Stehlíková (LES): Zemanova diagnóza? Uhranutí Putinem

Vrána k vráně sedá

Monstrózní vojenské přehlídky na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu se nezúčastnil žádný z představitelů západních zemí, a to nejen kvůli rostoucímu vojenskému napětí v asijsko-pacifické oblasti a nebezpečné čínské rozpínavostí, ale i kvůli přítomností ruského prezidenta. Českému prezidentu Zemanovi Putin nevadí; naopak, autoritativní vůdce je pro něj zářným příkladem velkého politika. Každý si vybírá přátele a vzory podle sebe.

Zeman skutečně obdivuje a ze srdce fandí tomuto ruskému státníkovi, který oživil studenou válku a konfrontaci se Západem, zosnoval anexi Krymu, rozpoutal vojenský konflikt na Ukrajině, a aby se na něj přes to všechno nezapomnělo, ještě občas zaharaší jadernými zbraněmi. V situaci, kdy všichni evropští státníci ukončili s Putinem standardní vztahy, tato politika banditismu Zemanovi evidentně imponuje. Proč? Putin a Zeman mají mnoho společného. Oba postavili svoji politickou kariéru na autoritářství a populismu. Oba dělí lidi na „slabé a silné“ a považují se za ty silnější, nade vše touží po moci a nadřazenosti. Nezapomínají žádnou, byť i domnělou, křivdu. Proto Zeman má tolik pochopení pro urážku, kterou Putinovu uštědřil Západ, když neprojevil dostatek uznání pro jeho zahraniční politiku a po rozpoutání války na Ukrajině ho „vyloučil z klubu“. To trauma odmítnutí Západem je velmi bolestivé a také společné. Ani Zemana nezvou do západních kuloárů nejvyšší politiky, proto s takovou oblibou jezdí směrem na východ v tajném očekávání, že karta se obrátí. To se však nestane, pokud Rusko nezačne respektovat mezinárodní dohody a lidská práva. Jak Zeman, tak Putin nespoléhají na hodnoty, ale na sílu. Jsou toho názoru, že jednotlivé výjimečné osobnosti svými neopakovatelnými odvážnými skutky dokáží změnit společenské klima a ohnout historické zákony. Proto rádi veslují proti proudu historie. Jsou přesvědčeni o své vyvolenosti a vedoucí úloze ve společnosti.

Diagnóza: uhranutí Putinem

Putin skutečné věří ve své mystické poslání. V Moskvě se dokonce pořádají veřejné debaty například na téma Putinovy „božské podstaty“ nebo historické úlohy Ruska, které porazilo Třetí říši, aby se stálo „třetím Římem“ vzhledem k prohnilému, zkaženému Západu.

Zdá se, že Zeman také podlehl Putinovu charismatu a dávno ztratil kritický zrak. Během pekingského setkání s Putinem český prezident demonstrativně odmítl překladatele a mluvil rusky. Ruština v tomto kontextu není jen projevem přátelství, ale také známkou určité podřízenosti. Zemanova veřejná vystoupení mají mnohé jízlivé cíle, ale k nikomu jinému se neobrací s větší úctou a sympatií než k Putinovi. Osobní chemie zabrala. Obvyklá Putinova najatá botoxová maska ve společnosti Miloše Zemana splaskla a spokojený úsměv ho neopustil až do okamžiku loučení. Zkameněla jen ve chvílích, kdy Zemanova rétorika zabloudila na minové pole Blízkého východu. Usmíval se i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov – shovívavě a pobaveně, ve stylu vítání vtipného českého šaška u ruského carského dvoru, jako za starých imperiálních časů. Rusko potřebuje prezidenta ČR, aby názorně předvedlo, že není v mezinárodní izolaci a ilustrovalo rozštěpenost EU v postojích vůči ekonomickým sankcím.

Proto Vladimir Putin šel rovnou k věci - vyjádřil naději na zlepšení vzájemných obchodních vztahů mezi Ruskem a Českem bez ohledu na sankce. Putin pochválil českého prezidenta za to, že patří mezi ty evropské lídry, kteří s nim ještě mluví. „Existující problémy je třeba řešit spojeným úsilím, aniž bychom se od sebe vzájemně odvraceli a rozcházeli se," posteskl se ruský prezident. Už nedodal, že nejraději by mluvil s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, ale když lídři EU se mu vyhýbají…

Nevím, jestli si vůbec český prezident uvědomuje, že kvůli neochvějné „věrnosti“ Putinovi také s nim na Západě nikdo nemluví, což českým zájmům rozhodně neprospívá. Ale Zemanovi to nevadí. Náš prezident je vzdálen představě, že by měl sloužit České republice. Naopak, pozice hlavy českého státu mu umožňuje plnit jeho vlastní nejtajnější tužby a přání. Smyslem Zemanovy cesty do Číny a setkání s Putinem nebyly české ekonomické zájmy; ty spíše utrpí kvůli ztrátě důvěryhodnosti u západních partnerů. Skutečným zemanovým cílem je potěšení trucovat - vybočit z evropské řady, naštvat lumpenkavárnu - a především se trochu ohřát na slunečních paprscích hned dvou politických velikánů – čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a ruského prezidenta Vladimira Putina, na dotek ruky se přiblížit skutečné obrovské moci, což prezidentovi nikoliv největší středoevropské země skýtá pocit, že se nějakým způsobem na té moci podílí. Tentokrát se mu to povedlo a vyslovil nahlas touhu po tom, co ruské vedení v tajnosti již realizovalo.

Na čí straně bude Čína?

Zeman a Putin demonstrovali svojí přítomností na vojenské přehlídce v Pekingu, jak silného mají spojence - Čínu. Zvláště Zeman si mohl připadat jako v bajce o myši a lvu. Čína je skutečný velký geopolitický hráč, aspirující na druhou pozici ve světě. Rusko vnímá jako borce okresního přeboru a Česko jako ministát, který má význam především kvůli svému členství v EU. Během vojenské přehlídky stanul sice Putin hned po boku čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, ale rozkol se západními státy mu dobré sousedské vztahy s Čínou nevyváží. Útěk do veliké čínské náruče je jen snahou pomstít ostrakizaci nepřátelským Západem. Ruská oficiální média v těchto dnech neustále srovnávají moskevskou a pekingskou přehlídku a plní se záběry čínských vojáků a bojové techniky: nové čínské balistické rakety podle nich „mohou zatočit“ s americkými letadlovými loděmi; obdiv vyvolaly i mezikontinentální rakety s dostřelem údajně až 18 tisíc kilometrů…

Čína však dávno není pro Rusko starším bratrem. Naopak, v současné době sešlo z několika velkorysých projektů ekonomické čínsko-ruské spolupráce a Čína podepsala klíčovou smlouvu o vojenské spolupráci se Spojenými státy. Sice v květnu proběhlo společné cvičení čínských a ruských námořních sil, ale USA o suverenitu v severovýchodní Asii a v celém regionu rozhodně nepřijde. V příštím roce plánují uspořádat armády Spojených států a Číny společná cvičení pozemních vojsk. Jinými slovy, bude to Rusko, které zůstane na holičkách, jakmile si Čína učiní svůj výběr strategického partnera ve prospěch silnějšího a obě světové velmoci – USA a Čína – se ještě více sblíží. Rusko pak zůstane regionální mocností a surovinovou provincií ekonomického obra Číny.

Putinovo syrské "eso" proti Obamovi

Skutečným nejtajnějším usilovným přáním obou prezidentů je vrátit se do klubu nejmocnějších západních států, hrát nejvyšší ligu ve světové politice. Čím víc je západ přehlíží, tím víc mu hrozí pěstí – Putin k tomu využívá válku v Ukrajině, Zeman jenom přitakávání agresorovi. Tento svérázný politický postup ukazování pěstí šance obou prezidentů vrátit se ke kulatému stolu s Barackem Obamou nebo západními evropskými lídry pochopitelně nezvyšuje. Ale Putin má eso v rukávu, s kterým chce přinutit západní lídry, aby s nim počítali a brali ho vážně. Tím esem je účast Ruska ve válce na Blízkém východě. Hájit mocenské zájmy lze i pod rouškou boje proti Islámskému státu.

Ve snaze si zahrát na strůjce dějin, Miloš Zeman v Pekingu vyzval Putina, aby se jeho země připojila k mezinárodnímu úsilí proti teroristickým akcím Islámského státu. Cílem Zemana je vtáhnout putinovské Rusko do koalice zemí bojujících proti islamistům a takto ho rehabilitovat.

Aniž by měl mandát od jiných zemí, pozval Zeman Putina do společné protiislamistické koalice se západními státy a přislíbil, že na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku bude prosazovat společnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN o boji s terorismem. Ironií dějin bylo, že ve chvílích, kdy Zeman pronášel své rétorické návrhy, na které neměl žádný politický mandát, formace ruských letounů už brázdily nebe nad Sýrií a na syrském území se objevily první rusky mluvící vojáci. Jak je to v Rusku už dobrým zvykem, tiskový mluvčí Kremlu informace o přítomnosti ruských jednotek na území Sýrie popřel.

Putin nechce nechat padnout svého dlouhodobého chráněnce - syrského prezidenta Bašára Asada. Válka v Sýrii je především důsledkem jeho krvavého režimu, dlouhodobě podporovaného Moskvou. Díky Asadovi Rusko dlouho bránilo průchodu regionálních potrubí z Kataru a Saúdské Arábie do Evropy přes syrské území a udržovalo vliv Gazpromu. Pokud Rusko skutečně zahájí ofenzivu v Sýrii, nebude to primárně boj proti Islámskému státu, ale snaha za každou cenu udržet u moci Bašára Asada, strhnout na svoji stranu Irán, zachovat vliv Gazpromu na kontinentu a zamezit šíření vlivu Islámského státu a dalších islámských radikálů do postsovětských muslimských republik, které stále jsou v oblasti ruského zájmu.

Zeman navrhoval zapojení Ruska do koalice ve chvíli, kdy Putin zahájil separátní vojenské kroky v oblasti bojů na ochranu vlastních zájmů a udržení u moci diktátora, jehož vládnutí je skutečnou příčinou války v Sýrii. Ruské vojenské operace a letecké útoky na podporu Asadova režimu mohou situaci v regionu zkomplikovat, protože USA naopak podporuje protiasadovskou opozici. Zapojení Ruska do nějaké protiislamistické mezinárodní koalice států je tak nemožné. Pro mezinárodní politiku je posílení agresora, který destabilizuje situaci v Evropě, nepřijatelné. Naopak, přítomnost ruských sil v Damašku, podporujících a chránících Bašára Asada, plány Západu na Blízkém Východě spíše ohrozí. Může ohrozit i dohodu s Íránem, která by měla stát hvězdnou tečkou Obamovy politické kariery.

Je zřejmě, že Rusko je na rozdíl od západních států ochotno nasadit do boje v Sýrii i pozemní síly. Teoreticky může dojít ke střetům mezi ruskými a americkými jednotkami. Spojené státy - ať už si to prezident Obama přeje či nikoliv - budou muset s Ruskem jednat. Putin tak udrží blízkovýchodní zónu vlivu a pomstí se Baracku Obamovi za to, že ho postavil do kouta a tak dlouho s ním nemluví. Putinova popularita v jeho vlastní zemí a dokonce i v zahraničí zase poroste. Ve střednědobém horizontu však účast v dalším válečném konfliktu Rusko oslabí. Putin z logiky očekávání svých občanů nemůže z "dobytých" území ustoupit a ekonomická krize v zemí se v důsledku nízkých cen ropy a ekonomických sankcí prohlubuje. Nevyhnutelný Putinův pád a změnu politického režimu v Rusku vojenské operace v Sýrii neoddálí.

Volání prezidenta Zemana po spojenectví s Ruskem v boji s islamisty vypadá chvályhodně, protože zastavit rozpínání Islámského státu je prvořadý úkol civilizovaného světa, ale ve skutečnosti nahrává plánům Ruska v tomto neuralgickém bodu planety prosadit vlastní zájmy a znovu získat vliv, ztracený během arabského jara. Účast Ruska ve válce na Blízkém východě prodlouží agónii režimu Bašára Asada a občanskou válku v Sýrii, prohloubí uprchlickou krizi a destabilizuje Evropu. Právě destabilizace Evropy a posílení vlivu Ruska v bývalých sovětských koloniích je hlavním Putinovým cílem. Český prezident Miloš Zeman mu vydatně asistuje.

Zdroj: www.dzamilastehlikova.cz.