Dovolím se ale vyjádřit k účasti Ministra vnitra na místě činu. Nevím, co tam pohledával. Kdyby to bylo před pár lety, tak by svou zavalitou postavou mohl chránit občany. Dnes je ale hubeňour a skoro nikdo by se za něj neschoval. Já bych pár desítek centimetrů přesahoval. Nejspíš šel tedy sbírat populistické politické body. Z vlastní praxe vím, že účast vysokých funkcionářů, kteří se takhle rádi ukazovali hlavně za totáče, vždy znamenala dvě věci. Zmatek při zákroku a poničené stopy a důkazy na místě činu.
Místo toho, aby se takhle zviditelnil, by nám měl odpovědět na otázku, jak je možné a kde je systémová chyba, že takovíto člověk mohl vlastnit zbrojní průkaz a střelné zbraně. Všeobecně se o něm vědělo, že je to magor. Tak proč to nevěděla místní policie a neupozornila na to správní orgán, který zbrojní průkazy vydává?
Domnívám se, že bych i odpověď znal. Základy policejní práce byly dány za Rakouska Uherska a nikdo nic lepšího nevymyslí. Místní a osobní znalost a teplý bonz.
Policista, který nezná rajon, nezná lidi, kteří v něm bydlí, a nemá informátory, kteří by mu občas něco řekli je slepý a hluchý. Na každém Obvodním oddělení visí nástěnka s fotkami policistů a nad nimi nápis. Znáte svého policistu? Občané je asi znají, ale policisté evidentně neznají je. Upřímně, ani se jim nedivým. Po revoluci začal každý, kdo se na chvíli dostal do vedení policie, vymýšlet, čím by tu policejní práci obohatili. „Každá změna je k horšímu“, praví jeden z populárních Murphyho zákonů. Potvrdil se bohužel i u policejních reforem. V souvislosti se střelbou se začíná mluvit o změně zákona.
Domnívám se ale, že to není potřeba. Stačí, aby se důsledně dodržoval stávající zákon o Zbraních a střelivu, který v paragrafu 18 uvádí, komu se vydává zbrojní průkaz:
§ 18
(1) Příslušný útvar policie vydá zbrojní průkaz fyzické osobě, která splňuje tyto podmínky:
a) má místo pobytu na území České republiky,
b) dosáhla předepsaného věku (§ 19),
c) je způsobilá k právním úkonům,
d) je zdravotně způsobilá (§ 20),
e) je odborně způsobilá (§ 21 a 21a),
f) je bezúhonná (§ 22), a
g) je spolehlivá (§ 23).
V paragrafu 23 se pak píše, kdo to je spolehlivá osoba:
§ 23
Spolehlivost fyzické osoby
(1) Za spolehlivého podle tohoto zákona se nepovažuje ten,
a) jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo pravomocně podmíněně zastaveno nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání, a dosud neuplynula zkušební doba nebo lhůta, v níž má být rozhodnuto, zda se osvědčil,
b) kdo prokazatelně nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo prokazatelně požívá návykové látky11), nebo
c) kdo pro vnitřní pořádek a bezpečnost představuje vážné nebezpečí svým jednáním, za které byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku
1. na úseku zbraní a střeliva,
2. na úseku používání výbušnin,
3. na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nebo obdobného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
4. na úseku obrany České republiky,
5. proti veřejnému pořádku,
6. proti občanskému soužití,
7. proti majetku, nebo
8. na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství tím, že úmyslně neoprávněně zasáhl do výkonu práva myslivosti nebo do výkonu rybářského práva anebo úmyslně lovil zvěř nebo chytal ryby v době hájení.
Pokud by policisté dělali to, co je jejich hlavním posláním a to ochrana života, zdraví a majetku občanů, věděl by místně příslušný policista, (to je ten, co má na starosti konkrétní obce, ulice a domy), kdo je v rajonu držitelem zbrojního průkazu a jak se chová.
Takže pane ministře, místo ježdění na předváděčky zastavovacích pásů a podobné atrakce začněte přemýšlet, jak přiblížit policii občanům a ne je od nich vzdalovat rušením policejních obvodních oddělení. Například PS PČR by taky nebyla k zahození. Myslím, že životy občanů jsou nad všechny prachy.
Samotnou kapitolou je informace samosprávných orgánů. Zde se musím zastat starosty Uherského Brodu Patrika Kunčara.
Tendencí Ministerstva vnitra je tajit dávno všeobecně známé skutečnosti. Příkladem může být výbuch druhého muničáku ve Vrběticích, kdy ještě v 16. hodin tvrdili, že výbuchy pochází z prvního vybuchlého skladu č. 16, ale ve Slavičíně a okolí se již brzkých ranních hodin věděl, že bouchl druhý sklad č. 12.
Přitom si tito pánové neuvědomují, že právě starosta je ten, na kterého se mnozí obracejí a žádají o informace. Takže příště. Zkuste starostu nebo zástupce obce vzít do vyšetřovacího týmu. Ušetříte si tak mnoho nepříjemností.
Jaroslav Staník – emeritní policejní rada a člen grémia hnutí Úsvit za Zlínský kraj (věrný Tomio Okamurovi)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
