Nejde o otázku etiky, protože nejde o rasismus. Neetické by bylo „vytváření seznamů“ nebo selektivní přístup k čemukoliv na základě rasy. Nicméně v rámci „politické korektnosti“ jsme již před řadou let zcela rezignovali na řadu statistických zjištění. Nevíme mnoho věcí, které by bylo třeba vědět. Proč je potřebujeme vědět? To je vcelku jednoduché.

Představme si standardní postup při řešení problému – protože mi jsou nejbližší problémy ekonomické, tedy nějakého ekonomického. Dejme tomu, že v průmyslovém podniku řeší management otázku nedostatečné výkonnosti jedné části produkčního řetězce. A představme si, že z jakýchsi „etických“ důvodů nebude management zkoumat, jak tato konkrétní část továrny vlastně funguje, zda je v ní dost nebo málo lidí, zda se tam náhodou neshromáždili nejhorší pracovníci, zda tam nechybí stroje nebo jestli tam není průvan a proto následně nejvyšší nemocnost v celém podniku. Prostě že ten problém budou manažeři řešit jenom na základě celkových výkazů. Takové řešení nemůže být efektivní. Do takové části výroby je možné nainvestovat obrovské peníze s nulovým nebo minimálním výsledkem. Protože pokud nevíme, jak ty věci fungují, je řešení střelba naslepo.

Nemyslím si, že lze stát řídit jako podnik, protože politika a podnikání jsou dvě odlišné věci. Mají něco společného, to jistě, ale mají daleko více odlišností. Nicméně jedna z těch společných věcí, které platí pro politiku i podnikání či manažerské činnosti je, že k obojímu je třeba mít validní informace a znalost prostředí. Stejně tak podobnost mezi jednou částí továrny a jednou nebo jinou menšinou není úplně ideální, nicméně jsou zde dostatečné podobnosti pro analogii.