Já vystupuji na podporu usnesení našeho výboru pro záležitosti EU. Myslím si, že to usnesení je adekvátní době a času. Víte, my, když vedeme někdy diskuse, u kterých nejsme schopni úplně potlačit emoce, tak možná že nám někdy chybí to, abychom si položili určité základní otázky. My víme, jak se žije v EU. Samozřejmě člověk má přirozenou vlastnost kritického hodnocení, což je správné, ale myslím si, že to není úplně dostačující. My si málokdy pokládáme otázku, jak by se nám žilo bez EU. Já jsem přesvědčen, že by se nám žilo hůře přes všechny problémy, které máme. A nakonec, není to tak dávno, kdy jsme do EU vstoupili, a pokud jsme čekali jen, že to bude procházka růžovým sadem, tak to asi nebylo očekávání adekvátní.

A také si řekněme, že EU je taková, jaké jsou jednotlivé národní státy, tzn. jakých je těch 28 zemí. A že to není jen problematika, která se dotýká EU, jako je finanční krize, hospodářská krize, problémy, které s tím souvisí. To pocítil celý svět a pokud některé země vykazují dlouhodobě pozitivní výsledky v makročíslech, která ovšem neodrážejí úplně životní úroveň, tak také je to většinou proto, že si to velká část světa přála včetně EU, neboť to byly země, kde by vysoká míra chudoby a věcí s tím spojených znamenaly destabilizaci celého světa, protože ten svět je globálně propojený. V současnosti se Velká Británie rozhodla, možná že to není až takové překvapení, když se podíváme, Velká Británie při přijímání jakýchkoli kroků EU většinou měla řadu výhrad, výjimek apod. A je to možná proto, že ona prostě byla zvyklá, že si ve svém impériu věci rozhodla podle svého a také v minulosti z pozice síly. Ale je to její svobodné rozhodnutí, byť bylo velmi těsné. Řada z nás si myslí dost nedobré věci o tom, jaká kampaň se o tom vedla. A řada i Britů přiznává, že informace, které dostávali před referendem, neodpovídají tomu, co se dozvěděli po referendu. Ale národní hrdost jim velí, že na tom rozhodnutí samozřejmě setrvávají.

V současné době bude EU s Velkou Británií vyjednávat podmínky "rozvodu". A myslím si, že v takovýchto náročných situacích se vždy pozná charakter jak osoby, tak i země. Jestli dokáže v této době být konstruktivní a dokáže velmi lapidárně řečeno ubrat drobet ze svých postojů a přispět k tomu, aby se nalezl kompromis, který bude přijatelný a umožní, aby se věci vyvíjely tak, že z toho nevzniknou nějaké patové konfliktní situace.

A takovou situaci teď řeší EU, že už nalezla nějaký společný postup a bude ho upřesňovat, to znamená společný mandát. A já jsem přesvědčený, že česká vláda postupuje optimálně, že se snaží do toho procesu tvorby, pozice zatáhnout širší politické spektrum včetně opozice, což v minulosti nebývalo zvykem, ale já to považuji za správné. Byť to může drobet komplikovat situaci a pozice vlády, ale má to být. Ale otázka je, v jakém prostoru je možné u nás nalézt tu shodu. A já se musím vyjádřit k jedné věci, která se ozývala pouze z Polska, částečně z Maďarska, teď se začíná ozývat z České republiky, že by bylo dobré – s ohledem na to, že Velká Británie vystupuje z Evropské unie – že je ten správný čas, aby se otevřely základní smlouvy EU a provedla se jejich revize.

Popravdě řečeno, kdo jste někdy něco vyjednával, a vyjednávat ve dvacet sedmičce je asi velmi obtížné, tak vyjednávat na jedné straně rozdělení, ke kterému dojde, na základě pravidel, které to umožňují, a přitom měnit pravidla v průběhu tohoto, v uvozovkách, rozvodového řízení je podle mě nemožné. Samozřejmě že pravidla, podle kterých rozvodová jednání, ten rozchod s Británii bude probíhat, budou platit. Protože musí platit ta pravidla, která v té době byla, a pokud v té době začneme diskutovat nová pravidla, tak zaprvé, rozdíly přístupu k tomu, jak by se EU měla vyvíjet, jsou do značné míry rozdílné. Mezi zeměmi, jako je Francie a Německo na jedné straně, a na druhé straně třeba Polsko. A mezi tím se nacházejí ty ostatní země.

A kdybychom tento problém měli začít řešit, otevírat v době, kdy tady prakticky zatím budou probíhat nejsložitější jednání o vnitřku EU, to znamená o té „28“, která doposud pořád je, tak si myslím, že by to akorát vedlo k tomu, že by pozice „27“ byla enormně, ale enormně slabá. Místo, aby se soustředila na jednání s Velkou Británií, tak by se dohadovala mezi sebou, co platí, co by mělo platit a jaké jsou alternativy apod. Takže myslím si, že by to bylo velmi a velmi složité pro vyjednavače, ale i pro nás. Myslím si, že bychom tento proces uvnitř jednotlivých národních zemí ani nezvládli, protože pokud bychom tohle chtěli navrhnout, že tedy máme otevřít smlouvy, tak, vážení, jsme my v České republice domluveni nějakým větším konsensem, že je chceme otevřít tímto směrem? Např. konkrétním směrem? Nejsme. Nejsme a hned tak se nám to nepodaří podle mě dohodnout.

Takže byla by to špatná cesta, proto já doporučuji přijmout to doporučení, jak navrhl náš evropský výbor. A myslím si, že jde správným směrem, protože vláda v této věci nepostupuje izolovaně, snaží se komunikovat s ostatními zeměmi. A především komunikuje s širším politickým spektrem uvnitř České republiky. Myslím si, že bychom neměli podlehnout pokušení, abychom tak vážnou věc, jako je evropská integrace, o které jsem přesvědčen, že hodně přispěla k tomu, že jsme první generace, která za svůj život zažila na tomto území válku, aby se evropská integrace stala předmětem politických kampaní před nastupujícími volbami do Poslanecké sněmovny. Mohli bychom si zahrávat se sirkami, které by mohly způsobit požár. Ano, možná, že to je vyjádření docela silné. Ale ono někdy, aby to bylo zcela jasně sděleno, tak je ho potřeba použít. A to neznamená, že já bych odmítal to, abychom se v určité etapě nepokusili doma najít konsensus, co chceme v EU změnit. A také v nějaké situaci, která bude drobet stabilnější, než je současná, tuto otázku s dalšími zeměmi, ať už to bude V4, nebo to budou naši sousedé, nebo někdo jiný, neotevřeli.

Svět je dynamický, vyvíjí se, potřebuje změny, i změny pravidel, ale v tuto dobu bychom se podle mého zamotali do řady problémů a výsledek by byla naše slabá vyjednávací pozice. Ano, také si přeji, aby jednání s Velkou Británií bylo férové, aby umožňovalo další konstruktivní spolupráci. Potřebujeme ji jak v hospodářské, tak především v bezpečnostní oblasti, ale na druhou stranu naše vlády, myslím „27“, jsou povinny hájit zájmy našich zemí a našich občanů. Takže děkuji, že jste mě vyslechli.