Takové návrhy nejsou v politické historii ničím novým. V americké politice jsou, nejpozději od počátku 60. let minulého století, tedy od doby prezidentů Kennedyho, Johnsona a Nixona, nazývány politikou afirmativní akce. Přeloženo do češtiny: politikou „pozitivní“ diskriminace.

Podstatou afirmativní akce je přiznání společenské výlučnosti skupinám lidí na základě etnicity (černoši, Romové), sexuální orientace (homosexuálové) či příslušnosti k pohlavní linii (muži – ženy) a takto definované skupiny upřednostnit v přístupu k získání vzdělání, pracovních příležitostí, veřejných zakázek i bankovních úvěrů.

To, co nestihnul prezident Kennedy ve svém programu „Nové hranice“, do krajnosti rozvinul prezident Lyndon Johnson v konceptu své „Velké společnosti“.

Za cenu ohromných finančních nákladů podporoval politiku afirmativních zásahů ve prospěch černošské menšiny v mylné víře, že více vzdělání pro černochy a jejich upřednostňování v zisku práce před „bílými“, povedou ke kultivaci této skupiny a její loajalitě k okolní společnosti.