V posledních týdnech a měsících jste možná stejně jako já zaznamenali v médiích články, které se věnují tomu, co se v poslední době rozjelo na sociálních sítích: bleskové a skutečně masové šíření poplašných či jinak velmi nepřesných zpráv. V podobě drbů tu ten jev existoval asi vždycky, ale nejprve s rozmachem e-mailu, dnes s rozmachem sociálních sítí, dostává úplně jiný rozměr. Mnozí začali mluvit o regulaci sociálních sítí či alespoň tlaku na vlastní cenzurní mechanismy vlastníků sítí. Sociální sítě ale nejsou tím problémem; jsou jenom prostředkem, který nám ukázal v plné „kráse“ problém, který tu už dlouho existuje: absenci kritického myšlení.

Za poslední dobu jsem se nejednou zarazil u svých přátel, kteří sdíleli evidentně zfalšovaný citát někoho slavného s komentářem typu „vidíte, on to říkal už tehdy!“ Nedalo mi to, upozornil jsem je, že je zjevně falešný a podivil se nad tím, že si toho sami nevšimli. Namísto předpokládaného: „sorry, to jsem nevěděl, smáznu to a příště si dám bacha,“ se mi pokaždé dostalo odzbrojující odpovědi, s výrazem dítěte, které netuší, proč se to nedělá, v duchu „to je fuk, vždyť je to přesný, přesně to vystihuje, co si myslím.“ Zjistil jsem, že vážně netuší, proč je špatně někomu něco vkládat do úst bez základního ověření. Vlastně tím i odhalují, že se sami necítí v nějakém názoru natolik jistí, protože to potřebují opatřit autoritou nějaké mnohdy mrtvé celebrity.

Elektromord - vím já?

Jako by v poslední době všichni měli pocit, že se od nich očekává, že na vše budou mít názor. Ale to je obrovská chyba. Nic takového se neočekává. Dokud si tvoříte názor jen na to, k čemu máte všechny dostupné informace, jen zřídka bude chybný. Jakmile se pustíte do tvorby názoru na všechno, budete jen blábolit.