Před dvaceti sedmi lety se naše země nacházela ve stejné situaci jako náš severozápadní soused po druhé světové válce. Po porážce nacistického Německa po druhé světové válce bylo rozhodnuto, že Německo projde procesem denacifikace. Ta měla spočívat v odstranění nacionálního socialismu z poválečného Německa.

A to se také stalo. Pouze ve stručných bodech. Pohlaváři nacistického režimu byli předvedeni před soud a odsouzeni k vysokým trestům včetně trestů smrti. NSDAP byla prohlášena za zločineckou organizaci, zakázána a rozpuštěna. Nacionálně socialistická ideologie byla prohlášena za zločinnou, propagace nacionálně socialistické ideologie a používání nacistických symbolů bylo zakázáno pod přísnými tresty. Byl schválen a uplatňován zákon o zákazu výkonu povolání, který znemožnil funkcionářům zločinecké organizace najít zaměstnání ve veřejné a státní sféře, jako například na ministerstvech, úřadech, školách.

Všechna tato opatření vedla k morální záchraně německé společnosti a z toho plynoucího základu pro úspěšný další nejen morální, ale také ekonomický rozmach. Již mnohem dříve než po dvaceti sedmi letech se tak z válkou totálně zničené země, s obrovskými ztrátami na lidských životech stala jedna z největších světových ekonomik. Z ruin povstalo nové Německo.

A jak to vypadá v České republice po stejně dlouhém období?

Komunistická strana existuje a vyvolává schizofrenní postoje. Občané snadno zapomínající na příkoří a zločiny jsou v podstatě obdivovateli komunistického režimu a jeho představitelů nejen v bývalém Československu, ale také v bývalém Sovětském svazu. Bývalí komunisté, kteří jsou dnes představiteli jiných stran sice mlčí, ale funkcionáři KSČM se pravidelně schází na místech spjatých s činnosti zločinecké KSČ a jako obdivovatelé komunistických zločinů a zločinců pronášejí plamenné projevy, ve kterých hlásají, že komunismus udělal pro lidi mnoho dobrého a že se v té době měl lid lépe než nyní.

Vše je dáno dopředu domluveným předáním moci, pro veřejnost předkládané jako důkaz vyspělosti našeho národa, který se s totalitou rozloučil sametové smířlivě.

Nebyl uspořádán žádný proces s pohlaváry zločinného režimu, který má na svědomí stovky popravených, deseti tisíce vězněných a utrpení statisíců, které nemá v naší zemi obdoby za celou historii. Jeden jediný soud byl uspořádán opět formou divadelního představení s osobou spíše nezúčastněnou. Naproti tomu byli ponecháni na svobodě bez nejmenší újmy všichni pohlaváři, včetně třeba prokurátorů, kteří pomáhali vést politické vraždy. A navíc pohlaváři zločinného režimu mají dodnes důchody mnohonásobně větší než jejich oběti. Proti těmto příjmům je zřídka kdy poskytnuté odškodnění obětí komunismu urážkou.

Komunismus byl sice formálně označen za zločineckou ideologii a jeho propagace byla postižitelná podle trestního zákona. Tento paragraf však není vůbec uplatňován a nadále legálně působí komunistická strana, která si pouze mírně změnila název, a to z Komunistické strany Československa KSČ) na Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM).

Stále se však hlásí k idejím a představitelům komunismu, včetně takových vrahů jako byli Lenin, Stalin a Gottwald. Nadále veřejně a neskrývaně používá komunistické symboly.

KSČM je legální stranou působící v rámci československého a později českého ústavního pořádku a ostatní strany s ní často na různých úrovních spolupracují, a jen zřídka se objevují kritiky, že se nedostatečně distancovala od KSČ v socialistickém. Avšak tento postoj je kritický jenom na oko, rozhodně nebrání aktivní spolupráci především na úrovni krajských zastupitelstev, sněmovny a senátu.

KSČM má své stabilní zastoupení v parlamentu, a to okolo 15 %. Ve všech vládních obdobích je důležitým jazýčkem na vahách s ohledem na smířlivý postoj ostatních politických stran, jejichž funkcionáři si také prošli v některém období členstvím v této organizaci.

Předseda strany, jakož i další funkcionáři byli členy KSČ a spolupracovníky její obávané tajné policie STB. Ovšem to je stejné i u dalších parlamentních politických stran.

Výraznými politiky a představiteli všech parlamentních stran, tedy nejenom KSČM, jsou bývalí členové KSČ a STB. Ti nedokázali ani odsoudit výrok komunistické poslankyně, která v médiích prohlásila, že poprava Milady Horákové byla v pořádku a že to byl nepřítel komunistického režimu. Nikdo z politiků to ani nekomentoval natož, aby takový výrok uvedl v činnost orgány trestního řízení, přestože podle trestního zákoníku je schvalování a propagace zločinu trestným činem.

KSČM je vedena komunisty, ostatní politické strany bývalými komunisty, proto nikdo z nich neprotestuje proti tomu, že jsou poslanci a senátoři taktéž bývalými členy KSČ a že mnozí z nich působili u STB a aktivně se účastnili násilných persekucí kritiků komunistického režimu.

V nejvyšších patrech české politiky najdeme rovněž nepřeberné množství bývalých komunistů. Bývalými komunisty jsou například předsedové a místopředsedové obou komor českého parlamentu.

Dominantním politickým představitelem České republiky a celé české politiky je dvacet sedm let po sametovém podvodu, a právě díky tomuto podvodu, ministr financí, rovněž bývalý člen KSČ, který byl  podle archivních materiálů spolupracovníkem komunistické tajné policie.

V České republice tento současný i bývalý prominent nebyl před soud za svoje působení ve zločinecké organizaci a zločinecké tajné policii postaven vůbec, a dokonce nebyl ani vyšetřován. Vzhledem k existenci Československa však byl v nástupnické zemi, a to Slovenské republice před soud postaven. Jako svědky svojí obhajoby si ministr financí povolal tři další pracovníky STB, kteří prohlašovali, že jej do materiálů STB zanesli jenom proto, že neměli v době hlubokého socialismu stejně nic jiného na práci a v zaměstnání museli evidovat pracovní dobu a byli hodnoceni podle počtu získaných spolupracovníků. Proto prý si také pro zpestření svých spisů zapisovali udání na tehdejší kolegy současného ministra, který však o své spolupráci s STB neměl ani nejmenší tušení.  

Kromě svého vládního postu je také tento bývalý člen zločinecké organizace a udavač STB mimořádně úspěšným podnikatelem. Soubor jeho přímo i nepřímo vlastněných firem tvoří podstatnou část strategických odvětví české ekonomiky. Vlastní také všechny druhy médií, která zlehčují nebo přímo zamlčují jeho zločineckou minulost a očerňují nepřátele socialismu a úspěchů, kterých bývalý režim dosáhl. Jeho heslem v médiích je bylo lépe a zase bude. Očerňování nepřátel socialismu a jeho představitelů přechází před volbami v jejich přímou likvidaci.

Komunisté činní v době socialistického Československa nebo jejich potomci a rodinní příslušníci jsou nejen v politice, ale především v ekonomice velmi úspěšní.

Prezident České republiky, sám bývalý člen zločinecké organizace má pro stejně postižené pochopení a postkomunistickými podnikateli a studenty komunistických škol v Moskvě rád obklopuje. Tyto postkomunistické podnikatele také pravidelně odměňuje vysokými státními vyznamenáními. Svojí přítomností legalizuje zločinnými způsoby nabité majetky těchto staronových prominentů, které také neváhá za patřičný obnos obhajovat ve svých projevech a rozhovorech především v médiích vlastněných zmíněnými podnikateli.

I v justici je stále mnoho bývalých členů komunistické strany. Jedná se přibližně o 20 % soudců a o jednu třetinu státních zástupců.

Je naprosto zřejmé, že i dvacet sedm let po sametovém podvodu jsou komunisté a bývalí komunisté ve vedení státu, v nejvyššího politických a ekonomických funkcích. Stručně řečeno, dvacet sedm let po sametovém podvodu jsou komunisté, bez ohledu na to, jak se označují opět u moci, tentokrát však kompletně i s možností daleko tvrdší likvidace svých protivníků, která je horší, než bylo těsně po komunistickém puči v roce 1948.

Kombinace ekonomické a politické moci spolu s objemem peněz, které mohou průběžně vydávat na manipulativní reklamní akce a doslova umrtvující a zahlcující volební kampaně umožňuje bývalým i současným členům zločinecké organizace obstarat si vždy dostatečný počet neinteligentních snadno manipulativních voličů. Tato clona, která byla v minulosti mylně nazývána Potěmkinovou vesnicí je potom účinná i vůči zahraničí a umožňuje prominentům dáleko za hranicí zákona množit své finance a tím si vytvářet prostředky pro další upevňování moci. Z České republiky se tak dvacet sedm let po sametovém podvodu stává dědičná monarchie komunistické zločinecké nomenklatury.

O takovém průběhu předání moci a následném dvaceti sedmi letém období budování dědičné nacistické monarchie se ovšem nacistickým pohlavárům může v pekle jenom zdát. To je dobře pro Němce a pohroma pro Čechy.