Stanjura (ODS): Velmi často je institut zastavení čerpání dotací používán k politickému nátlaku

Děkuji za slovo. Já nejdřív zareaguji na poslední vystoupení paní ministryně a pak na to první. Paní ministryně, to, že to projednáváme teď, to si vyřiďte na koaliční radě. Bohužel má vládní koalice v Poslanecké sněmovně většinu. Mně se to nelíbí, ale respektuji to. Takže pokud se vám nezdá adekvátní čas projednávání, já s vámi souhlasím. Pokud je pravda, myslím, že to je až příliš ambiciózní tvrzení, že tento zákon je prioritou České republiky, tak bych tady očekával premiéra nebo alespoň jednoho vicepremiéra nebo alespoň většinu vlády, čímž chválím přítomné ministry a kritizuji nepřítomné ministry. Nikdo tady není.

Já jsem včera v jiné souvislosti říkal a žádal jsem vládu jako celek i jednotlivé členy vlády, abychom už přestali s tou obavou z Bruselu. Kolikrát jsme už slyšeli v tomto volebním období: Když to neschválíte, zastaví nám peníze. Co nám teď říkají naši evropští kolegové? Nebude podle nás v otázce kvót, zastavíme vám peníze! Slyšíme nějaký silný hlas například v Poslanecké sněmovně, že k tomu není žádný právní základ? Velmi často je institut zastavení čerpání dotací používán k politickému nátlaku. Jak v minulém volebním období, tak v tomto volebním období. Něco o tom vím jako bývalý vládní poslanec. Když se něco nelíbilo, jak si Česká republika, tak najednou byl problém, zastavovalo se čerpání evropských peněz.

Je to opravdu klíčová starost Evropské komise v dnešní době, jestli k 1. dubnu budeme mít tento nový zákon a ne novelu? Je to pravda? Když se podíváte do toho tisku, tak podtržené řádky jsou transpoziční, jestli tomu rozumím. Je to tak? Já jsem nepočítal, ale odhadem, možná by paní ministryně věděla, je to tak 75 %.

Nevím, co ty desetitisíce očí na tom dělaly, když 75 % opsaly a vyprodukovaly tři a půl tisíce připomínek. Paní ministryně to asi říkala jako že to je dobrý zákon. Ale pro mě je to známka toho, že ten zákon nebyl připraven dobře. Tři a půl tisíce připomínek přece není normální. Ještě u toho, že je to vlastně de facto takřka čistá transpozice.

To, že to šlo do vlády s 60 nevypořádanými připomínkami, to je poměrně neobvyklé. Ale váš předchůdce Kamil Jankovský na tom byl podobně s tou novelou v roce 2011. Nevím přesně kolik bylo, tam myslím bylo tisíc připomínek v připomínkovém řízení, tak měl jednu třetinu proti vám, ale jich bylo taky hodně a tak jsme se s tím tady dlouho trápili a úplně se nám to nepovedlo, když to řekneme. Ale je zajímavé, že ti samí, kteří tehdy říkali: Zpřísňujte, zpřísňujte, zpřísňujte, dneska mlčí. Ti samí. Já vždycky říkám: Může být někdo hyperkritický nebo zase hodný k politikům. Ale měl by se chovat ke všem stejně. A nevybírat si podle svých politických sympatií. Ten se mi nelíbí, tak ho budu kritizovat hlava nehlava, ale když to dělá můj favorit, tak je to vlastně v pořádku.

Nevím, paní ministryně volá po věcné debatě a já jsem pro. Ale skutečně si myslíme, když jsme tady čtyři hodiny ráno dělali státní rozpočet, od 14.30 do 19.30 dalších pět hodin jiné, to znamená, máme za sebou devět hodin jednání, že jsme schopni opravdu vést k tak důležitému zákonu? Já souhlasím, že je důležitý. Nemyslím si, že je to priorita České republiky, ale důležitý bezesporu je. Tak po devíti a půl hodinách jsme tady schopni vést opravdu konstruktivní věcnou debatu?

Anebo to bude série monologů, že každý z těch, kteří si to zodpovědně připravili, kluboví zpravodajové a lidé, kteří to budou mít na starosti, si to tady vlastně odvykládají, ty monology, protože když už si tu práci dali, tak je škoda, aby to neřekli, ale nejsme schopni vzájemně reagovat. Teď nemyslím sérii faktických připomínek, že se budeme trumfovat kdo dá lepší, nejvtipnější slovo, ale skutečně věcně k tomu návrhu zákona.

Já si myslím, že ne, proto jsem hlasoval proti prodloužení té doby. A vždycky to říkám, že v tu středu je to extrémně podle mě nevhodné, protože pak klesá koncentrace všech přítomných. A když se podívám do vládních lavic, tak dneska jsou tady tři. V této chvíli tady jsou tři ministři, před chvílí jich tady bylo pět, ono to kolísá mezi třemi nebo dvěma až pěti. To pak neodpovídá významu toho zákona, věcně.

První, co by mě zajímalo, a nesouvisí to s tím konkrétním textem nového zákona, ale s tím, jak funguje systém ve veřejných zakázkách v České republice. Máme tady Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož stanoviska při čerpání evropských peněz jsou k ničemu. Oprávněně si stěžují starostové, poskytovatelé, zadavatelé, že mají v ruce papír. Pokud se někdo na ten ÚHOS obrátil, ÚHOS rozhodl, že je všechno v pořádku, pak přijde auditní jednotka, neplatí nic. To je klíčový problém, který bychom měli vyřešit.

Rozumím tomu, že už to nešlo v minulém volebním období, že ten problém začal někdy jindy, ale jsme v novém programovacím období a můj první dotaz zní: máme to vyřešeno, nebo zase každý zadavatel bude trpět nebo se obávat toho, že přijdou dvě kontroly, z nichž každá má jinou autoritu. Jedna podle českého práva a řekne všechno v pořádku a jiná řekne: sice nějaký ÚOHS to rozhodl, ale my vám uděláme korekci, budete vracet peníze, titulky. Velmi často se to používá i v komunální politice - ten náš starosta chyboval podle auditní jednotky, co za tím je? Město bude trpět. Přitom starosta má papír českého orgánu státní správy, který dokonce podléhá myslím, že i novému zákonu o státní službě, který jsme také museli přijmout, abychom mohli čerpat peníze. Také to byla ex ante podmínka toho, abychom mohli vůbec čerpat. A jednou bychom už měli říct dost. Těch 40,5 mld., které máme platbu do evropského rozpočtu, máme v rozpočtu. Jaké k tomu máme podmínky? Nic! Dostaneme cifru, my ji tady schválíme, protože nic jiného nemůžeme udělat a pošleme, a pak zpátky ty peníze dostáváme za velmi těžkých podmínek. Byrokraticky náročné. Ale to je problém, který bychom měli řešit společně. Tak buď, když je to veřejná zakázka a jsou tam evropské peníze, ať vůbec nemá pravomoc ÚOHS to šetřit, ať je tam jeden, ale ať tam nejsou dva a ještě k tomu jsou tam různé výsledky. To je to nejhorší, ta nejistota. A pak je jedno, jaký ten zákon je, jestli je lepší nebo horší, když nejistota existuje.

Jednou z ex ante - já raději říkám podmínek než kondicionalit, je to takové složité slovo, byla příprava nebo schvalování zákona o EIA. Už o tom tady opakovaně mluvíme, kolegové se tím zabývají na hospodářském výboru, mluvili jsme o tom u státního rozpočtu. Také jsme slyšeli, že když to neschválíme, nebudeme moci čerpat. Podle mě to také nemá žádný právní základ, když nám to naschvál komplikují, aby co nejvíc peněz v tom Bruselu zůstalo. Já si fakt myslím, že to je úmysl. A situace dneska vypadá tak, že jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli. My jsme schválili zákon a díky tomu zákonu nemůžeme - my sice můžeme čerpat, ale fyzicky nemůžeme, protože musíme plnit nové povinnosti, a to, co jsme měli nachystáno, už neplatí. Nebude to s tímto zákonem hodně podobné? Já nevím. Nevíme, jak skončí legislativní proces. Já očekávám desítky pozměňovacích návrhů tady i v Senátu. Pro mě není rozhodující doba. Když to stihneme k 1. dubnu, je to dobré, když to nestihneme a bude kvalitnější zákon, nic se neděje z mého pohledu. Já myslím, že i Brusel bude mít jiné starosti než u všech transpozic kontrolovat termíny, jak jednotlivé země plní implementaci a transpozici.

Důležitá otázka, která se diskutuje oprávněně, je zvýšení objemu nebo ceny - 20 %, 30 %, 50 %. Tady jsme zase vymysleli podle mě českou specialitu a nebylo to za této vlády, tím pádem za to nemůže paní ministryně, že se sčítají jenom vícepráce. Takže vysoutěžíte za milion, díky změnám v rozpočtu je výsledná cena 900 tis., vy jste 100 tis. ušetřili, ale protože ty změny byly například za 400 tisíc - koupili jste levnější dlaždičky nebo levnější cihly nebo levnější cokoliv a porušili jste zákon a jste v bezvýchodné situaci jako zadavatel. Tak já rozumím tomu procentu k vysoutěžené ceně. To má logiku. Pak se bavme o tom procentu a 50 % je prostě mnoho k vysoutěžené ceně, protože pak ten projekt byl opravdu mizerně připravený a týká se to rekonstrukcí, tam je největší problém v okamžiku nějakých rekonstrukcí, že vznikají nečekané práce, něco se odkryje, všichni to známe. Ale když bude pokračovat to, že to budou vlastně jenom ty tzv. vícepráce, přitom to může být jenom náhrada materiálu, koupím levnější počítač, než bylo v projektu atd., tak je to nelogické, a pak těch 20 % prostě nestačí, které by stačily. A to zase máme sami v rukou. To mě nikdo nepřesvědčí, že tenhle výmysl, že méněpráce se nepočítají proti vícepracím, že jsme si vymysleli sami. Pokud ne, tak bych chtěl vědět, ve které směrnici EU to je, a pokud to je, tak bych požádal českou vládu, aby se snažila ji změnit, protože to nemá žádnou logiku. Takhle žádný soukromý investor nepostupuje, protože opravdu tím naopak stavbu mohu zdražit, protože řeknu, do toho nejdu. Vždyť to známe. Když jsme dělali my první evropský projekt, tak jsme tam dali něco levnějšího a hned z toho byly neuznatelné výdaje. Šup, podíl evropských peněz dolů, podíl městských peněz nahoru! Přitom ta stavba jako celek byla levnější, než byla vysoutěžená cena. Přesto jsme byli tzv. trestáni za porušení pravidel čerpání evropských peněz. Naprosto nelogická věc a měli bychom to odstranit, měli bychom se poučit z minulého programovacího období, protože my de facto teprve začneme čerpat. Příští rok bude vlastně první rok, tak jak byl poprvé, jak jsem říkal, rok 2009 byl reálně první rok čerpání v tom předchozím programovacím období. To je podle mě důležitější než konkrétní návrh zákona.

Co je důležité, tak jsou reference. Pro mě je důležité, aby reference byly hodnoticí kritérium. Já přece, a mluvil o tom pan starosta, pan kolega poslanec Farský, přece známe případ, kdy nám dodavatelé opakovaně podstřelují ceny, vyhrávají veřejné zakázky a pak nejsou ochotni provádět záruční opravy, protože řeknou, to není záruční oprava. A vám nezbývá nic jiného, než to provést na vlastní náklady, případně se s tou firmou pak soudit o to, aby peníze, které jste vynaložili na opravu, uhradila, ale mezitím vám ta firma udělá úplně to samé a vy jste nuceni tu zakázku udělat znova. A to je špatně. Rozuměl bych tomu, kdyby váha kritéria reference byla omezena shora, aby nemohla převažovat - třeba 80 % reference, 20 % cena. To podle mě není dobré, protože tam opravdu vzniká prostor pro spekulaci a pro subjektivní hodnocení, ale reference jsou subjektivní hodnocení. A zase, soukromý investor když chce něco postavit od garáže přes rodinný dům přes něco jiného, tak se neptá jenom na nabídkovou cenu, ale zeptá se, co jste už postavili, zajede se tam podívat, zeptá se, zda firma dodržela cenu, zda dodržela termín, zda po těch letech byly nějaké záruční vady nebo ne, a i podle toho vybírá. A je pravda, že tady existuje mýtus, že se musí v dnešní době soutěžit na cenu.

Nemusí. Ale zejména úředníci mají oprávněnou obavu, protože se kriminalizuje rozhodování o veřejných zakázkách. Přispívají k tomu i politici na všech úrovních.

Místo toho, aby používali politické nástroje souboje a říkali třeba: oni to neudělali dobře, my bychom to udělali lépe, my bychom to lépe vedli - město, kraj nebo stát, tak se podávají trestní oznámení s tím, že tam je to nějaké podezřelé, tam byla cena navíc, tam byl dodatek. Zatěžuje to policii a pak to vede k tomu alibismu - nejjednodušší je to soutěžit na cenu, protože nikdo nemůže být obviňován z toho, že někoho případně preferoval. Ale cena bez kvality nemá žádný význam. Myslím, že to znají - možná ne na základní škole, ale určitě na střední škole - poměr cena/výkon je přece standardní věc a posuzuje to každý z nás v soukromém životě, když kupuje předměty denní spotřeby, nejen když dělají velké investice. Když to neděláme u velkých investic, tak důsledky nás doženou za několik let. Někdo vám dá 10 roků záruku, ale my se pak musíme ptát po 10 letech, jestli to vydrželo, a pokud ne, jestli skutečně byly provedeny záruční opravy na účet dodavatelské firmy nebo na účet zadavatele.

Takže můj další dotaz je - a já nepotřebuji ani odpověď dneska, já potřebuji, aby ta odpověď zazněla do té doby, než ten zákon finálně schválíme - jak se budou posuzovat vícepráce, méněpráce a co reference, protože to, že vám dodá někdo - takové to oblíbené: dokažte, že jste v posledních pěti letech udělali tři zakázky v podobném předmětu podnikání v objemu nad 30 mil., vám neříká nic o tom, jak zakázka proběhla a zda zadavatel byl, nebo nebyl seriózní a zda plnil své povinnosti.

Možná při mém prvním vystoupení k tomuto návrhu zákona paní ministryně říkala, že odstranili buď na vládě nebo po jednání vlády 60 připomínek. Já se chci zeptat jak. Teď nemyslím konkrétně. Vy jste je akceptovali, anebo tak, jak se to děje velmi často v rámci připomínkového řízení - neakceptováno, neakceptováno, protože i to je vypořádání. Takže jestli jste je akceptovali, nebo jste to z úrovně politické, to znamená ministrů, udělali tak, že ministři námitky stáhli a dali za pravdu paní ministryni, že je přesvědčila na vládě, že jejich úřady nemají pravdu, protože také je pravda, že velmi často právní oddělení jednotlivých ministerstev se zkoušejí, kdo z nich to napíše lépe a kdo to pečlivěji přečte a kdo tam najde chybějící středník nebo čárku. taková neformální soutěž mezi právními útvary evidentně probíhala a domnívám se, že probíhá i v této době, protože je to důležité. A právě ta zkušenost z minulého projednávání, kdy naštěstí se opravdu změnila atmosféra - kdo tady byl v roce 2011 a dal i racionální návrh, tak byl okamžitě veřejně označen za korupčníka.

Nešlo vést rozumnou, věcnou debatu, protože byla jediná pravda a kdo říkal, že ta pravda jediná není a navrhoval nějaké rozumné změny, byl automaticky veřejně označen za korupčníka. A s tím nechce nikdo v té Poslanecké sněmovně sedět, s takovou nálepkou. A přestože mnozí věděli, že tam jsou problémy a že to přinese problémy do aplikace, tak jsme prostě počkali, až ta aplikace nám dá za pravdu. Dneska já věřím, že ta atmosféra je jiná, že ta debata v těch výborech bude skutečně věcná a že ti aktivisté, které to dejme tomu i oprávněně zajímá, se budou také zamýšlet nad těmi návrhy a nad tím zdůvodněním, které budou uvádět jednotliví poslanci, a nebudou hned říkat: no, ty, když nejsi pro toto, tak to je určitě korupčník.

A na druhé straně je ten zákon trošku démonizován. I ten, který v současné době platí. I s ním se ti, kteří ho používali, naučili žít. Takže podle mě je horší častější změna než to, jestli tam to bylo o něco přísnější nebo ne. Samozřejmě, že to vedlo k věcem paradoxním, typu - my jsme bohužel nebyli schopni ani otevřít trh v železniční dopravě, protože jsem dostal jako ministr dvě nabídky a jednu jsme museli opravdu z formálních důvodů vyloučit. Nedoložili tam nějaké - u jednoho z těch lidí, kteří měli doložit, jaké mají personální složení, správně nedoložili vzdělání, ten člověk měl vzdělání ze Slovenské republiky, nějak nebylo uznáno v České republice. A konec. A ta soutěž běžela měsíce. A protože nám zbyla jedna nabídka, a ještě k tomu ta lepší, jo, protože tam byla vlastně cena, tak nemohlo Ministerstvo dopravy uzavřít smlouvu. Takže na jedné straně obava o to, aby nebyly vymyšlené soutěže ušité na triko, že to je opravdu jen pro jednoho zájemce, a to může být někdy oprávněné. Na druhé straně, když k tomu zvolíme absolutní, absolutní možnost, že když je jedna, musíme končit, což jsme v té době takto zvolili, tak to přináší problémy zase z druhé strany. Tak, mluvil o tom včera Pavel Blažek u jiného zákona, měli bychom najít míru, jak té regulace, tak těch zásahů. A my, kteří jsme se s tím zákonem setkávali na obou dvou stranách, ať už zadavatelů nebo uchazečů, a roky, tak já prostě tvrdím, já to trošku zjednoduším, řeknu nadneseně: každá změna k horšímu. Ten zákon bobtná, bobtná, bobtná, to povědomí o tom, že to prostředí není korektní, není fér, to se nijak nezměnilo, přestože pořád vylepšujeme, vylepšujeme, zpřísňujeme. A já se obávám, nic proti tomu, zase když je to 75 %, možná víc transpozice, tak co s tím tady uděláme? Můžeme si to jenom tak prohovořit, můžeme říct, jo, kdybychom mohli, tak bychom to dělali lépe, pak uslyšíme, když to neschválíte nebo změníte, tak vám hrozí peníze, někdo vám vyčíslí, kolik je to za den, takovou škodu přece České republice nemůžete způsobit, zastavené stomiliardové dotace. Ta písnička se pořád, pořád opakuje.

Tak já se na tu debatu opravdu těším. Myslím si, že projednáváme v nevhodné době, jako dnešní večer po těch deseti hodinách, ale to byla volba vládní většiny, i ta poměrně prořídla na to, jaká je to priorita, jak říká paní ministryně. Škoda, že ti, kteří hlasovali, že tady budeme, tu nejsou, že si odhlasovali a odejdou. Ale my zase neodcházíme, my jsme poctivá opozice. Někteří zůstali, to je pravda, ale já bych, říkal to někdo z předřečníků, já bych skutečně preferoval kvalitu před rychlostí.

Padesát nebo šedesát dnů je skoro jedno, protože se obávám těch desítek pozměňovacích návrhů a stejně i ten garanční výbor si s tím pak bude muset po druhém čtení vypořádat. Nevím, jestli jste to počítali přesně na nějaký lednový týden schůze. My jsme samozřejmě proti zkrácení, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat.

Ale sami zvažte, zejména kolegové ze sociální demokracie, kteří tehdy seděli v opozici a smáli se nám, jak se trápíme se zákonem o veřejných zakázkách, a víte moc dobře, jak dlouho to trvalo, že jsme se snažili i s vámi najít nějakou shodu a rozumnou dohodu. A nezvládli jsme to, ani za dva, ani za tři měsíce. A přesto ten výsledek nebyl nijak šťastný, když budu mluvit dneska smířlivě a kulantně. Takže možná to můžeme mít rychle, možná si můžeme udělat fajfku a bruselští úředníci řeknou: máme v pořádku, nebudeme uplatňovat sankce vůči České republice, ale my pak budeme s tím zákonem žít. Ti evropští úředníci si najdou například ty naše řidičské průkazy nebo nějakou jinou nepodstatnou věc. Protože logicky oni musí zdůvodňovat každý den svoji existenci. Čím víc budou kontrolovat národní státy a národní parlamenty, tím víc jich tam musí být. Když každý týden najdou něco - tu v České republice, tu v Estonsku, tu v Litvě, v Polsku. Všimněme si jiné věci. Jak se chová Evropská komise k největším státům. Umíte si představit, že my, pokud bychom byli v eurozóně, bychom mohli pravidelně, mnoho let porušovat pravidla hospodaření? To by bylo řečí z toho Bruselu. Jeden za druhým by sem jezdili, to bylo článků v našich novinách, jaká jsme ostuda Evropy. A když se to děje ve Francii, tak se neděje nic. Takže já myslím, že platí jako hezký bonmot, který používá některý z mých kolegů, a já tím skončím, že Evropská unie je organizace, kde platí pravidla, dokud se to hodí Německu a Francii, pak už ne. (Potlesk z pravé části jednací síně.)