Stanjura (ODS): To je efektivní? Za dva týdny hlasovat o stovce zákonů?

Přihlásil jsem se v 17.18 hodin, pro pana poslance Komárka, který říká, že my, majitelé přednostních práv máme nějaké výsady, a pokusím se být věcný. To ale neznamená, že budu stručný.

Docela mě pan poslanec Komárek pobavil tím, že si můžeme zkušebně něco vyzkoušet. Můžeme, aniž bychom ten zákon změnili, a můžeme to gentlemansky podporovat. Já teď nebudu komentovat slovní přestřelku mezi vládními stranami, načež přijde váš předseda klubu a nás umravňuje, abychom byli věcní. Ale ta přestřelka byla mezi vládními poslanci, ale nic proti. To nás jako opoziční poslance samozřejmě baví, to bych lhal, kdybych říkal, že nás to mrzí, když se dohadují mezi sebou vládní poslanci. A lhát za mikrofonem opravdu nechci.

Ale pořád mluvíme o tom, jak je dobré mít mezi druhým a třetím čtením 14 dnů. Dohodli jsme se. Proč u každého zákona navrhujete zkrácení lhůty na 48 hodin na této schůzi, když je to tak dobře! Čekáme až na ten zákon? Nic nám nebrání v tom, abychom naopak navrhli prodloužení lhůty na 14 dní, když už máme tu dobrou politickou dohodu, s kterou všichni souhlasíme. Proč - když chceme být efektivní - pátý jednací den Sněmovny vládní koalice navrhne a prohlasuje 26 změn programu! To je efektivní? Když jsou připraveni zpravodajové u jednotlivých bodů apod. Je to efektivní? Nebo je to korektní aspoň k těm lidem, kteří si chystají program! Není, ale děláte to vy. Já jsem hlasoval 21krát proti, 4krát pro. A myslím, že vy jste byli 25krát pro, aniž bych to kontroloval. Je moc hezké tady říkat - pojďme si, přátelé, na zkoušku. Nic nám v tom nebrání. A nic nebrání ani vládním poslancům, aby v tomhle pokračovali. A kdyby ten váš návrh, který jste dali ne jménem jedné poslankyně, ale jménem klubu, já si to pamatuji, jak to zaznělo, říkala to tady, můžete se podívat do stenozáznamu, a je to jedno, ale jménem klubu, tak vy už byste se podruhé nemohl přihlásit. Už jste k tomu vystoupil myslím 2krát bez faktických, chcete ještě jednou, mně to však nevadí. Ale efektivita se může změřit podle mě jediným - jestli ten zákon, když ho schválíme, bude fungovat a o něco zlepší, v nejhorším případě je dostatečně efektivní, když nic nezhorší, což se o mnohých zákonech říct nedá. A říkám to bez ohledu na volební období, aby to nebylo chápáno jako útok na současnou vládu, že ty předchozí to dělaly všechno výborně. Obecně platí, že pokud zákon nic nezhorší, je to spíš úspěch, než naopak. Velmi často mnozí z nás, a opět ze všech politických stran, reagují - vznikne nějaký problém, který je palčivý, a ten den, nejpozději druhý, říká jeden nebo skupina poslanců "my připravíme novelu zákona". Jakoby ten, kdo porušil ten zákon, tou novelou, jakoby ho to odradilo, že to příště neporuší, nebo něco neprovede.

My jsme měli v plánu schůzi, která měla trvat čtyři pracovní dny. Podle plánu, který schválil organizační výbor, ve kterém má většinu vládní koalice. A vy jste zařadili na toto jednání - a vracím se k tomu, co říkal můj kolega Pavel Blažek - celkem buď 98 nebo 101 návrhů zákonů. To je efektivní? Za dva týdny hlasovat a rozhodovat se ve stovce zákonů? Možná někteří z vás, kterým je jedno, co je vevnitř, klidně nemají problém. Pan poslanec Komárek říkal, že jsme ve Sněmovně pro to, abychom hlasovali. Já si myslím, že jsme tady proto, abychom o tom debatovali, hledali a tříbili argumenty a poté hlasovali. Bez toho prvního to druhé je podle mě nezodpovědné. A to, že někteří opakovaně chodí - tak není to první zákon dneska, když jsme měli před chvilkou ministra dopravy. Já jsem si myslel, že když se má zkrátit dejme tomu vystoupení, tak někdo položí dotaz, není to vždycky kritika, jenom položí obyčejný dotaz. A naprosto převažující reakce z řad vládní koalice je mlčení. A tak jdu po druhé se zeptat, po třetí se jdu zeptat, po čtvrté, a stejně se nic nedozvím. Co je efektivní? Kdyby ministr poprvé odpověděl, tak už jsem tady třikrát nebyl a nevyzýval jsem ho k odpovědi. Mohl bych vzpomenout, když jsem tady trápil pana kolegu Sklenáka u služebního zákona 22 otázkami, také zatvrzele mlčel a nechtěl mi nic říct. A mě to hrozně mrzelo a chodil jsem se ptát.

To je ten důvod, proč si myslíme, že ten váš návrh není dobře. Ne proto, že jste ho dali vy nebo vládní poslankyně nebo vládní klub, protože opravdu není dobře. A pokud to myslíte vážně s tím na zkoušku, tak se podle toho chovejme, ale nemusíme načítat, ale dneska jsme už tady měli čtyři zákony ve druhém čtení a kolikrát jste zvedli zkrácení lhůty na 48 hodin. Čtyřikrát ze čtyř. Minulý týden to bylo taky, ty, které byly v úterý. Já tomu rozumím. Taky jsme to tak dělali. Neberte to tak, že jsem zapomněl, co bylo, ale já aspoň nehovořím o tom, jak je třeba být efektivní, jak máme nová, mnohem lepší pravidla. Já jsem říkal od začátku, že prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením bude vytvářet komplikace především vládní koalici, kterékoliv vládní koalici. A podle mě, my to sice schválíme, ale měli bychom ruku v ruce s tím debatovat nad naším šestitýdenním cyklem, který máme, který je tady logický, který se tím úplně rozbije, pokud ho budeme dodržovat. A měli bychom vést debatu, co navrhujeme. Jestli bude schůze častěji a kratší a mezi tím budou výborové týdny, nebo já nevím, co. Ale nestačí změnit zákon. Kolik budeme v pátek vyřazovat bodů? 100, 110, 90? Vždyť to je přece směšné. Naše návrhy zákonů tu leží od března a jsme v září. Nedostanou se ani do prvního čtení. Tak nám je aspoň zamítněte, když s tím nesouhlasíte v tom prvním čtení. Já tomu rozumím, že jste proti. Nikdo vás nepřesvědčuje. Ale chceme je projednat a chceme vám i veřejnosti sdělit, proč jsme je navrhli, proč si myslíme, že je dobře, a vy zase musíte sdělit, proč si myslíte, že je to špatně. Ale leží to tady, odkládá se to. Já jsem o tom mluvil minulý týden, když jsme debatovali a říkám, nebudu se sázet, ale zkusím si tipnout, kolik našich návrhů se projedná. Dneska to už vím. Nula. Ve čtvrtek byly interpelace po třech měsících a vzpomeňte si. Byl tady ministerský předseda, to je třeba ocenit. A bylo tady zhruba čtyři nebo pět ministrů. Teď nevím. Ostatních deset jedenáct dvanáct si po třech měsících neudělali čas ve čtvrtek, aby přišli a odpovídali. A pak bychom zkrátili debaty i v jiných bodech, protože nemáme prostor, kde by nám vláda odpovídala.

Vy jste třeba navrhli, abychom se písemně hlásili do rozpravy. Já to považuji za nepraktické, ale nabízím kompromis. Myslím si, že pokud bychom se uměli přihlásit do rozpravy, ne k faktické, z místa, z hlasovacího zařízení, tak v tom nevidím žádný problém, protože mohu reagovat bezprostředně a řídící to vidí a nemusíme říkat, jé, díval se vlevo, ten už se hlásí, díval se vpravo. Podle mne je, já už jsem to říkal v minulém volebním období, tehdy mně tvrdili, že to nejde technicky. Já si myslím, že to jde, že když je rozprava, tak nehlasuji, tak si klidně mohu říct, mám faktickou a zdržel se, tak může být "ano" a přihláška do rozpravy a ten problém je odstraněn. Nemáme problém, jestli se předsedající dívá zleva doprava a vidí nebo nevidí, jasně naskakuje pořadí klidně na tom, a je splněn požadavek na písemné. Jenom nechceme běhat jako v redakci s tím papírem, že než to napíšu, než to doběhnu, tak šikovný řídící schůze ten bod ukončí, že se nikdo kdo rozpravy nehlásí. Takže když budeme takhle racionálně debatovat, tak si myslím, že najdu.. A jenom pro poslance, kteří tady jsou první volební období. Já vím, že dneska to vypadá jako pohádka, ale když jsem sem nastoupil jako nový poslanec v roce 2010, tak jsem bojoval o to, abychom dostávali materiály v elektronické podobě a podle zákona, a tento zákon, jsme dostávali každý týden takovéhle štosy. Představte si, že každý poslanec dostával štosy vytištěných materiálů a stejně tak jsme neviděli to, co vidíme teď. Takže i tohle si myslím, že to zlepšilo, že vidíte aspoň, kolik je přihlášených, v jakém pořadí, ale nebylo to jednoduché ty zaběhané pořádky, které tady byly, změnit v těchto detailech. Já jsem si myslel, že to bude hned, rozumíte. Tak od zítřka nebudou papíry, budeme to dostávat elektronicky. No jo, ale ono je to v zákoně, když se začne jednat o zákoně o jednacím řádu, tak to není tak jednoduché, abychom se domluvili, že změníme jenom tuhle tu věc. Hned se k tomu přibalilo plno věcí a ta příprava zákona byla delší než dnes. Já naopak považuji tu debatu ve výborech v prvém čtení dneska za efektivní a užitečnou, protože ten kompromis, který si myslím, že se narodil v ÚPV, že prokáže funkčnost, že nepatrně zlepší to fungování, ale ani ten zákon nový nezajistí, že tu ve čtvrtek budou ministři. Já bych dokonce zakázal papíry na těch interpelacích, i ta témata. Normálně z očí do očí, bylo by to zajímavější bez těch papírů. Jsou parlamenty, kde to funguje. Přece víte, jak to je. Vy podáte interpelaci. Když vás vylosují, tak během minuty za mnou běží čtyři parlamentní tajemníci, jak se mi to stalo minulý čtvrtek, a pane předsedo, řekněte mi, o čem to bude. Já tomu rozumím. Chtějí přichystat podklady. Také není rozumné, když v té interpelaci se budu chtít zeptat ministra na nějaký detail typu, v zakázce XY je subdodavatel Z, který má smlouva za kolik. Ale myslím, že by to mohlo být svižnější a kdybychom si třeba řekli, že si tady nebudeme číst ty projevy a budeme mluvit spatra, já bych to jenom přivítal. Není nic horšího, než tady předčítají kteříkoliv ministři kterékoliv vlády ty materiály jako úvodní slova, které jim chystají ty úřady včetně oslovení. Myslím si, že to je zbytečná práce a mnohdy zapomíná to klíčové. Já si myslím, že ten ministr nebo navrhovatel jako tady by měl říct dvě věci. Za prvé, co se zlepší, když to schválíme, co se zlepší, a za druhé, pokud tam jsou nějaké sankce nebo povinnosti, jak je budeme vymáhat. Až na to dostane uspokojivou odpověď, tak teprve má cenu pustit se do souboje o znění konkrétních paragrafů. Do té doby je ta debata fakt taková odosobněná, stovky materiálů, stovky stran včetně všech těch zpráv, které jsou k tomu, ale ta základní, ale zase na to nepotřebujeme jednací řád. Když se domluvíme a budeme to držet, aby ten předkladatel zákona, ať už je to ministr nebo poslanec nebo skupina poslanců, řekl, my tohle navrhujeme, protože si myslím, že tohle, tohle se zlepší a tyto povinnosti či sankce, které ukládáme, budou vymáhat tihle a tihle lidé. Myslím si, že pak bychom přijímali lepší zákony, a to je podle mne ta efektivita. Ne délka projednávání. Někdy je naopak dobře, když ten zákon nakonec neschválíme. Ale to, že ten zákon funguje relativně dobře a že ho nemusíme za tři šest devět dvanáct měsíců novelizovat znova. Pak je to sice rychle, ale špatně. Děkuji.