KSČM uspořádala ve svých prostorách výstavu o KLDR, kde mimo jiné byla vyobrazení Kim Čong-Ila. Kapitalistická média ze země tříurnového krále absurdního dramatu se opět pasovala do role regenta vkusu a toho, co se smí. Sdělovací prostředky jsou mistry propagandy a soukromovlastnickými specialisty na překrucování pravdy. Hrdinové jsou vrahy, vrazi jsou hrdiny, dekadentní kultura je uměním, krátké nohavice jednoho z hlavních představitelů historického úpadku nejvyšším vkusem. Možná, pokud se bavíme o hipsterské pravicově-sodomitní kavárně.
Média spustila svoji známou a tupou antikomunistickou propagandu o diktátorech a strašidelných zemích k tomu, aby lidé z ČR nenáviděli jiné lidi z míst, která ani sami nedokážou najít na mapě. Místo toho milujeme EU, milujeme ukrajinskou vládu, z recta USA jsme si udělali hnízdo, abychom se chránili před nepříznivým válečným počasím nebo novým mírovým bombardováním.
Obludný rozměr svého oportunismu a ustrašenectví byl k vidění, jakmile si KSČM pustila do kalhot a z výstavy odstranila veškeré portréty Kim Čong-Ila, čímž výstavu ochudila o neodmyslitelnou součást, jelikož Kim Čong-Ilovi byla výstava dokonce zasvěcena. Prohnilé nejsou jen třešně v logu této zubožené strany. Pevnost přesvědčení nebo morální hodnoty ideově i věkem rozkládající se členské základny jsou pro ni nedosažitelné sci-fi, stejně jako elegance, inteligence nebo teoretická vyzrálost. Strana nachází zalíbení jen a pouze v nafukování balónků nebo konzumaci jitrnic.
Nejméně po tisící dokázala, že není ničím jiným než vystrašeným chudým příbuzným současných vládců, jenž se bojí oné pověstné hole, kterou si na něj buržoazní média vzala. Nejen že se bojí, ale nechá se jí i bít! Odstraněním portrétů Kim Čong-Ila dala KSČM jasně najevo, že je výrazně nespolehlivým partnerem. Že ani v situacích, kdy vlastně o nic nejde, nedostojí závazkům a mezinárodní solidarita se zemí, která čelí celému imperialistickému světu, v jehož vedení stojí vraždící mašinérie USA, je jen pustá fráze. Kde je ta morální podpora lidu KLDR? Nikde. Nikde není a nikdy nebyla. Je to jen „hra na internacionalismus“ nebo „hra na přátelství“ k tomu, aby se KSČM přisála na možné výhody.
Na tomto příkladě se jasně ukázalo, že činy nejsou slova a slova nejsou činy. Vzpomeňme na kondolenci Vojtěcha Filipa z roku 2011:
„Vážený soudruhu,
v hořkém zármutku jsem přijal zprávu o smrti Kim Čong-ila, velkého vůdce Vaší země. Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž svůj život zasvětil korejskému lidu. Snažil se o jeho blaho, zajištění bezpečnosti KLDR a dosažení mírového sjednocení Koreje.
Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi. Přijměte, prosím, můj pozdrav.“
Svým počinem se nechala KSČM opět zatlačit do kouta umělou mediální kauzou. Její představitelé by měli obdržet Nobelovu cenu, jelikož tak pružný materiál, z kterého je jejich páteř, je světový unikát.
KSČM definitivně negovala to prachmizerně malé množství komunistického, co v ní zbylo, a ukázala, že stojí na poli zbabělosti a oportunismu.
Upřímní, vysoce kulturní a hrdí přátelé z KLDR si takovou zradu nezasloužili. Buřtopárková KSČM jim tímto činem vrazila kudlu do zad. Je to ostuda a skandál mezinárodního rozměru. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Rudí podnikatelé a živnostničtí parazité se odhalili. Obraz Kim Čong-Ila KSČM odstranila. Svou hanbu nesmyje nikdy.
Najdou se však i tací, kteří se před hlásnými troubami imperialismu neskloní, tací, kterým uměle rozfoukávaný ideologický oblak z kapitalistických chemických továren na „správné“ myšlení do očí nevlétl. My se za přátelství s KLDR nestydíme. Za kvalitu se člověk stydět ani nemůže.
Karel Spáčil, Svaz mladých komunistů
Psali jsme:
autor: SMKČ
