovanější. A tak by ráda stát i jeho suverenitu sprovodila ze světa.“

„Míří-li svět směrem k onomu barbarství a feudalismu, jak je popisujete, existuje cesta, jak se jim postavit?“

„Řecký lid musí udělat první krok. A tedy dospět k rozhodnutí, že za svou zemi bude bojovat. A přirozeně začít až od samých základů. Globální systém popírá už i přirozená práva francouzského osvícenství. Buržoazní síly, které by bojovaly po boku lidu, se vypařily, střední třída se totiž v režimu bankéřů rozpouští.“

Právě dnešní situace však otevírá cestu k „novému typu státu založenému na demokracii, o němž vedly všichni filozofové debaty. Je to cíl docela praktický a díky technologiím a komunikačním možnostem, které jsou k dispozici, i uskutečnitelný v rekordním čase. Proto je boj za národní suverenitu a demokracii tím, co je ze všeho vůbec nejdůležitější.“

„Jaká role připadá v případě Řecka mezinárodní solidaritě?“ končí své dotazy Truthout.

„To nejlepší, čím se dá řeckému lidu projevit solidarita, je boj s vaší vlastní vládou. Každé lidové hnutí, jež proti globálnímu systému a lokální oligarchii cokoli probojuje, je totiž velkou pomocí i pro řecký lid. Pak si řekne i průměrný řecký občan ´Když toho dosáhli oni, dokážu to i a dokonce i líp´.“