Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Za prvé bych chtěl říci zážitek, kterého jsme byli svědky při naší návštěvě Malajsie, někteří z vás jste tam byli také. Malajci v této věci jsou asi nejlepší na světě. Tam slaví židovské svátky, křesťanské svátky, muslimské svátky a budhistické svátky. Malajsie patří mezi vyspělé země, ale je to dáno především tím, že Malajsie má velký dar svého přírodního bohatství, ať už to jsou přírodní podmínky pro pěstování jižního ovoce, rybolov a samozřejmě i nerostné bohatství. Ale jde to zvládat, pokud se na tom společnost dohodne.
Další věc, kterou bych tady chtěl říci. Myslím si, že diskuse, kdo k tomu přistupuje z pohledu věřícího člověka a kdo jaksi z pohledu ateisty, není úplně namístě, protože já se hodně přimlouvám za to, abychom jako svátky uznávali ty dny, které souvisejí s kořeny naší státnosti, protože se domnívám, že to je jedna z velkých slabin a i nebezpečí pro budoucnost, že další generace přece jenom v globálním světě budou pohlcovány globálními problémy a na naši suverenitu v podobě české státnosti se může zapomínat. A my se k tomu vždycky jenom vracíme, když se nám něco děje. Nyní, kdy tady hrozí určitá invaze z Blízkého východu a ze severní Afriky, najednou říkáme, že integrace Evropy se nedaří, jak by se měla, že se Schengen rozpadá, vracíme se k tomu, že je potřeba naše hranice a tím i zvýrazňování naší státnosti upřednostňovat. Myslím si, že ani jeden přístup není dobrý, měli bychom v tomto mít určitý náhled a kontinuitu vývoje. Když někdo říká, že je eurofederalista a pak varuje před nebezpečím z Evropské unie, tak si říkám, jaký to je eurofederalista, tak ať konkrétně pojmenuje nebezpečí, ať je chce odstranit, ale ať nezpochybňuje své předchozí přístupy, protože pak vznikají lidem jenom zmatky.
Chci zde reagovat právě ještě na to, že bychom měli uznat, podle mého přesvědčení, že Velký pátek je součástí kořenů naší státnosti, protože chtě nechtě je to největší, nejvýznamnější svátek z pohledu křesťanství. A ať se to komu líbí nebo nelíbí, tak křesťanství je jeden z nejsilnějších kořenů naší státnosti. Tomu prostě tak je. A myslím si, že k těmto kořenům patří například i židovská víra, prostě ty, které tady tvořily vývoj naší společnosti.
Další věc, kterou chci říci. Diskuse o tom, že to bude výpadek v ekonomice, je samozřejmě namístě, nechci ji odmítat. Ale na druhou stranu by nás toto mělo vést k hlubší úvaze. Nedávno ekonom Marek zveřejnil statistiku, ve které ukazoval, jak si stojí jednotlivé země v porovnávání HDP na hlavu a reálné mzdy. Doufám, že jste to viděli nebo si to najděte na internetu. Česká republika je úplně na konci. Máme největší diferenciál rozdílu – minus 22 %. Pobaltské země a jiné země jsou před námi, mají ve výkonnosti ekonomiky vyšší mzdy. To je samozřejmě vážná informace, protože kdyby se lidé dnes možná nezabývali jenom otázkou imigrace, která je velmi vážnou otázkou, a zajímali se o to, co skutečně ovlivňuje výrazně jejich život, což jsou ekonomické podmínky, tak by možná z toho u nás bylo také veselo.
Možná, že na Západě by si to řada občanů prostě nenechala a chtěli by, aby jak podnikatelé, tak politici s tím něco aspoň postupně dělali. Já samozřejmě chápu, že když se nebude jeden den pracovat a náklady na ten svátek mají zaměstnavatelé platit, že to je zásah, ale na druhou stranu nás to musí vést k zamyšlení, že třeba pro Rakousko a pro Německo a pro některé další země to až takový dopad není. Víte, z jakého důvodu? Protože podíl služeb na tvorbě hrubého domácího produktu je podstatně výraznější. A my pořád stojíme, což je na jedné straně velmi dobře, aspoň máme nízkou nezaměstnanost, na zpracovatelském průmyslu, na průmyslové výrobě, zejména automobilový průmysl. Ale ten podíl služeb se nám nezvedá. A nikdy se nám nezvedne, dámy a pánové, pokud nebude silnější úroveň reálných mezd a platů. Já neříkám a nevolám tady po tom, abychom zvyšovali skokově platy a mzdy. Ale každý propad, ke kterému došlo v době finanční hospodářské krize, a byla zneužita finanční hospodářská krize k tomu propadu, předchozí politici si šli cestou nejmenšího odporu, zatímco v Německu a v Rakousku to absolutně nepřipouštěli, tam se snažili a udrželi reálné mzdy, tady si prostě udělali úlevu. A teď se to musí dohánět, protože my nejsme úrovní reálné mzdy tam, kde jsme byli před 7 – 8 lety. To je prostě velmi špatná zpráva. Myslím si, že bychom z toho měli hledat východisko.
Jsem rád, že prezident republiky, s kterým v řadě věcí bohužel třeba i nesouhlasím, tak v poslední době, zejména ve Zlínském kraji, právě o té reálné úrovni mezd hovořil. Také si podle mého těch špatných výsledků, které máme, všiml.
My jsme dneska nejrychlejší, nebo nemáme nejlepší růst, samozřejmě z nižší základny – než západ, hospodářský růst, na druhou stranu, co se týká mezd, jsme opravdu pořád pomyslně na východě republiky. Já o tom hovořím z toho důvodu, že ty ekonomické důvody pro to, abychom Velký pátek odmítli jako svátek, bohužel podle mého názoru nejsou na místě, byť chápu všechny, kteří v té ekonomice se o prosperitu firem starají, že to pro ně bude další problém, který musí řešit. Ale kdybychom toto nevyřešili, tak nevyřešíme ty další problémy, zejména to minus 22 %, což je podle mě velmi vážné číslo.
Tolik k tomuto problému. Omlouvám se, že jsem mluvil o chvilku déle, než jsem původně chtěl, ale myslím si, že je potřeba o některých věcech přemýšlet a hledat řešení, byť třeba způsobují některým z nás problémy. Protože bez jejich vyřešení se v životní úrovni prostě výš neposuneme.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
