Stanjura (ODS): Díky ekonomickému růstu jsou v rozpočtu rekordní příjmy, bohužel i rekordní výdaje

Děkuji za slovo. Moje vystoupení bude o něco delší než vystoupení některých kolegů. Odůvodním dva pozměňující návrhy. Jeden, kterým reagujeme na usnesení výboru pro obranu, protože jsme si všimli již v předchozích dnech, že tak jak to původně schválil výbor pro obranu, tak je to nehlasovatelné. Nicméně my ten návrh podporujeme. Jsem pod tím podepsán já a paní kolegyně Černochová a pan kolega Vilímec. Ale pravda je taková, že je to pozměňovací návrh výboru pro obranu.

My jsme se jenom snažili najít výdaje, které bychom právě mohli na obranu alokovat. Pak vás seznámím s konkrétním zněním. Takže berte to prosím, ne že jsme to konkurenčně vzali výboru pro obranu a předháníme se, kdo z nás to načte jako první. Kdyby tam nebylo obecně napsané jenom všeobecná pokladní správa, ale byly specifikované položky, tak bychom ten návrh nepředkládali.

Ten druhý návrh, který předkládám jménem našeho poslaneckého klubu, je poměrně útlý, protože jsou to takovéhle dvě strany (ukazuje), má to v systému číslo 3299. Jenom takhle verbálně zkontroluji s panem předsedou rozpočtového výboru, protože jsme tam měli původně chybu, takže když se nepřihlásím k té původní verzi, tak o něm se už hlasovat a jednat nebude. Je to tak? (Zpravodaj Votava přikyvuje.) Takže máme opravenou verzi. Ta předchozí tím pádem automaticky padne.

Když jsme diskutovali v prvním čtení, tak jsme kritizovali vládu za příliš vysoký deficit a říkali jsme, že se pokusíme vládě ukázat, kde by mohla najít rezervu a které výdaje by mohla snížit. Protože ale Poslanecká sněmovna v souladu se zákonem už schválila základní parametry rozpočtu, to znamená celkové příjmy, celkové výdaje a celkové saldo, tak jsme logicky nemohli navrhnout tyto úspory převést ve prospěch snížení schodku. A protože chceme ukázat dobrou vůli, tak náš návrh směřuje všechny tyto jednotlivé položky, o kterých pak budeme chtít hlasovat samozřejmě zvlášť, protože jsme nechtěli vyrábět 30 pozměňovacích návrhů, takže jsme to dali do jednoho, kde je zhruba 30 položek. A navrhujeme tyto výdaje alokovat na vládní rozpočtovou rezervu. To znamená, na rozdíl od mnoha kolegů, kteří dneska vystupovali a kteří ji chtěli dokonce snížit i pod zákonem stanovenou mez, tak navýšit. A ten objem je přibližně 24 miliard korun.

Je to řekl bych výraz dobré vůle, protože pokud byste to schválili a řekli byste a uznali byste, že naše navržené úspory jsou v pořádku, tak vlastně tyto peníze dáváme k dispozici vládě, protože je to vládní rozpočtová rezerva a s tou hospodaří vláda. A je to opravdu poměrně významná část: 24 miliard korun. Ale tohle je podle našeho názoru jediná procesně správná metoda v okamžiku, kdy jsou schválené celkové parametry rozpočtu. Tu debatu máme za sebou. Přesto než přejdu ke konkrétním věcem, ke konkrétním návrhům, tak mi dovolte několik obecných poznámek k samotnému rozpočtu, i když budu opakovat některá vystoupení pana ministra již v prvním či druhém čtení, ale myslím si, že není od věci si připomenout ten základní makroekonomický rámec, základní a nejdůležitější průřezové parametry a ukazatele rozpočtu.

Rozpočet je postaven na predikci hospodářského růstu zhruba o 2,5 procenta, a to my jako opoziční strana plně akceptujeme. Myslíme, že to vychází z nějakého průměru renomovaných agentur, České národní banky, Ministerstva financí. Jednotlivé odhady se liší v desetinách procenta, takže si myslíme, že 2,5 procenta je odpovídající a že rozpočet jako takový, zejména příjmy jsou nastaveny tedy na samou mez, ale pokud se naplní těch 2,5 procenta růstu HDP, tak zejména v otázce daňových příjmů by to naplněno být mělo. Jsme poměrně skeptičtí k tomu, kolik budeme schopni čerpat z nového programovacího období. Teď nemluvím o přímých platbách, těch nárokových, ty se samozřejmě vyčerpat dají, ale u těch, které jednotlivá ministerstva si naplánovala. Nemáme to úplně v rukou. Zkušenosti i z roku 2009, kdy reálně byl první rok období 2007 až 2013, jako rok 2016 bude reálně první rok, kdy se může čerpat v období 2014 až 2020, nás vedou k určité opatrnosti.

Nemáme to úplně v rukou, ale přiznáme bruselské administraci a byrokracii, je to poměrně riziková položka.

Dal bych jeden konkrétní dotaz a jsem rád, že je tady ministr životního prostředí a bohužel tu není pan ministr dopravy, protože před námi jako před Českou republikou stojí velký problém. Mám informace, že se ho snaží spojená delegace těchto dvou ministerstev řešit v Bruselu. Ale také mám informace, že se to příliš nedaří. Takže jestli bychom mohli potom dostat konkrétní informaci.

Jedná se o problém EIA. Dlouho, podrobně jsme ho debatovali v minulém roce. Upozorňovali jsme na rizika, která přijetí nového zákona přináší. Vláda pod tlakem Bruselu tvrdila, že to je podmínka toho, abychom vůbec mohli čerpat. A my jsme tvrdili, že se také může stát, že když schválíme špatný zákon, že sice můžeme čerpat, ale nic nevyčerpáme. A podle informací, které má opoziční strana k dispozici, u mnoha významných dopravních staveb v mnoha regionech, ať už v mém Moravskoslezském kraji, ale také u D3 v Jihočeském kraji, D11 hrozí to, že platné povolení EIA, které je podle původního zákona z 90. let, pan ministr Brabec určitě zná podrobněji to číslo, že nám to Evropská komise nechce uznat a tvrdí, že u těchto starých, ale právoplatně nabytých posouzení vlivu stavby na životní prostředí musíme ten proces absolvovat znovu. A to je katastrofa.

Pokud neprosadíme změnu postoje Evropské komise, nezbude jako obvykle ve Státním fondu dopravní infrastruktury 10, 8, 15 miliard, jak se každý rok stává, že tam zbude, ale zbude mnohem více, protože to jsou zrovna ty stavby, které jsou skutečně připravené. Na té trase třeba chybí jedno, dvě, tři stavební povolení, to se dělá pro jednotlivé stavební objekty, málokdy je stavební povolení pro tu celou stavbu. Ale pokud tam budeme muset znovu spustit proces EIA, tak to nebude v tomto volebním období. Nemáme šanci.

Upozorňovali jsme na to a je hrozná škoda, že si vláda v rámci toho tlaku Bruselu nevyjednala nějaký protiklad, že dobře, když už musíme přijmout nový zákon o EIA, tak se nezpochybní nic z toho, co už platí. Mám informace, že už někdy kolem desátého jedenáctého listopadu byla delegace těch dvou ministerstev, možná i Státního fondu dopravní infrastruktury v Bruselu a docela bych přivítal nějakou podrobnější informaci a spíš výhled. A nás to vůbec netěší. Já o tom mluvím opakovaně, že investice dopravní infrastruktury v zásadě nejsou politické. Ty stavby jsou v zásadě domluvené. Není tady žádný rozpor jedněch politických stran proti druhým, které stavby se mají dělat. Jde o to, abychom docela rychle připravovali. Taky za chvíli budeme projednávat společný návrh koaličních a opozičních poslanců k výkupům pozemků.

A bohužel a právě proto navrhujeme i snížení dotací pro SFDI, protože ty peníze by tam zůstaly ležet. Nenavrhujeme je ovšem v tak velké výši, kdyby se naplnil ten černý scénář a opravdu bychom museli I/11, D3, D11 a mohl bych pokračovat, ten proces absolvovat znovu, protože optimisté říkají dva roky a pesimisté tři roky. No tak to jsme někde v rozpočtovém roce 2018 nebo 2019 a bohužel i tak, když kritizujeme, že je tam málo investičních peněz, tak bychom je ještě nebyli schopni proinvestovat. A já bych řekl, že je to společný zájem České republiky. A když se občas někdo ptá, co to jsou ty národní zájmy, o kterých ODS tak ráda mluví, tak to je konkrétní národní zájem, aby nám nové, to jsou nové evropské předpisy, nenařizovaly opakovat procesy, které jsme už úspěšně zvládli. A každý starosta, každý člověk, který byl v krajském zastupitelstvu nebo který se pohyboval kolem Ministerstva dopravy, ví, jak je obtížné dostat se k stavebnímu povolení a absolvovat proces EIA.

To jenom na vysvětlení, že tam jsou ty dvě položky, protože bohužel i tu navrženou relativně realistickou částku pro SFDI nebudeme schopni vyčerpat, a teď jde jenom o to, zda se vládě či ministerstvům podaří vyjednat, abychom to nemuseli opakovat, a pak propad bude někde okolo 5 mld. proti navrženému rozpočtu; v případě, že by se to nepodařilo vyjednat, tak propad může být mnohem vyšší. A věřte nám, že to není věc, z které by se opozice radovala. My se s vámi chceme přít o výši daní, zjednodušování systému, možná o elektronickou evidenci tržeb a podobné věci, ale nechceme se přít o věci, na které v zásadě máme stejný názor.

Můžeme se možná občas lišit v metodě, jak rychleji vykupovat a jaké jsou správné ceny za výkupy, můžeme se lišit v otázce, kdy my jsme spíš konzervativní a nechceme otevírat procesy EIA, územního řízení, stavebního povolení pro každého, kdo projde kolem, který zejména řeší stavbu na jiném konci republiky, založí si malé občanské sdružení a z ideologických důvodů tu stavbu blokuje. Ne z těch důvodů, že tam třeba žije a ohrožuje ho to a má oprávněný pocit, že místní obyvatele to ohrožuje. Známe to všichni napříč politickým spektrem a je to bohužel škoda.

To jsem prostě musel říct, protože to je poměrně aktuální věc, a bohužel se ukazuje, že naše obavy, a vzpomeňte si, ani ve vládních řadách, pokud si správně vzpomínám, nevládlo žádné nadšení, když jste zvedali ruku pro zákon o EIA. Možná jste nebyli ani všichni nebo jistě jste nebyli ani všichni, protože ti, kteří mají praktickou zkušenost, se toho obávali. A mohl bych navázat na včerejší vystoupení Pavla Blažka, jak mluvil o sunshine law, jak dobré úmysly, když se přeženou, komplikují pak praktický výkon politiky a praktický výkon moci.

Pojďme zpátky k základním parametrům rozpočtu. Díky ekonomickému růstu jsou vlastně rozpočtovány rekordní příjmy; nic proti, to jsme vlastně říkali, že je to v zásadě realistické a akceptovatelné, ale bohužel také rekordní výdaje. A to už je věc, která nám připadá špatná, věc, která akceptovatelná není, protože položme si otázku, a neberte ji prosím jako řečnickou otázku, kdy budeme schopni splácet dluhy? V okamžiku ekonomického růstu, nebo ekonomické stagnace či recese? A že ekonomický cyklus funguje, na tom se snad shodneme. To, že si všichni přejeme, abychom byli pořád v období růstu, to je také pravda, ale reálné to prostě není, a jestli v okamžiku, kdy letos bude ekonomika růst takřka o 5 % a budeme mít schodek, já nevím, 70-75 mld., příští rok o 2,5 %, ale už k tomu letošnímu zvýšenému, abychom věděli, z čeho počítáme ten základ, znova 70 mld., tak si položme otázku, zda to, jak mnozí z nás, a zase napříč politickým spektrem, říkají, my chceme a my směřujeme k vyrovnanému státnímu rozpočtu, jenom ten rok se pořád oddaluje, kdy se dočkáme nuly nebo přebytku. A všimněme si našeho nejbohatšího souseda, největší evropské ekonomiky Německa a těm se to daří. A velmi často slyším v debatách o jednotlivých rezortních kapitolách - v Německu jsou tady vyšší výdaje a teď mluvím o procentu na HDP, protože nemá cenu přepočítávat absolutní částky, ale tady jsou vyšší výdaje, přesto to zvládají a nám se to dlouhodobě nedaří. Proto říkám nám a proto říkám dlouhodobě, aby to nebylo vnímáno jako kritika pouze této vlády. Nedaří se to nám a nedaří se nám to dlouhodobě.

Pan předseda Fiala mluvil o tom, že se snižují výdaje na vysoké školství. Neslyšeli jsme pořádný důvod. Nerostou výdaje na vědu a výzkum tak, jak by měly, a obecně investice jsou poměrně nízké. Na druhé straně co ovšem roste, je počet státních zaměstnanců takřka o 14 tis. Já si z hlavy pamatuji tu stránku, takže si to najděte, v tisku 613 stránku 122 - 13 400 zaměstnanců - 10 mld. nárůst. Deset miliard! Když si najdete jinou stránku a jsou tam běžné výdaje ministerstev, a to jenom skutečně v tom, co znáte z podnikání v pětkových účtech, to znamená materiál, energie, služby - 55 mld., nárůst o 3 mld.! A mnozí z nás, kteří sestavovali různé rozpočty, tak ví, že velmi oblíbenou metodou těchto výdajů úředníků, kteří připravují podklady, je tzv. indexace - vezmu loňský výsledek a teď to zvednu o 2, o 3, nejlépe o 6, abych mohl, když bude chtít šéf něco škrtnout, ministr, tak ze 6 uhnu na 3 a už jsem tzv. vykázal úsporu. Dneska je 55 mld., ale původně jsme chtěli 70, takže jsme vlastně 15 ušetřili. Už se neříká ale, že letos to bylo 50 a předloni to bylo 45. To už se v té argumentaci nepoužívá, takže i tam budou směřovat naše pozměňovací návrhy, protože tam se reálně dá šetřit. Není to takové jednoduché číslo a není to ani tak velká částka, ale pokud chceme docílit nějakou úsporu, například přibližně 30 mld., o kterých mluvíme, tak musíme začít od malých částek, od výdajů na materiál, služby, energie v jednotlivých kapitolách. Těch kapitol je něco mezi 40 a 50. Samozřejmě největší je MPSV, ale tam zase nejvíc mandatorních výdajů. Některé kapitoly jsou poměrně malé a mnozí kolegové a kolegyně ze Sněmovny zase napříč politickým spektrem říkají, to je tak malá kapitola, tam se nic nenajde. Ale to není pravda! Najít úspory se dají všude v provozních výdajích, protože kdy jindy, jak už jednou kladl otázku, máme směřovat k nule? A my jsme ani vládě neříkali, že by příští rok měl být vyrovnaný státní rozpočet. My jsme jenom říkali, že v okamžiku, kdy příjmy rostou o 67 mld., tak stačilo, kdybychom udrželi loňské výdaje, a měli bychom deficit o 43 mld. nižší. Když se podíváte zase na strukturu výdajů po jednotlivých položkách, tak vám vyjde, že výdaje jsou vyšší přibližně o 32 mld. Omlouvám se, že ta čísla trošku zaokrouhluji, ale je tam současně minus 11 mld. na úhradu úroků státního dluhu, což je dobře, já to nezpochybňuji, ale reálně výdaje rostou o nějakých 43 mld. Tím, že o 11 mld. zaplatíme méně úroků, tak vychází číslo 32. Ale kdybychom udrželi stejné výdaje a současně jsme ušetřili za úroky díky tomu, že daří České republice i dobře prodávat své dluhopisy, tak jsme mohli být bez toho, že bychom škrtli proti roku 2015, na schodku státního rozpočtu někde kolem 30 mld. A my jsme navrhovali, ale většina to zamítla, většina Sněmovny a myslím, že to byla vládní většina, která říkala: 40 mld. schodku příští rok, to je příliš silné opatření, těch 70 je tak akorát.

A pan ministr financí prognózuje letošní schodek zhruba kolem 70 mld. Já myslím, že čísla za prvních 10 měsíců, která máme všichni k dispozici, tomu nasvědčují, že to nebude minus 100, ale zhruba 70, to znamená, proti letošku příští rok žádná změna. Bavme se o skutečnosti, nebavme se o tom, když se plánuje, protože rozpočet roku 2015 nebyl prognózován na růst přes 4 %. Já to nekritizuji, nikdo z nás nebyl tak optimistický a je dobře, že ekonomika roste rychleji, než předpovídají nejenom členové Poslanecké sněmovny, ale i instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Česká národní banka, Ministerstvo financí a mohl bych pokračovat, kdo všechno ty prognózy dělá.

Takže když se potom na to podíváte, zjistíme, že přestože velmi rádi mluvíme o úsporách, tak na provozní části, ať už skutečně režijní náklady, anebo mzdové náklady, že vlastně nešetříme a naopak výdaje se zvyšují právě tou indexovou metodou. A na mě a na nás to, že původně ministři a ministerstva chtěli, já nevím, o 30, 50, 70 mld. více a tím, že to vláda seškrtala, tak ušetřila, to je takový folklór. Zkušený správce kapitoly to prostě přestřelí, aby ať už v rámci jednání se svými ministrem, anebo pak s ministrem financí anebo pak s vládou jako celkem měl kam ustupovat. Takže tudy směřovaly a směřují naše návrhy. Jednotlivé výdaje jsou poměrně podrobně zdokumentovány. Nechci nijak kritizovat způsob projednávání státního rozpočtu, v rozpočtovém výboru byl přítomen ministr financí; absolutně nechápu tedy pana ministra životního prostředí, jak to, že ani jeden náměstek se neobtěžoval přijít na rozpočet na výbor pro životní prostředí. To já považuji za nehoráznost a sebevědomý výbor by to prostě odmítl.

Ale stalo se, že ani ministr - to bych ještě pochopil, jestli třeba měl nějakou zahraniční cestu nebo jinou povinnost - ale ani jeden náměstek - nevím, pane ministře, kolik jich máte - ale státní tajemník je prostě málo pro to, aby obhajoval státní rozpočet.

Nicméně chci říct, vláda jako celek má na přípravu rozpočtu zhruba čtyři měsíce. Myslím, že první návrh, který projednávala vláda, je standardně někdy v červnu, kdy se projednávají takové ty prvotní návrhy. A červen, červenec, srpen, září, čtyři měsíce, kdy vláda a armády úředníků na jednotlivých ministerstvech připravují návrh rozpočtu. My ho dostaneme 30. září. Dneska jsme zhruba sedm týdnů poté, co jsme ho dostali. A není to jenom zhruba těch tisíc stran rozpočtu, ale když k tomu připočtete jednotlivé kapitolní sešity, protože pokud chcete hledat úsporu, tak musíte číst i kapitolní sešity, tak to jsou tisíce stran.

Tím se omlouvám, pokud je v některém z našich pozměňovacích návrhů nějaká drobná chyba, případně drobná nelogičnost, protože toho času je mnohem méně, než má vláda, a samozřejmě i to zázemí, například úřednický aparát má vláda mnohem větší než opozice. Ale to platí vždycky. Když jsme byli ve vládě, tak to platilo naopak. Tak to berte spíš jako žádost, že je možné, že tam něco není úplně přesně a že možná jsem to číslo zaokrouhlil a neříkal jsem to přesně na korunu, tak je to dané také množstvím údajů a množstvím dat.

Teď bych přešel k těm dvěma konkrétním pozměňovacím návrhům. Ten první má číslo 3292, já pak oba dva odevzdám panu předsedovi rozpočtového výboru, dneska v roli zpravodaje. A týká se mnohokrát diskutovaného návrhu na zvýšení výdajů na obranu o 2 miliardy 280 milionů. Napsal jsem programové financování kapitoly o částku 2 miliony 280 podle návrhu výboru pro obranu. Omlouvám drobnou chybu. Přesný název té položky je "programové financování EDS/SMVS".

Těchto osm písmen tam nemám, ale jsem přesvědčen, že pan zpravodaj takový návrh připustí k hlasování, že to je drobný nedostatek nebo není ten název psán celý, případně by to mohla být legislativně technická úprava.

Ty peníze jsme našli v položce všeobecné pokladní správy nebo navrhujeme je nalézt v této položce, ale ne obecně, ale ve čtyřech ukazatelích, kdy si myslíme, že se dá snížit ukazatel stavební spoření o částku 100 milionů, penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření o částku 200 milionů, výdaje kapitoly, která se nazývá ukazatel odškodnění oběhem trestné činnosti, škody způsobené při výkonu veřejné moci, soudní spory z titulu ochrany osobnosti a soudní řízení o omezení vlastnického práva a ostatní náhrady o 80 milionů, a ukazatel podpora exportu, spoření o částku 1 miliarda 900 milionů korun. Číslo 3292. Říkám ale, skutečným autorem je výbor pro obranu. Jak jsem od kolegů, kteří se tím zabývají, zjistil, tak těch 80 milionů je tam k tomu, abychom překročili částku 50 miliard. Doufám, že jakoby symbolickou částku. Když si ale řekneme 2 % HDP a zaokrouhlíme HDP na nějaké 4 miliardy 100 milionů, tak k té částce 82 miliard máme ještě dlouhou cestu. Ale věřím, že i vzhledem k současné mezinárodní bezpečnostní situaci tu cestu společně zvládneme, protože si myslím, že výdaje na obranu jsou společná věc koalice i opozice. A my to navrhujeme jako zodpovědná opozice, připojujeme se k návrhu posílit výdaje na obranu.

Druhý pozměňovací návrh má číslo 3299. Obsahuje celkem zhruba těch 30 položek. Je to v písemné podobě a já zmíním aspoň některé, kde si myslíme, že výdaje jsou rozpočtované příliš vysoko, reálně by se buď neutratily, nebo by se reálně mohly použít na něco jiného, a dáváme je k dispozici vládě. Všechny tyto položky, které navrhujeme snížit, jsou ve prospěch položky všeobecná pokladní správa. Dávky nemocenského pojištění minus miliarda. Když se podíváte na vývoj v jednotlivých letech od roku 2012, tak si myslíme, že tam ten prostor je a že ty peníze by tam zbyly. To jsou mimochodem také ty peníze, které potom paní ministryně Marksová v polovině roku nebo na konci roku zázračně najde a řekne "Já jsem ve svém rozpočtu našla tu čtyři, tu pět, tu šest miliard.". Myslím si, že pokud máme rozpočtovat, tak to radši nechme ve vládní rozpočtové rezervě.

Znovu připomínám složitou mezinárodní situaci, migrační vlnu. Nevíme, k čemu vláda bude potřebovat rychlé peníze. A sami víme, my členové rozpočtového výboru, že schválení rozpočtového opatření některého ministerstva je poměrně byrokratický a zdlouhavý proces, a pokud by se jednalo o vyšší částku, tak to dokonce musí přijít až na plénum Poslanecké sněmovny.

Další položkou, a mluvil o ní pan předseda Fiala, jsou dávky v hmotné nouzi, kdy roste nezaměstnanost, rostou platy především ve veřejné sféře, ale i v privátní sféře, a vláda navyšuje dávky v hmotné nouzi. A ono to zní hezky, ale když si uvědomíme, že v rámci této položky je také doplatek na bydlení - a o tom si myslím, že mnozí, neříkám všichni, ale mnozí z nás se domnívají, a oprávněně, že dochází ke zneužívání doplatku na bydlení, tak ty peníze nejsou dobře a účelně vynaloženy.

My navrhujeme zase tuto položku snížit o 1 miliardu. Ale v zásadě, kdyby to prošlo, tak hledat ji můžete v tom doplatku, ne v té samotné dávce pomoci v hmotné nouzi. A stačilo by, kdyby Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce a sociálních věcí postupovalo v souladu se zákonem, který jsme tady společně schválili takřka sto procenty hlasů, a nechali závazné stanovisko obcím, které by nejlépe, zda ten, kdo přijímá doplatek na bydlení, ho zneužívá nebo ne. Ale MPSV se opřelo o výklad Ministerstva vnitra, že prostě obce to mají dělat, ale je to v zásadě jedno, k tomu stanovisku se nepřihlíží. A pak se nešetří. To je naprosto logické.

Další položka, která souvisí s dobrou situací na trhu práce a souvisí také s předpokládaným ekonomickým růstem, je snížení podpory v nezaměstnanosti o půl miliardy. Věřím, že mnozí z vás mluví se zaměstnavateli ve svých regionech. A my se pomalu blížíme do stavu, který si pamatujeme naposledy z roku 2008, že i v regionech s poměrně vysokou nezaměstnaností, jako je Moravskoslezský region, který já tady zastupuji, mají problém zaměstnavatelé sehnat pracovní sílu, přestože tam je nadprůměrná nezaměstnanost k republikovému průměru. Takže je tady cesta, ti lidé mohou jít do práce a můžeme snížit položku podpory v nezaměstnanosti.

Oblíbená položka takřka všech, neříkám všech, ministrů práce a sociálních věcí. Oblíbená položka našich levicových kolegů, která se jmenuje aktivní politika zaměstnanosti. Měkké peníze, měkké projekty, školení tam a zpátky, žádné měřitelné výsledky - navržená částka 10 miliard na příští rok. Deset miliard. A jestli někdo říká "No protože je budeme čerpat z Evropské unie.", tak je nečerpejme. Měli bychom vyhodnotit reálně za posledních šest let, můžeme zhodnotit tři vlády, jakým způsobem byly čerpány prostředky aktivní politiky zaměstnanosti, kolik, a jaké jsou výsledky. Jestli jsou vůbec nějaké měřitelné výsledky. Samozřejmě organizace, které ty peníze čerpají, velmi rády dělají to školení, to všichni znáte. Školení, hlavně tam musí být prezenční listina, vlaječka Evropské unie, fotka a už se fakturuje nájem, občerstvení, odměna lektorovi. Každý říká, jak ty dlouhodobě nezaměstnané po jednom, dvou, třech školeních zaměstná. Není to reálné, není to realistické, nic se neděje. Zase tam navrhujeme 10 miliard. To není aktivní politika zaměstnanosti, to jsou aktivně vyhazované peníze. O tom jsem dlouhodobě přesvědčen, ale říkám, je to položka, kterou mají ministři práce a sociálních věcí takřka všichni velmi rádi. Tady navrhujeme ušetřit nebo převést do vládní rozpočtové rezervy 2 miliardy korun.

Když jsme kritizovali vysoké mzdové výdaje, tak v několika kapitolách - nebudu to citovat, protože je to v písemné podobě - navrhujeme snížit mzdové výdaje, protože si myslíme, že v některých kapitolách je navržené zvýšení neoprávněné. Chci ale rovnou říct, že pokud mluvím o úsporách v provozních výdajích, v režijních výdajích, mzdových výdajích, tak jsou resorty - a znovu zmíním Ministerstvo obrany - kde nenavrhujeme odebrat vůbec nic. Takže není to tak, že bychom brali úplně všem. Myslíme si, že některé návrhy i na zvýšení počtu zaměstnanců jsou správné.

Ale největší problém je, že se zvyšuje celkový objem mzdových prostředků a souvisejících výdajů. A cesta by měla být jiná. Jestli chceme zvýšit atraktivitu veřejné služby, tak musíme zvýšit platy. A platy můžeme zvýšit jedině, aby to dlouhodobě fungovalo, že zvýšíme efektivitu, snížíme počet zaměstnanců a těm lépe zaplatíme. To si myslím, že je správný princip. My jsme se o něj pokoušeli. Jak úspěšně, můžete se podívat do těch trendových tabulek a grafů, kolik bylo zaměstnanců, jaký byl průměrný plat apod., a myslíme si, že to je cesta. Ne to, co mají tak rádi opět kolegové z levice a kolegové z odborů, i když v odborech jsem nikdy nebyl, tak to nejsou kolegové. v levici jsem také nebyl, tak to také nejsou kolegové. Tak levicoví politici a odboráři nejraději přidávají všem stejně. (Poznámka z lavic.)

Kolegové z Poslanecké sněmovny, s tím souhlasím, to jsou skutečně kolegové a kolegyně. A já si myslím, že máme zvyšovat platy ve veřejné službě, veřejné správně, ale ne všem a ne plošně. A místo abychom se bavili o nějakých motivačních faktorech, tak cesta je opačná, rušíme smluvní platy, peníze dáváme do tarifů, například jsme zvýšili tarify i všem úředníkům na městech, obcích a krajích, objem peněz jsme jin nezvýšili, povede to k tomu, že ta nenároková složka, ta motivační, se sníží. Logicky, když tu povinnou musím zvýšit.

Takže jsou tam navržené v některých kapitolách úspory.

Navrhujeme do vládní rozpočtové rezervy převést 1 mld. z rozpočtu Ministerstva životního prostředí na ochranu klimatu. To je také oblíbené téma zejména zelených aktivistů, ochrana klimatu. Myslím si, že vláda tu miliardu umí investovat lépe než ji utratit tady.

Stejně tak navrhujeme snížit rozpočet Ministerstva životního prostředí ve prospěch vládní rozpočtové rezervy o 0,5 mld. na ostatní činnosti v životním prostředí.

Dostávám se k Ministerstvu pro místní rozvoj. Podpora bydlení, navrhujeme snížit o 100 mil., já myslím, že nejlepší by bylo zrušit fond rozvoje bydlení, je to nesystémové stejně jako všechny ostatní fondy, které stojí vedle rozpočtu.

Všimněme si, že ten rozpočet neobsahuje všechny výdaje státu. Ten historický důvod je dávno překonaný, pamětníci říkají, že se fondy zřizovaly, protože se takzvaně nemohly převádět peníze z roku na rok, vždycky ten největší čert ve vládě byl ministr financí, ...............(Mluví nesrozumitelně.) trvá do dneška, tak přece to nedá ministru financí ty peníze. Proto se ty fondy zřizovaly. To už dávno není potřeba, dnes nespotřebované nároky jsou normálně rozpočtovanou položkou, kterou posuzuje vláda každý rok a je to nějaký střednědobý úkol, myslím si, že kdybychom se těch fondů zbavili a všechny výdaje měli rovnou ve státním rozpočtu v jednom dokumentu, bylo by to lepší.

Ministerstvu průmyslu a obchodu navrhujeme snížit kapitolu podpora podnikání o 2 mld. Já myslím, že nejlepší podpora podnikání, kterou může rozumná vláda a rozumný Parlament udělat, je nepodnikat a nepřekážet. Když tato jednoduchá dvě slova uvedeme v činnost, tak je to nejlepší podpora podnikání, abychom zbytečně nepřekáželi tím, že vytváříme nové a nové, další a další regulace - včera jsme měli cestovní ruch, předtím jsme měli pojišťovny, máme tady pokladny, kontrolní hlášení, jedno za druhým. A nejenom ty velké, politicky zajímavé, ale je velké množství jiných materiálů, na to jsou experti zase v oblasti Ministerstva životního prostředí. Pane ministře, zkuste, ať se vaši lidé podívají, co všechno musí vykazovat i malá firma, komu všemu musí vykazovat. Pak ty firmy - a buďme realisté - ta čísla tak trochu střílejí od boku, a pak sčítáme přesně, kolik kilogramů papíru zlikvidovaly firmy, kolik papíru, nebezpečného odpadu a podobně. Myslím si, kdyby to hlášení bylo jedno na jedno místo - a není to jenom v oblasti životního prostředí - tak se velmi zjednoduší, a to je ta pravá podpora podnikání.

Já trošku odběhnu, já jsem včera viděl v televizi rozhovor se šéfem daňové správy, kterému se nezdály výsledky mezinárodního srovnání, kolik hodin stráví průměrná česká firma plněním daňových povinností. To číslo je katastrofické. Popravdě řečeno, je třeba říci, že to není výsledek pouze činnosti této vlády. Ty povinnosti se zvyšovaly průběžně, nabalovaly se. Pokud zjistíme, že okolní země - nebudu jmenovat nějakou ideální - okolní země to mají přibližně o 50 % nižší, tak tady bychom měli napřít podporu podnikání a ne že zavedeme dotační titul na podporu získávání poradců, kteří to za toho podnikatele udělají, ale opravdu snížit byrokratickou zátěž.

Já samozřejmě neznám přesnou metodiku toho výpočtu, ale tím, že zpochybníme a že se nám to nezdá a že to nemůže být tak divné, jak to, že na tom Slovensku mají méně a v Polsku méně a v Rakousku méně, to se mi nezdá, to není ta správná cesta. Takže pokud chceme podporovat podnikání, tak se snažme třeba tímto směrem. A to nemusíme vést tu těžkou a někdy ostrou politickou debatu o jednotlivých sazbách. To je spíše debata o výjimkách, o tom, jaké jsou nové povinnosti, o tom, co se všechno chystá, že stát dostává nebo nedostává nové a nové údaje.

Tento týden jsem se opět dočetl takovou tu alarmující zprávu, že 70 % podniků nesplnilo vůči obchodnímu rejstříku svou informační povinnost. To je zřejmě pravda.

Ale stát všechna ta data má, ale v daňové správě. Nemá je na obchodním rejstříku. Tak místo abychom si to zjednodušili a z toho jednoho místa to případně poslali, nebo zveřejnili na tom daňovém portálu, tak jakoby roky řešíme problém, proč desítky procent firem neodevzdávají výkazy. Ale ty výkazy stát má k dispozici, jenom na jiném místě. A je to velmi složité. Když jsem se pokoušel to změnit v minulém volebním období, tak - nechci přímo jmenovat toho konkrétního ministra spravedlnosti, ale nebyl to Pavel Blažek - tak prostě říkal: To není možné, to je hrozně složité. Přitom neodevzdat daňové přiznání si firma nedovolí, nebo naprostá většina firem. Určitě to není 70% - 80 % firem. Takže když ten stát ty údaje a informace má, proč nutí firmy znovu a znovu počítat.

Já znám případ opavské firmy, které vrátil před několika lety obchodní rejstřík údaje s tím, že je neumí přečíst, protože oni to poslali na DVD, ale oni měli pouze počítače s CD. No, ale mezitím v papírové podobě ty samé údaje byly. A to se samozřejmě počítá v těch 468 hodinách, musí se to naskenovat, někam poslat. Jo? A takhle to to roste ty .......... To je ta správná podpora podnikání, ne položka u Ministerstva průmyslu a obchodu.

Mluvil jsem, a říkám to nerad, ale navrhujeme snížit dotaci pro Státní fond dopravní infrastruktury, protože i když tam to číslo necháme a vy ten návrh odmítnete, tak vám garantuji, že až budeme projednávat závěrečný účet za rok 2016, že tam bude vyšší částka než ta, kterou říkáme dejme k dispozici vládě, ať má třeba připravené peníze na mimořádné situace.

Pak tam máme, ať si to pan ministr financí nebere osobně, podpora agropotravinářského komplexu, částka přes 40 mld., my navrhujeme snížit o 1 mld., abychom ten trend, jak to pořád roste, minimálně zastavili. Nenavrhujeme tam nulu, nenavrhujeme tam nějaké dramatické snížení o 10 %, 20 %, není v tom nic osobního.
Poslední položky, které bych asi zmínil, se týkají režijních nákladů, materiál, služby, a tady to průřezově navrhujeme snížit myslím o 2 %.

Čeká nás debata v příštích letech o té položce, která se jmenuje neinvestiční transfery soukromoprávním subjektům. Velmi často v této položce se argumentuje, že to je kofinancování evropské programy. Ale samo o sobě už ten název neinvestiční transfery soukromoprávním subjektům - tam bychom se měli snažit, aby ta částka byla co nejnižší. A opět relativně rychle roste mám pocit o 7 mld.

Já jsem představil naše návrhy, na kterých jsme společně pracovali v klubu. Chci poděkovat svým kolegyním a kolegům, kteří procházeli jednotlivé kapitoly. My ten návrh považujeme za poměrně vstřícný tím, že ty peníze dáváme k dispozici vládě. Pana zpravodaje potom poprosím, až ve třetím čtení, abychom o jednotlivých návrzích hlasovali zvlášť, ony spolu nesouvisí, ale nechtěli jsme se předhánět v počtu, že jsme podali 30 pozměňujících návrhů. Myslím si, když je to za klub, že to může být v jednom. Pokusil jsem se zdůvodnit, jak ukládá zákon, jednotlivé položky. Za případné drobné nepřesnosti se omlouvám. Je to opravdu dáno tím obrovským množstvím materiálu, který máme ve státním rozpočtu a tím, že samozřejmě nemáme k dispozici tak rozsáhlé aparáty jako ministerstva.

Děkuji za pozornost.