Stanjura (ODS): Přerušení je dobrý institut. Ministr s námi nediskutuje, ale v okamžiku, kdy přerušíme jednání...

Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Musím říct, že to přerušení, že to je dobrý institut. Že obvykle pan ministr s námi nediskutuje, neodpovídá nám na naše otázky či dotazy. V okamžiku, kdy přerušíme jednání, tak aparát Ministerstva financí ty odpovědi nachystá. A dneska jsme slyšeli odpovědi na některé z těch otázek.

Já bych se chtěl ve svém vystoupení vyjádřit také k několika pozměňovacím návrhům. Začnu tím, čím začal pan ministr, to znamená zastropování RPSN. A musím říct, že tady absolutně souhlasím s argumentací ministra financí, ne s podavateli toho pozměňovacího návrhu. Takže náš klub ten pozměňovací návrh prostě nepodpoří, protože ho nepovažujeme za dobrý.

Trošku se točíme v kruhu v té debatě, kde se vzal základní kapitál 20 mil. korun. Já rozumím tomu opakovanému vyjádření, které jsem slyšel na rozpočtovém výboru od paní náměstkyně, dneska od pana ministra, že víme, kolik subjektů má dneska živnostenské oprávnění tuto činnosti poskytovat, zhruba 60 tisíc.

Současně stát neví, kolik jich to aktivně vykonává. A vlastně stát není schopen odhadnout, a já jsem očekával nějaký kvalifikovaný odhad Ministerstva financí, co se stane, když zavedeme tu podmínku základního kapitálu 20 mil. Rozumím těm argumentům, ale pak úplně nerozumím tomu úpornému boji například proti pozměňovacímu návrhu, který schválil ústavněprávní výbor, jenom 15 mil.

Já jsem i v debatě na rozpočtovém výboru připomínal obdobný, obdobný legislativní postup, kdy jsme schvalovali povinné kauce pro distributory pohonných hmot. V té době jsem byl člen vládní koalice. Odmítli jsme debatu o snížení této výše, ne o zrušení toho institutu, ale o snížení výše, až se ten spor dostal k Ústavnímu soudu. A Ústavní soud rozhodl, že ta jednotná výše není spravedlivá, a museli jsme ten zákon novelizovat v souladu s ustanovením a s rozhodnutím Ústavního soudu.

A proto jsem se ptal na rozpočtovém výboru a ptám se i dnes, jestli něco podobného nehrozí, že někdo obdobně dá, že 20 je moc a že 15 by bylo spravedlivější, případně jak to bylo u těch distributorů, že ta výše byla odvozena od výše obratu, protože to je samozřejmě také hledisko. A je to něco jiného u těch velkých a u těch malých. Ale to rozhodneme hlasováním, není to určitě klíčové, jestli je to 20, 15 nebo 5, protože tam máme tři varianty.

Já bych se chtěl podrobněji zastavit u toho mého pozměňujícího návrhu a myslím si, že v tomto případě argumentace Ministerstva financí není přesná, když říká, že nemáme jinou možnost. Já zkusím přímo citovat z těch dvou směrnic, na které se odkazuje ve svém negativním stanovisku Ministerstvo financí. A jsou to vlastně dvě směrnice CCD a MCD a předkladatel nám říká, že nemáme jinou možnost než zachovat znění, které je předloženo a které je součástí vládního návrhu zákona.

Ale přímo v té směrnici CCD, což je směrnice 87/102/EHS v odstavci 24, a teď to cituji přesně...

Takže zopakuji. Podle názoru ministra financí směrnice nám nedávají jinou možnost. Já vám budu citovat z té směrnice CCD 87/102/EHS odstavec 24: "Jestliže však dodavatelé zboží a poskytovatelé služeb jednají jako zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší činnosti, není vhodné je zatěžovat právní povinností poskytnout předsmluvní informace v souladu s touto směrnicí", což následně tuto myšlenku rozvádí a specifikuje článek VII Normativní ustanovení. A současně v té druhé směrnici MCD se praví nebo píše, a opět cituji úplně přesně: "Členské státy zajistí dodržení (?) odpovídajících a účinných postupů vyřizování stížností a zjednávání nápravy v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů s věřiteli, zprostředkovateli úvěrů a jmenovanými zástupci, které se týkají smluv o úvěru, přičemž se ve vhodných případech využijí stávající subjekty. Členské státy zajistí, aby byly tyto postupy uplatnitelné ve vztahu k věřitelům a zprostředkovatelům úvěru a aby se vztahovaly na činnost jmenovaných zástupců."

Já myslím, že je naprosto zřejmé, že základní a primární činností mediátorů nebo inkasních agentur není poskytování spotřebitelských úvěrů, ale jejich hlavní činností je mimosoudní řešení sporů, které mezi sebou mají věřitel a dlužník v situaci, kdy dlužník z různých důvodů, já jsem o tom mluvil minulý týden: ztráta zaměstnání, nemoc, změna situace v rodině apod., není schopen splácet. Vlastní uzavření dohody o řešení dluhu ve splátkách tak představuje zcela zřejmě vedlejší činnost těchto subjektů neboli zprostředkovatelů dohody. Současně je třeba zdůraznit, že pozměňovací návrh nadále ponechává informační povinnost na straně věřitele včetně povinnosti přenosu na případné dodavatele. A já jsem o tom mluvil v jiném návrhu zákona, o tom, jak překládáme a interpretujeme evropské směrnice. Ale jsem přesvědčen, že z jazykového i logického výkladu textu pozměňujícího návrhu je podle názoru předkladatele zřejmé, že se nepřihlíží k těm částem a ustanovením dohod se spotřebiteli, které by snižovaly spotřebitelskou ochranu, nebo spotřebitele zatěžovaly poplatky v zákonu nezmíněnými. (Hluk v jednací síni.) Já vidím, že většinu z vás to nezajímá. Ale věřte, že každý z nás nebo člen rodiny každého z nás se může dostat do takové situace a je dobré, aby měli institut mimosoudní dohody, protože to je to, co může zabránit pádu do spirály exekucí, nových exekucí, ze kterého se velmi těžko potom ten člověk i ta jeho rodina dostává zpátky do normálního života. Tím, že jsem citoval ustanovení obou směrnic, které umožňují výklad, že vlastně není spotřebitelským úvěrem, že není sjednání dohody, tak si myslím, že máme prostor, abychom ten pozměňující návrh schválili.

Pan ministr říkal ve svém vystoupení, on to vždycky tak rozdělí, že ti neslušní, ti na to doplatí, a ti slušní se s tím v pohodě vypořádají. Já nevím, jestli máte všichni k dispozici tiskovou zprávu Asociace inkasních agentur, což je profesní organizace. Já předpokládám a naprosto věřím tomu, že jsou ti slušní, kteří jsou sdruženi v této asociaci, a ti vydali před třemi dny tiskovou zprávu. A už jenom ten její nadpis by nás měl zastavit a donutit k přemýšlení o mém pozměňujícím návrhu. Ten nadpis zní: "Rozložit do několika splátek? Není běžné, nově to jen tak nebude možné." A prezident Asociace inkasních agentur říká: Dle našich dosavadních jednání, analýz a odborných expertiz je nám zřejmé, že tento dopad na inkasní trh nemusí být zamýšlený, o to více je devastující. To znamená, oni se obávají, že ten trh vlastně úplně zmizí, ta možnost uzavřít splátkové kalendáře sice bude teoreticky možná, ale z praktických důvodů při implementaci vládního textu návrhu zákona nebude možná. A připomenu ta čísla, o kterých jsem už mluvil ve středu. Ročně řeší 1,66 milionů nových pohledávek a hledají tam dohodu o splátkách.

Hodnota ročně těch splátkových kalendářů je 21,3 miliardy korun, 85 % z toho balíku skoro 22 miliard korun tvoří fyzické osoby. Takže to tak rychlým přepočtem je někde kolem 17, 18 miliard korun. Pokud ztížíme zákonem možnost uzavřít splátkové kalendáře, tito lidé, a je to 1 milion 660 tisíc případů, a z toho 85 % si přepočtěte sami, kolik to je, tak všechny tyto lidi naženeme mnohem blíže k exekucím. A pak ty náklady samozřejmě pro toho dlužníka jsou mnohem vyšší než případné náklady u splátkového kalendáře. Já bych chtěl požádat pana ministra, aby pokud možno změnil své stanovisko na neutrální. Myslím si, že není důvod omezovat možnost uzavírat splátkové kalendáře. A ten pozměňovací návrh tu možnost zachovává a dává šanci 1 milionu 300 tisíc, 1 milionu 400 tisíc lidí ročně, aby nespadli do exekuční pasti.

Dále mi dovolte ještě, abych se vyjádřil k několika dalším pozměňujícím návrhům. Prvním z nich je pozměňovací návrh předsedy rozpočtového výboru pana poslance Votavy. On zní na první pohled velmi dobře a vypadá, že je ve prospěch klientů, protože jednak zvedá to procento, kdy je možné bez sankcí splatit ne 20 % hypotéky, ale 25 %, a současně zavádí možnost, respektive pravidlo, že v okamžiku prodeje té nemovitosti, pokud uplynou ty dva roky, jak je tam navrženo, je ta možnost stejná. Já se však obávám, že důsledek bude jiný a nemyslím si, že to je účelem toho pozměňujícího návrhu. Ano, lidem, kteří získají nějaké mimořádné příjmy, se možná o něco zlevní celkové úroky. Ale ten bankovní trh a ta banka, když poskytuje smlouvu o hypotečním úvěru, tak kalkuluje se ziskem z celé smlouvy.

Takže logickým výsledkem toho, že pomůžeme několika, a já nevím, jestli desítkám nebo stovkám, že všem ostatním se úroková míra zvýší. Protože jestli v důsledku jednoho zákonného opatření těm bankám snížíme zisk a profit, no, tak logicky, pokud budou chtít dosahovat stejných zisků, tak u každé nové hypotéky, ale také u každého jednání o nové fixaci se ten stav projeví a my všichni ostatní, respektive všichni ostatní, kteří mají hypotéku, mohou dostat vyšší nabídku, to znamená vyšší úroky. Takže my jakoby někomu pomůžeme, ale zaplatí to všichni ostatní. To je podle mého názoru možný dopad tohoto pozměňujícího návrhu, a proto náš klub tento pozměňující návrh nepodpoří a bude hlasovat proti.

A poslední poznámka je k tomu souboji o dohledu České národní banky nad nelegálními poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Musím říct, že tady máme velké pochybnosti. Nemáme žádnou pochybnost o tom, že Česká národní banka má být orgán dozoru, licencovat, kontrolovat dodržování licence, kontrolovat dodržování zákona. A nemyslím si, že je šťastný nápad, aby Česká národní banka kontrolovala "nelegály".

Já vím, že to v některých zemích je, ale zkuste vy, kteří to podporujete, zkuste nám říct a modelovat, jak to Česká národní banka bude dělat u těch nelegálů. To bude číst všechny inzeráty. Zavolejte na číslo 08001111, my vám poskytneme výhodný úvěr? Já si to skutečně neumím představit. Nemyslím si, že máme zatěžovat Českou národní banku dalšími a dalšími povinnostmi a přenášet tu odpovědnost, kterou podle mne mají orgány činné v trestním řízení, na Českou národní banku.

Protože potom automatická odpověď policie může být, proč jste nezasahovali, proč ta policie nečte ty inzeráty. Čekali jsme na podnět České národní banky. Ta to podle zákona má dělat, my tady musíme dělat něco jiného, musíme řešit jiné případy a protože z České národní banky nic nepřišlo a oni mají zákonnou povinnost tohle dělat, tak proč my bychom se tím měli zabývat.

Já to neříkám nijak konfrontačně. Jenom poprosím ty, kteří to podporují, aby se nad tím ještě jednou zamysleli a nedávali tuto povinnost České národní bance.

Soustředíme se na to, aby byl kvalitní dohled nad těmi legálními, aby posuzování žádostí a licencí nebylo jenom formální, skutečně tvrdě vyžadováno. To je naprosto na místě. Ale ten pozměňovací návrh, já teď nevím, je to myslím pana zpravodaje, jestli se nepletu, on nám pak řekne to číslo, to z hlavy nevím, opravdu není šťastný. Zase vypadá velmi dobře na první poslech. ČNB bude kontrolovat nejenom ty legály, ale i ty nelegály. Ale já si myslím, že platí jenom to první. To je užitečné, to je smysluplné, to má nějaký význam. U toho druhého si nejsem jistý, jaký bude efekt, abychom tady za rok nebo za dva neříkali, říkal to tady myslím pan poslanec Černoch, a kolik bylo případů za poslední rok, kdy Česká národní banka našla, vyhledala a identifikovala toho, kdo nelegálně poskytuje spotřebitelské úvěry. Já si nedovedu představit, jak se to bude dělat. A co když to bude dělat fyzická osoba, která bude nabízet půjčku, a řekne, já to myslím občansky. Mně zbylo dvacet tisíc, tak jsem si dal inzerát, že jinému občanovi v rámci solidarity a výpomoci, já vím, že to je komické, že to tak vůbec není, jsem je nabídl. A není to živnost, my jsme se domluvili, a to není nelegální. To je třeba si říct. To není nelegální. Mnohem víc bychom se mohli zaměřit na finanční gramotnost, aby lidé věděli, že v okamžiku, kdy jim peníze nechce půjčit ani banka, ani licencovaný poskytovatel spotřebitelských úvěrů, ať dál nehledají, protože neprojdou ani první sítem, ani druhým sítem, tak to nedopadne dobře. A když přeženeme tu regulaci, tak se stane to, že mnoho z těch občanů se obrátí na ty, kteří nebudou kontrolováni ani podle zákona o bankách, ani podle zákona o spotřebitelských úvěrech a padnou do šedého trhu, kde neplatí žádná pravidla a žádné regulace.