Stanjura (ODS): Kdo by očekával radikální změnu v okamžiku, kdy se stane z ministra financí premiér...

V té záplavě čísel, kterou jsme slyšeli jak ve vystoupení pana ministra financí, pana premiéra, pana předsedy klubu TOP 09 poslance Kalouska, bychom se mohli ztratit. Kdo z vás měl čas a věřím, že mnozí z vás už čtou i jednotlivé kapitolní sešity, tak debata o jednotlivých kapitolách, podrobnější, bude bezesporu ve druhém čtení. Já se za nás vyjádřím pouze k těm základním parametrům rozpočtu a tam, kde my vidíme největší chyby, které vláda předkládá.

Na druhé straně nejsme překvapeni. Když si vzpomenete, jak fungovaly, jaké výsledky státního rozpočtu byly v době, kdy byl dnešní pan premiér ministrem financí, tak kdo by očekával radikální změnu v okamžiku, kdy se stane z ministra financí premiérem, tak ten by samozřejmě byl zklamán. Je to pokračování politiky zdroje jsou, odkládání, neustálé odkládání snahy mít vyrovnaný či přebytkový rozpočet. Samozřejmě je lepší říkat v roce 2014 - nula bude v roce 2017, v roce 2015 říkat - nula bude v roce 2018. Dovolím si prognózovat, až přijde tato vláda s příštím návrhem rozpočtu, tak tam bude napsáno, že nula bude v roce 2019. No kdo by nebyl rád, že už za tři roky bude mít vyrovnaný státní rozpočet, až na to, že to datum, výchozí datum, od kterého se ty tři roky počítají, se neustále odkládá. Letos zažíváme poměrně silný ekonomický růst. Velmi často vedeme debatu s panem ministrem financí na rozpočtovém výboru, co je hlavní příčinou. Myslím, že ta debata neskončila a že ji povedeme i nadále, až budou finální čísla za celý rok 2015, nadále povedeme debatu o tom, které faktory nejvíce ovlivňují růst HDP, zda je to růst zásob, logické masivní čerpání evropských peněz v posledním roce. Vzpomeňme si, když byly zadržovány peníze, tak se v tom posledním roce vyplatí a bylo by to tak za každé vlády. Nechci zpochybňovat ovšem úsilí vlády, aby se vyčerpalo co nejvíc. To určitě ne a myslím si, že to je i povinnost a že v tomhle bodě si vláda vede relativně dobře. Musíme také říct, že když připočítáváme ty nedočerpané peníze, tak musíme vzít v potaz jakoby dramatickou změnu kurzu zhruba před dvěma lety, kdy ta původní alokace byla v euro a když najednou máte o dvě koruny na euro více, tak v těch českých korunách roste ten celkový objem, který máme čerpat. A jsem rád, že i v té veřejné debatě ze všech stran slyším, že už není klíčové heslo "musíme vyčerpat každé euro, nesmí tam zůstat ani koruna" a stává se klíčovým heslo "musíme mít dobré projekty". Myslím, že to je dobrý postoj a měli bychom si ho udržet i po celé nové programovací období a říkat si, že důležitější jsou dobré projekty, než za každou cenu vyčerpat ty zdroje, protože velmi často evropské peníze směřují do oblastí, které pak automaticky generují provozní výdaje v dalších letech, zejména v tom veřejném sektoru, ať už je to na úrovni obcí, krajů či státu.

Bubu muset zopakovat ty základní parametry. My kritizujeme zejména fakt vysokého navrženého státního schodku 70 mld. v období, kdy vláda prognózuje - a já musím říct, že ty prognózy sedí, to znamená ty základní parametry 2,5 % růst HDP, 5,5 % nezaměstnanost, inflace 1,5 %, to jsou data, na kterých se shoduje převážná většina institucí, nejenom vládních, ale i nezávislých, takže nebudeme zpochybňovat čísla. Já chci ocenit i kvalitu toho materiálu. Kdo chce, tak tam najde všechny informace. My vedeme debatu o politickém zadání toho rozpočtu, což je vlastně věc, kterou za prvé může vláda a my ovlivnit legislativními změnami jak na straně příjmů či výdajů, a potom o tom, jak se rozdělují ty výdaje, do kterých kapitol jsou soustředěny a které rostou. Bohužel je pravda, že ty základní příjmy a výdaje jsou rekordní v historii České republiky, nejvyšší příjmy a současně i nejvyšší výdaje.

Zkusme si říct, že jenom v oblasti příjmů je nárůst o 62 miliard Kč a převážná většina toho je tvořena příjmy z daní. V okamžiku, kdy my jako opozice přicházíme s návrhy na zrušení nesmyslných daní, které jsou příliš administrativně náročné a přitom mají poměrně nízký výnos, ať už je to zhruba 5 miliard u silniční daně nebo 9 miliard u daně z nabytí nemovitostí, vláda standardně ve svém stanovisku říká - nemůžeme si to dovolit, státní rozpočet na to nemá. V okamžiku, kdy navrhujeme vrátit sazby DPH na 19 a 14 %, jak to bylo před zavedením druhého pilíře, ve stanovisku vlády se dozvíme, že státní rozpočet na to nemá zdroje. Pak se podíváte do návrhu státního rozpočtu a zjistíte, že v té jediné kolonce DPH je nárůst proti letošnímu roku podle očekávané skutečnosti letošního roku plus 17,5 miliardy Kč, což je číslo přibližné, které odpovídá našim návrhům, a na tom se shodujeme i s Ministerstvem financí, když jsme odhadovali, jaký dopad by mělo snížení daní, které navrhujeme, do příjmů státního rozpočtu. Takže pokud bychom pracovali se současným inkasem DPH, máme prostor těch 17 miliard, nebo 15 nechat daňovým poplatníkům. A vláda se rozhodla, že ne.

Takže za prvé není pravda, že není prostor pro snižování daní, ba právě naopak. V letech, kdy roste ekonomika, tím automaticky rostou daňové příjmy, je prostor pro to, nechat peníze daňovým poplatníkům. A to je první ideový - či chcete-li ideologický střet s vládou, která říká: Pro podporu ekonomiky je nejlepší, že budeme zvyšovat výdaje státu, ať už v oblasti - a na to se vláda zaměřuje zejména - mezd, platů, počtu úředníků. A my říkáme, a to je ten ideový či ideologický spor, že je lepší nechat ty peníze daňovým poplatníkům, a pak je velice pravděpodobné, že oni ty peníze sami dobrovolně vloží do ekonomiky podle toho, co budou považovat za potřebné, ať už to budou firmy, které mohou na jedné straně investovat, na druhé straně mohou zvyšovat platy, anebo jednotliví občané, kteří utratí peníze, které jim vláda nechá. A tato vláda nepřekvapivě, protože realizuje především program sociální demokracie, věří tomu, že je lepší ty peníze vzít a pak je moudře přerozdělovat. To je ten základní střet mezi pravicí a levicí, který je věčný, který se stále opakuje a který se podepsal i v tom návrhu rozpočtu.

Když vláda říká - říkal to pan premiér ve svém úvodním vystoupení k tomuto bodu, že vláda zvyšuje investiční aktivitu, tak zase, díky materiálu, který máme všichni k dispozici, máte porovnání minimálně od roku 2012. Všichni se můžete podívat jednak jak to bylo rozpočtováno za roky 2012, 2013, 2014 už máme skutečnost, za rok 2015 máme rozpočet a kdo chce, se podívá na plnění za 9 měsíců, to jsou zase čísla, která jsou známá. A když se podíváme do návrhu rozpočtu, tak zjistíme, že investice proti návrhu roku 2015 v zásadě stagnují - 77 ku 75 proti loňskému návrhu, a proti období let krizových, kdy ekonomika stagnovala či mírně klesala, jsou dramaticky nižší v porovnání s některým rokem, tu o 30, tu o 40 miliard. Kde je ta investiční aktivita?

Když se podíváme, a pan premiér mluvil o investicích do dopravní infrastruktury, tak vedlejší materiál, ne státní rozpočet, vezměte si návrh rozpočtu SFDI na rok 2015, číslo 94 miliard, vezměte si návrh rozpočtu SFDI na rok 2016 - zhruba o 30 miliard nižší. My tomu rozumíme, proč to tak je, že v letošním roce, nebo v příštím roce budou mnohem nižší příjmy i na dopravní stavby z evropských zdrojů. To nikdo nezpochybňuje. Ale místo toho - když už chceme mít tak vysoký schodek - abychom tenhle výpadek, logicky, podotýkám, to by se stalo každé vládě, vlastně de facto to bude první rok, kdy se dá čerpat, zejména u těch dopravních staveb to není tak jednoduché, ty většinou mají delší období, tak místo toho, aby vláda to doplnila z národních zdrojů, tak nechala de facto i národní zdroje do dopravy na úrovni předchozích let a ten výpadek evropských zdrojů - na to není.

Kromě toho, a to velmi správně řekl pan premiér, tady vzniká komplikace s novým zákonem EIA. Vzpomeňme si na debatu, kterou jsme tady vedli, jak jsme upozorňovali nejenom my, občanští demokraté, ale mnozí další, že přijetí toho zákona může zpomalit budování dopravní infrastruktury. Pokud máte správné informace, tak nám reálně hrozí zpoždění klíčových staveb o roky. Ať už je to D11, R35 nebo D3. Pro ty, kteří s tím nepracují denně, v zásadě ty dopravní stavby se chystaly v režimu tří zákonů. První zákon, který jsme přijali ještě před naším vstupem do Evropské unie, kdy jsme vlastně žádnou povinnou EIA mít nemuseli, a právě některé ty klíčové stavby, o kterých jsem mluvil, R35, D11 nebo D3, například obchvat Českých Budějovic, mají EIA(u) z doby tohoto prvního zákona. Pak platil druhý zákon, který už nějakým způsobem reagoval na povinnosti, které má Česká republika, letos platí nový zákon. Podle zpráv, které mám k dispozici, tak se někteří úředníci v Bruselu rozhodli, že pokud máme platnou EIA(u) a tím pádem platné například územní rozhodnutí nebo stavební povolení podle toho úplně prvního zákona, a to je u těch tří klíčových staveb, a to si myslím, že není spor mezi koalicí a opozicí, že R35, D3 a D11 jsou klíčové stavby, že u nás budou požadovat úplně nové posouzení EIA podle nového zákona. Optimisté říkají - to bude zpoždění dvou let, pesimisté, že to bude zpoždění čtyři roky. Ale i to dvouleté je hrozné. Takže i naše rozhodování v jiných zákonech má samozřejmě dopad jak do státního rozpočtu, tak do reálného čerpání těch zdrojů.

Když jsme loni kritizovali rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, tak jsme říkali: Ne že by nebylo hezké mít 95 miliard, ale považovali jsme za nereálné je vyčerpat. Říkali jsme, že to je marketingové číslo, kterým se pan premiér a někteří ministři chválí - "my jsme to letos zlomili, z roku na rok jsme o desítky miliard zvýšili výdaje". No, počkáme si, já jsem viděl poslední materiál, který měla vláda k dispozici, mám pocit, že to bylo v polovině září, čerpání prostředků SFDI, a žádnou radost z toho nemá nikdo. Ani vláda, ani opozice, protože zrovna dopravní stavby nejsou věc klasického politického střetu. Je to věc řekl bych společného zájmu, společných priorit, možná se někdy dohadujeme o nástrojích. Mimochodem - protože tady vidím i kolegy z vládních lavic - podali jsme návrh novely zákona o výkupech. Vzpomeňme si, jak oslavně o nich mluvil pan premiér, jak jsme varovali, že ta zvolená metoda není šťastná a že může přinést komplikace, a dneska se to společně, koaliční a opoziční poslanci, snažíme napravit.

Proto zmiňuji, že někdy je dobré poslouchat názory opozice, zejména v těch věcech, které nepředstavují klasický politický střet, ať už to jsou daně, sociální či zdravotní systém, a možná to vyřešit včas, ne to pak řešit nějakou novelou do roka a do dne.

Je to sice nad rámec té dnešní debaty a ještě budu mít příležitost, ale věřím, že vláda svým vyjednáváním nepřipustí interpretaci toho, že ty staré EIA(y) nebudou platit a bude muset postupovat podle nové. Protože kdo to někdy zažil i u menších staveb na obci, na kraji, nebo i na státu, tak ví, jak dlouhý proces to je, jak mnohdy z ideologických důvodů ti ideologičtí odpůrci staveb to uměle blokují a prodlužují, a tím samozřejmě trpí nejenom občané těch dotčených lokalit, ale ekonomika jako celek, dopravní obslužnost, zvýšení konkurenceschopnosti toho území, pokud je dobré dopravní napojení apod.

Zopakuji: Vláda, místo aby nahradila výpadek z evropských zdrojů, který je logický, tak na to ty zdroje nenašla. Zato našla zdroje na dramatické zvýšení o 9 % ve dvou položkách, dotace privátním subjektům a platy. A když mluvíme o těch mandatorních výdajích, tak na jedné straně máme mandatorní výdaje, jsou povinné ze zákona, a zase děkuji, tam ten vývoj je naprosto jasný, někdo může používat absolutní čísla, někdo může používat relativní čísla, že to je o desetikorunu nižší, na druhé straně říkat - ale o miliardy je to vyšší, ale pak máme něco, čemu my říkáme pseudomandatorní výdaje, a k tomu musíte připočítat ty platy. Připomínám rozpočet na rok 2015, kdy na provozní výdaje ministerstev jste si vy, vládní koalice, zvýšili výdaje z roku na rok o 10,5 miliardy, a jak jsme varovali, to nebylo jednorázové, mimořádné, ale pravidelné. Máme novou základnu plus 10,5 miliardy, a k tomu bude v příštích letech nějakou indexovou metodou tu jedno, tu dvě, tu tři procenta. A kdybych vyšel z teorie, která neplatí, že už se to nenavýší ani o korunu, tak za 4 roky vládnutí, nebo za 3 roky, 2015, 2016, 2017, to je 31,5 miliardy na běžných provozních výdajích našich ministerstev.

A pak říkáte, že není prostor ke snižování schodku resp. rychlejšímu snižování schodku a že není prostor pro snižování daní.

Podobnou debatu vedeme u výdajů na vědu a výzkum. Opět můžeme použít nějaká kritéria. Buď absolutní číslo nebo, a to je zase velmi oblíbený parametr, kterým vždy zdůvodní ty resorty, které chtějí navýšit, a bylo to za každé vlády, podíl těchto výdajů na HDP. A v každém resortu najdete zemi v Evropské unii, která v tom konkrétním čísle má víc. Takže se dozvíme, že tu ve zdravotnictví je větší procento výdajů na HDP, tu v sociálním systému a když se podíváme na podíl výdajů na vědu a výzkum vůči HDP, tak vidíme, že přestože vláda tvrdí, jak to podporuje a že to je její priorita z 0,98 % to klesá na 0,77 %. A kdybych chtěl použít nějaké dramatické číslo a jestli mi dovolíte nějaké zaokrouhlování a řeknu že to je z 1 % na 0,75 %, tak vidíme, že ten propad za čtyři roky je o 25 %. Tady sami vidíte, jak s těmi čísly, na kterých se shodujeme, jak různá může být interpretace. Někdo řekne: Je to o miliardu víc než loni. Někdo řekne: Je to o dvě desetiny méně než loni nebo předloni. A my můžeme říct: Za čtyři roky to kleslo v poměru k HDP o 25 %. A všechna ta čísla jsou správná.

Jak říkal velmi úspěšný britský politik Winston Churchill: Věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji. Nebo které si sám vyberu - kdybych nechtěl používat tak silná slova.

Další oblíbenou položkou, a vláda tím tvrdí a pan premiér zejména, že podporuje ekonomiku tím, že zvyšuje platy ve státní sféře. A já bych chtěl, abychom v té debatě o platech ve státní sféře rozlišili dvě veličiny. Průměrný plat a celkové mzdové výdaje. Za sebe říkám a za nás, že není problém zvyšovat platy těm ve státní sféře, kteří odvádějí výborné výkony. A není jich málo. Co kritizujeme, že roste celkový objem. Nebavíme se o jednotlivém platu, průměrném platu. Přece lepší a například to měli ve volebním programu nejenom my, ale i kolegové z hnutí ANO, že chtějí malý, štíhlý, efektivní stát. Na tom se shodujeme. Aspoň s některými. Jiní z levice si myslí, že čím větší stát, tím lepší. To je ten ideologický spor, který já plně respektuji. Nejhorší na tom je, vždycky říkám, když to chci odlehčit, že ne, že to říkají, ale že tomu i fakt věří. To je ještě horší než že tomu říkají. Protože takhle to nefunguje. Potom ten produktivní sektor, ta reálná ekonomika, která vyrábí ty hodnoty, ze kterých inkasuje potom stát, ať už to jsou daně, odvody za sociální a zdravotní pojištění, tak počet lidí v tomto sektoru se zmenšuje a zvětšuje se počet lidí v tom neproduktivním.

Takže my říkáme: Ano, platy se mají zvyšovat, to je v pořádku, zejména když ekonomika roste, ale ne tak, jak si představují odbory a naše levice. Všem stejně! To vždycky slyšíte. Vždycky se zvyšují tarify! Teď vláda zvedla tarify od 1. listopadu. Kdyby to bylo aspoň jenom pro ty státní zaměstnance. Ale mnozí z nás mají kolegy na městech, obcích a krajích. I tam jste zvedli úředníkům tarify. Ale těm obcím jste nepřidali ani korunu! Tak k čemu to vede? Zákon se dodržovat musí, tarif je nároková složka, to znamená všichni dostanou plus tři procenta. V okamžiku,kdy ty peníze nemám a nemohu je mít - vůbec v listopadu, kdy se blíží konec rozpočtového roku - tak co udělají tajemníci obecních úřadů, ředitelé krajských úřadů? No sníží složku, která není nároková. Osobní ohodnocení a odměny. A zas je to na úkor těch lepších, pracovitějších, těch, kteří si zaslouží plat vyšší. A objem prostředků roste. Devět procent. Ekonomika o 2,5. Porovnejte jenom tato dvě čísla. Ale kdybychom si řekli: Rostou platy o 10 %, ale celkový objem zůstal stejný, co to znamená? Budeme mít kvalitní zaměstnance, ti budou kvalitně odměněni a budeme se blížit tomu, o čem mnozí mluvíme: malý, štíhlý, efektivní stát.

Nevím, kdo z ministrů, členů vlády či vládních poslanců je připraven přijít sem a říct: My dnes máme efektivní stát. Já si to nemyslím. A cesta je snižování počtu regulací, zákazů, kontrol, výkazů, neustálé komunikace. Stát má všechna data, nepředává si je. Zase to je problém, který se týká všech vlád. (Nesrozumitelné.) ... vy jste řekli, vy jste to taky nedělali! To je oblíbená ... (Nesrozumitelné.) vy jste to taky nedělali. Ano, přiznávám, v tomhle se mnohým nedařilo. My jsme aspoň ten objem celkových mezd snižovali nebo aspoň drželi na stejné úrovni. Snižovali jsme počet pracovních pozic, tím pádem byla šance k tomu, aby rostla průměrná mzda nebo mzda pro ty, kteří jsou skutečně výkonní.

Pan ministr financí velmi rád říká, že snížil celkové zadlužení České republiky. Zase vedeme spor, podle mě je to účetní operace, kdy se snižují rezervy, které se do toho počítají. V tomto materiálu ovšem sám přiznává, že zadlužení České republiky se zhruba o ten schodek zvýší. Je to logické. Rezervy,které byly vytvořeny, jsou zrušeny, tudíž generovaný schodek se připočte ke stávajícímu schodku.

Možná bychom mohli vést, a to, protože je to agregované číslo, debatu, jak vláda přišla na těch plus 63 mld. příjmu proti letošnímu roku. To číslo je poměrně masivní a vzniká tady riziko, že ten rozpočet se nenaplní. Protože ten schodek nižší o 30 mld. se vytvořil tak, že se zvedly výdaje o 33 mld., omlouvám se, zaokrouhluji, ale příjmy se zvýšily o 63 mld. A stát sám nic negeneruje. To znamená, zaplatí to daňoví poplatníci. Plus 63 miliard. A vy říkáte: Není prostor pro snižování schodku, není prostor pro snižování daní. Opak je pravdou.

Mohl bych tady porovnávat jednotlivé kapitoly, k tomu určitě vystoupí i mí kolegové, kteří se tím zabývají ve výborech, a ta podrobná debata nás určitě čeká. My navrhneme usnesení vrácení tohoto materiálu k přepracování vládě s doporučením snížit to o 30 mld. korun. Na druhé straně jsme političtí realisté a předpokládáme, bohužel, že ani náš návrh ani návrh jiné části pravicové opozice neprojde. Tudíž se budeme věnovat podrobné debatě.

Tak když už jsem mluvil o těch dvou částkách, protože když říkáte snížit schodek, tak musíte ukázat kde. Určitě vám těch 30 mld. ve druhém čtení přineseme. A budeme říkat: Tohle si myslíme, že je částka, kterou by stát mohl ušetřit. Budeme hledat to snížení schodku na straně výdajů. Nepřijdeme s návrhem, že příjmy zvýšíme o 20 a tím (Nesrozumitelné.) schodek. To jsme viděli v tom létě! Pan ministr financí je postupně přijímal, ostatní kolegy z vlády, a najednou se během července a srpna našlo 20 nebo 22 miliard plus. Takže není žádný problém, aby se v průběhu října a listopadu zase těch 22 mld. vrátilo zpátky do toho původního návrhu, se kterým šel pan ministr financí myslím že v červnu na první jednání vlády. A tím pádem se dá snížit ten schodek. Když už necháme ty příjmy, můžeme o těch 22 mld. výdajů, ke kterým se našlo krytí v průběhu léta, v průběhu podzimu zase vzít zpět. A to bez toho, že vláda vůbec neplní tu část ze svého programového prohlášení.

Mně to nijak netrápí, protože já jsem nehlasoval pro důvěru vládě, tudíž jsem nehlasoval, protože věřím, že vláda splní své programové prohlášení, ale je tam věta, že vláda pečlivě posoudí a prověří všechny mandatorní výdaje. Už loni u rozpočtu jsme říkali, že bychom chtěli nějakou zprávu. Ale zpráva je jedna věc, druhá věc je konkrétní legislativní návrh. A ten je za dva roky od voleb nula! Žádný návrh nepřinesla vláda na snížení mandatorních výdajů. Vláda se - a je to zase v souladu s její ideologií a přesvědčením, soustředí na to, jak co nejvíc vzít, co nejvíc přerozdělovat. Tím, že přerozdělujete, si samozřejmě zavazujete ty, kteří jsou příjemci peněz ze státního rozpočtu a je to na úkor těch, kteří do toho státního rozpočtu přispívají.

Velmi často, když vláda chce podporu pro nějaký svůj legislativní návrh, vychází ze stanoviska Hospodářské komory. Tentokrát jsem tu neslyšel, co říká Hospodářská komora České republiky k návrhu rozpočtu. Myslím, že všichni víme, proč. Hospodářská komora tvrdí: Místo toho, aby vláda využila období ekonomického vzestupu České republiky ke konsolidaci veřejných financí, fakticky ho promarňuje. Hospodářská komora České republiky je také nespokojena s vývojem výdajů na podporu výzkumu, vývoje a inovací. Dále Hospodářská komora tvrdí, že by peníze měly jíst spíše na investice než na narůstání počtu zaměstnanců státní správy.

Když tak často argumentujete poměrně vstřícným stanoviskem Hospodářské komory k EET, tak zkuste vzít v potaz stanovisko Hospodářské komory i k návrhu státního rozpočtu. Říká jinými slovy totéž, co my: Ekonomika roste, dluhy nesnižujete, promarňujete příležitost, nedáváte dostatek peněz na vědu, výzkum a inovace, nedáváte dost peněz na investice. Tak pokud vám to připadá, že to je pouze názor opozice, vidíte, že v tom nejsme daleka sami, že je to i ze strany, kde byste možná takovou kritiku neočekávali.

A úplně poslední poznámka, protože jsem říkal, že nechci zacházet do podrobností. Dávky v hmotné nouzi. To je systém, který má podporovat ty nejchudší. Jak se vláda chová k těm nejchudším podle návrhu rozpočtu? Zvyšuje výdaje na tyto dávky těm nejpotřebnějším o 7 %. O 7 %. A přitom vláda tvrdí, jak podporuje zejména ty, kteří tu pomoc potřebují nejvíce. Rétorika vůbec neodpovídá tomu návrhu a samozřejmě zejména v tom druhém čtení kolegové v sociálním výboru tuto položku budou velmi podrobně debatovat. Tak jak je to s tou sociální politikou vlády? Jak je možné, že se zvyšují dávky pro ty nejpotřebnější o 7 %? To bych rád slyšel.

Ale závěrem. Mohl bych parafrázovat stanovisko Hospodářské komory, ale ty základní výhrady, které slyšel pan ministr financí i na rozpočtovém výboru, a chci říci, že např. od ministra spravedlnosti, to na ÚPV ještě neviděl, jak pan ministr k těm nejdůležitějším zákonům chodí na rozpočtový výbor, máme možnost tam debatovat, tak my jsme mu říkali, že nepůjdeme do podrobností, ale že ty hlavní výhrady jsou: příliš vysoký schodek, příliš vysoké provozní výdaje, příliš vysoké zvedání platů, nízké výdaje na investice, nízké výdaje na vědu, výzkum a inovace. To jsou důvody, pro které nemůžeme hlasovat pro propuštění rozpočtu do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)