Máme tedy nástroj, kterým jiné národy vybaveny nejsou. Nepočítám ovšem ty přivandrovalce, kteří sice zastávají z nějakého mně nepochopitelného důvodu, funkce ve vedení českého státu, ale náš jazyk se nenaučili, anebo z něho pochytili jenom několik nespisovných, až vulgárních výrazů.
Protože jazyk je nástrojem myšlení měli bychom být schopni jeho výhod využít k analýze i syntéze poznatků, které by nám měly umožnit velmi rozumné rozhodování.
Zatím se tak bohužel neděje, a tak musíme poslouchat tirády rádoby myslitelů a rádoby politiků, kteří nás zahrnují naprostými logickými nesmysly, které nám jako bonus trhají uši.
Zatím to vypadá, že v hitparádě vulgarit a ubohých hloupostí vede súdruh Babiš. Nejprve močil na pisoáru s početným obecenstvem. Takto masově sledovaný úkon se mu nejspíše zamlouval natolik, že se u této pro normálního člověka intimní záležitosti nechal fotografovat. Fotografie jsem naštěstí neviděl, ale jejich protagonista byl jistě nadmíru spokojen. Jak jinak si vysvětlit, že v televizním studiu začal vytahovat na světlo světa svého pindíka.
V naší zemi je nepřeberné množství lidových rčení, která velmi přesně vystihují letité zkušenosti. Mimo jiné máme rčení hovořící o tom, že každá liška svůj ocas chválí. Potom je ovšem velmi podivné, když se najde lišák, který veřejně svůj ocas znevažuje. Osobně pochybuji, že by se nějaký český muž k něčemu takovému vůbec snížil. I kdyby náhodou přírodou nebyl příliš obdařen, bude alespoň cudně mlčet.
Celou příhodu bychom mohli také charakterizovat jako názorný příklad toho, kam až politická korektnost v České republice dospěla. Takovou otevřeností přeci vysíláme do Evropy a celého světa jasný signál, že u nás není nikdo diskriminován z žádných důvodů. Nejen to nudné fádní klišé, které řeší ve světě, jako je diskriminace podle pohlaví, věku, náboženství, atd. U nás není nikdo diskriminován ani za velikost ….., dokonce jsme ve své politické korektnosti dospěli tak daleko, že si klidně v televizi může každý účastník debaty svoji velikost veřejně porovnávat.
Je docela možné, že takováto vystoupení súdruhovi Babišovi poradila PR agentura, zpracovávající jeho volební kampaň. Třeba svými dotazníkovými akcemi zjistila, že takovéto přiznání fyzické malosti, když ta duševní se nedá stejně maskovat, vyvolá soucit alespoň u třiceti tří procent občanů - voličů obého pohlaví. A to je také cíl veškerého snažení soudruhů sdružených kolem pindíka.
Kromě PR agentur se však pohlavními znaky zabývá i lékařská věda a antropologie. Co kdyby ta velikost nebyla nahodilá nebo dokonce závislá na vykonávané stranické a státní funkci. Co kdyby to byl antropomorfický znak, který má geografický původ. Například průměrná velikost obvyklá v Evropě se radikálně snižuje směrem na východ. Po dosažení orientálního geografického prostoru se potom z normální velikosti stává právě ten pindík. A i v tomto případě nám výborně poslouží fakt, že právě Česká republika dosáhla naprosté politické korektnosti.
Do některé z příštích televizních debat by proto bylo poučné pozvat opět nejen súdruha Babiša, ale také třeba jiného politika podobně exotického původu, který se zatím projevuje pouze propagací orientální kuchyně prostřednictvím rádoby politických projevů. Je docela možné, že by v takovémto srovnání politik, jinak náš východní soused s převahou zvítězil nad politikem importovaným z Dálného východu. Takovýmto zásadním a otevřeným způsobem rozhodnuté vítězství v televizní debatě by mohlo dále posílit sebevědomí jejich nositele, které by mu potom pomáhalo ještě razantněji prosazovat další nástroje ke sledování občanů a omezování jejich práv a svobod. Musíme si ovšem také uvědomit, že i politická korektnost skrývá nejedno nebezpečí. Pokud sledování obyvatelstva všemožnými nástroji dojde tak daleko, že ministerstvo financí a vláda budou mít přehled i o velikosti nejen kont a útrat v restauracích, ale také o velikosti pindíků, může být celá dobře míněná zákonná úprava snadno zneužita. Pokud by toto měřítko bylo zneužíváno jenom při přijímání nových členů hnutí ANO, je to věc stanov a čekatelů na členství. Pokud se však ministrem v nové vládě nemůže stát nikdo, kdo ho má většího než předseda vlády, potom je to již vyloženě diskriminace. Tu by potom bylo nutné řešit soudně i s předložením materiálních důkazů nejlépe přímo v soudní síni. I takovéto jednání by ovšem muselo být zcela veřejné. Jakékoliv zápolení a poměřování za zavřenými dveřmi by bylo asi tak zábavné, jako když za trest hrají fotbalová mužstva na uzavřeném stadionu.
Zcela veřejné poměřování by bylo jistě přínosem pro rozhodování českých voličů, komu dát svůj hlas při podzimních parlamentních volbách. Mlhavé programy a sliby, jejichž plnění nelze ani pořádně kontrolovat, určovaly volby 2013. Tak vágní podklady pro rozhodování není třeba opakovat. Vykročme všichni společně k zářné budoucnosti pod vedením toho nejmenšího pindíka.
Převzato z profilu.
Psali jsme:
PhDr. Miroslav Sládek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
