Sobotka: Řada jiných členských zemí EU má obdobnou formu regulace ve svém právním řádu

Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, hlasoval jsem pro přerušení tohoto bodu, ale vzhledem k tomu, že k přerušení zatím nedošlo, dovoluji si také se zapojit do rozpravy k tomuto návrhu zákona. Dovolte mi, abych reagoval alespoň na některé věci, které tady v diskuzi zazněly, a vyjádřil se tedy meritorně k návrhu zákona, který předkládáme, s tím, že avizuji, že bych pak ještě na pokračování schůze příští týden doplnil své vystoupení a reagoval také konkrétně na dotazy, například pana poslance Stanjury, nebo některé další, které tady dnes zazněly. Prosím, berte to jako první část mého vystoupení k tomuto návrhu zákona. Jsem samozřejmě připraven ještě reagovat potom příští týden.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, k tomu, jakým způsobem vůbec došlo k tomu, že u nás tato regulace byla do legislativy zahrnuta. Nevyvážený vztah mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli je problémem, který začal vyvstávat už v průběhu devadesátých let, a to zejména po příchodu nadnárodních maloobchodních společností do České republiky. Na trh v České republice postupně vstoupilo 15 obchodních řetězců. A ve vztazích mezi odběrateli a jejich obchodními partnery se začaly objevovat zcela nové postupy a zcela nové praktiky, které doposud v České republice realizovány nebyly. Tyto praktiky postupně sílily jak s úbytkem malých, nezávislých prodejen, tak i s nástupem velkých hypermarketů v období zejména po roce 2000.

K čemu docházelo? Pozdní splácení faktur. Platby na zařazení na seznam dodavatelů. Platba k narozeninám příslušného obchodního řetězce. Platba za reklamní akci či za umístění zboží na výhodnější místo v regálech supermarketu. Všechny tyhle věci se staly běžnou praxí v českém maloobchodním prodeji potravin a v řadě oblastí pokračují bohužel dodnes.

Dodavatelé přitom nemají proti tomuto jednání žádné možnosti obrany. A musím připomenout, že na evropské úrovni je tento fakt zdůrazňován opakovaně. Zatímco řetězec má zpravidla vždy na výběr z více dodavatelů obdobného zboží, pro řadu výrobců a distributorů potravin je smlouva s daným obchodníkem často existenční otázkou. A získání obdobných odbytových možností je v tvrdé konkurenci minimálně velmi nesnadné.

Po velmi dlouhých diskusích, které byly vedeny po mnoha pokusech, které byly podniknuty, se v roce 2009 podařilo prosadit poslanecký návrh, který směřuje k úpravě nekalých praktik řetězců, a to v podobě zákona č. 395/2009 o významné tržní síle, při prodeji zemědělských a potravinářských produktů.

Ten zákon nabyl účinnosti 1. února roku 2010. Významnou tržní sílu předpokládá u soutěžitelů, jejíž roční obrat přesahuje 5 miliard korun, pokud tuto domněnku nevyvrací okolnosti spojené se strukturou trhu, překážkami vstupu na trh, tržním podílem dodavatele a odběratele, jejich finanční silou, velikostí obchodní sítě odběratele, či velikosti a umístěním jeho jednotlivých prodejen.

Tohle cítím potřebu zdůraznit, protože skutečně nejde o otázku obratu, ale musí být posuzovány také tyto faktory a také tyto skutečnosti.

Do současné doby, a k tomu se vztahovala řada otázek ze strany vystupujících poslanců, do současné doby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v této oblasti provedl sektorové šetření, aby se seznámil s tímto novým polem působnosti po roce 2010 a zahájil téměř desítku správních řízení.

Při aplikaci zákona v těchto řízeních však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže narazil na výkladové obtíže, které se týkají základního konceptu významné tržní síly. Setkal se také se značnými obstrukcemi ze strany řetězců, kterými přirozeně se snaží protahovat celé řízení, a proto se může zdát, pokud se na takovou věc podívá běžný občan svýma očima, že se všechna tato řízení vlečou, a že vlastně zákon k ničemu není. Ze správních řízení, které zahájil ÚHOZ, pro možné porušení zákona, byla už dvě tato řízení pravomocně ukončena, a to řízení ze společnosti Ahold a ze společnosti Kaufland. Dále jsou úřadem vedena správní řízení se společnostmi Tesco, Globus, Lidl.

Další správní řízení se společností Kaufland. Tato řízení však dosud nebyla ukončena. Velmi často se tady zmiňuje fakt, že tato předloha je čímsi výjimečným. Není to tak. Není to tak. A řada jiných členských zemí EU má obdobnou formu regulace ve svém právním řádu. Tím, že tuto regulaci nyní máme, tak se řadíme mezi státy, v nichž specifická regulace prostřednictvím norem veřejného práva, jejíž dodržování je kontrolováno orgány veřejné moci, jež rozhodují o jejich porušení a případném uložení sankcí, byla přijata už v minulých letech.

Chci připomenout, že regulaci, v té oblasti regulace, se nachází země, jako je Rakousko, jako je Lotyšsko, jako je Finsko, jako je Maďarsko, jako je Velká Británie, jako je Litva, jako je Německo, Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko.

Chci také připomenout, že v informačním listu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z roku 2013, který se věnoval té problematice významné tržní síly, je například provedeno srovnání maďarské, britské a také litevské právní úpravy. To znamená, že je evidentní, že ČR není osamělým ostrovem v rámci EU, který by se snažil reagovat na nekalé praktiky ze strany odběratelů, ale že na tyto praktiky reagovala v uplynulých letech velká část členských států EU.

Je také myslím dobré zmínit, že Evropská komise v poslední době zaměřila svoji pozornost na vztahy mezi dodavateli a odběrateli při dodávkách zboží pro maloobchodní prodej, konečným spotřebitelům. Důvodem pro tento zvýšený zájem je skutečnost, že dochází stále častěji k situaci, kdy silnější strana, kterou je v drtivé většině případů odběratel, obchodní řetězec, předkládá té druhé smluvní straně dodavateli, návrh obchodních podmínek, které jsou jednostranně výhodné pouze pro tento obchodní řetězec.

Evropská komise provedla rozsáhlé šetření mezi všemi členskými státy, s cílem zjistit, jak probíhají obchodní vztahy mezi dodavateli a odběrateli. S cílem zjistit, jaké jsou nejčastější formy nátlaku obchodních řetězců na jejich dodavatele. Komise se zaměřila na vztahy mezi podniky v oblasti obchodu s potravinovým i nepotravinovým zbožím. Zjistila, že v převážné většině případů dochází k nerovným vztahům právě při dodávkách potravin, pro maloobchodní prodej konečným spotřebitelům.

Na úrovni EU byly nekalé obchodní praktiky v odvětví potravinářství poprvé projednávány v roce 2009. V roce 2010 byla zřízena odborná platforma pro smluvní praktiky mezi podniky, která potom v roce 2011 vydala soubor zásad a příkladů poctivých a také případů nekalých praktik ve vertikálních vztazích v rámci potravinového dodavatelského řetězce.

Ze Zelené knihy o nekalých obchodních praktikách, mezi podniky v Evropě, v dodavatelském řetězci v oblasti potravin a také nepotravinového zboží, jednoznačně vyplývá, že nejenom v České republice, ale i v rámci EU jsou řešeny stejné problémy v dodavatelsko odběratelských vztazích při dodávkách zboží. Zelená kniha také obsahuje definici a příklady nekalých obchodních praktik, příklady možných dopadů těchto nekalých obchodních praktik a věnuje se také právnímu rámci k potírání těchto praktik v jednotlivých členských zemích.

V této souvislosti myslím stojí také za zmínku stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru, která jsou velmi striktní a požadují přísnou regulaci dodavatelsko odběratelských vztahů. Naposledy byla problematice nekalých obchodních praktik věnována pozornost také v Evropském parlamentu, když 24. března letošního roku uspořádal výbor IMCO, Workshop na téma nekalých praktik, který znovu ukázal, jak jsou nekalé praktiky odběratelů problematické, napříč všemi státy EU, s jednoznačným závěrem nutnosti přijmout regulaci a tu důsledně vymáhat.

Já bych tedy chtěl jednoznačně odmítnout ty argumenty, které se v debatě objevily, a které tvrdily, že za prvé ten problém vůbec neexistuje a za druhé, že Česká republika toto téma řeší izolovaně, že ho řeší sama, a že to je něco, co je neobvyklé, v rámci Evropské unie. I řada dalších zemí EU potvrzuje, že toto je reálný problém a postupně přijímají regulace, které směřují k napravení nerovného postavení.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, ještě několik dalších poznámek k tomuto návrhu. Velmi často jedna strana dodavatelsko odběratelských vztahů argumentuje nutností vytvořit rámcové etické kodexy k s tím, že obě strany je budou velmi snadno dodržovat. Jedna z těchto iniciativ prosazuje řešení na základě etických norem podnikání, dodržováním správných obchodních praktik a zavádění mechanizmu pro interní řešení sporu. Hlavními aktéry těchto iniciativ jsou řetězce, které je podporují a prosazují. Otázkou však je, do jaké míry je udržitelné řešit spor před nezávislým ombudsmanem, kterého zřizuje pouze jedna smluvní strana dodavatelsko odběratelského vztahu. Navíc praxe v Evropě jednoznačně ukázala, že etické kodexy mohou fungovat pouze za podmínky, že jejich dodržování je tvrdě vymáháno, jako je to například ve Velké Británii.

Ten zákon o významné tržní síle v současné době způsobuje bezesporu určité výkladové obtíže. Zároveň také vyvolává některé pochybnosti koncepčního charakteru, ale je předmětem nebývalého tlaku Svazu obchodního a cestovního ruchu na jeho zrušení.

Po řadě diskusí nad tím, zda zákon úplně zrušit nebo ne, zda jej zakomponovat do zákona o ochraně hospodářské soutěže, do nějž však z principu předmětu právní úpravy nepatří, přistoupila nakonec naše vláda k novele zákona, na níž se aktivně podílel i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Cílem této novely, kterou jsme předložili do diskuse, je dosažení takové právní úpravy, která bude efektivnější, snáze aplikovatelná a přispěje ke zkvalitnění podnikatelského prostředí v České republice.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen o tom, že návrh o významné tržní síle, který vláda předložila, zlepšuje a zkvalitňuje stávající legislativní úpravu a podle mého názoru je v zájmu občanů, v zájmu spotřebitelů, v zájmu dodavatelů i odběratelů, aby Poslanecká sněmovna tuto novelu zákona podpořila.

Děkuji.