Kongres národů proběhl ve znamení konfrontace mezi nejvýznamnějšími aktéry světové politiky[1]. Při této konfrontaci se manifestovala nevůle části světa, dále tolerovat diktát některých samozvaných policajtů všehomíru, kteří si v období od konce studené války zprivatizovali mezinárodní právo a jali se nastolovat nový pořádek, založený na svévoli, aroganci a zastrašování slabších, či nepoddajných členů světového společenství. Pořádek nerovných práv a nerovných svobod pro všechny členy světového společenství, kteří se před sedmdesáti léty rozhodly pro rovnoprávnost, dialog, solidaritu a spolupráci namísto zničujících konfliktů a přístupu, který dnes vůči ostatním členům světového společenství předvádí hegemon se svými dráby[2].

OBAMA: některá zvířata jsou si rovnější.

Konfrontaci započal představitel usurpátora moci nad celým známým vesmírem, který nadále propagoval zcestnou, ne-li rovnou zvrácenou státní doktrínu výjimečnosti (exceptionalism), nadřazenosti (supremacy) a vyvolenosti (manifest destiny) svého lidu, ve prospěch zachování hegemonie, tedy řádu světa, ve kterém existuje jen jeden vládce, jeden žalobce a jeden soudce. Tomuto pořádku vládnou ti nejvýjimečnější, nejnadřazenější a nejvyvolenější z něj – kosmopolitní ultra-bohatá neo-feudální oligarchie.

Ve svém proslovu prezident Obama stihl vyjmenovat všechny nepřátele své země, „probouzející se“ Ruskou federaci, „pozvedající se“ Čínu, „revoluční“ Írán[3].

Neopomenul kopnout si do mrtvoly zavražděného prezidenta Libye a post humum jej nazvat tyranem, stejně jako nazývá tyranem i současného demokraticky zvoleného prezidenta Sýrie, Bašára Asada, který podle Baraka Husseina „shazuje barelové pumy, aby masakroval nevinné děti“.