Nechci se pouštět do debaty o tom, jestli je to "správně" nebo ne. Vím, že existují skvělé argumenty proti této regulaci, zejména ten, že se tím potlačí možnost tržního řešení. Vím, že to zase o kus zvyšuje náklady na vstup do odvětví, čímž jako vždy zvyšuje ceny a odrazuje budoucí konkurenci. A mnoho dalších dobrých argumentů. Chci jenom vznést jeden, který jsem dosud neslyšel a považuji ho za zásadní. Vznesu ho příběhem.
Představte si rok 2019, začátek prosince. Sedíte s přáteli v restauraci a bavíte se. Pomlouváte fotbal, politiku, prostě normální večer. Najednou v debatě zazní:
"Na internetu mi přišla nějaká divná petice, prej proti vypisování alergenů u salámů u řezníka." Pohoršení na sebe nedá dlouho čekat.
Pozorujete divokou a veskrze souhlasnou debatu.
"Jak by asi lidi věděli, co v tom je?"
"Podle mě je to dobrá věc, neslyšela jsem, že by si na to nějakej supermarket stěžoval."
"Já bych to ještě víc kontroloval, vloni zemřela ta paní, která si to špatně přečetla, pamatujete na to?"
A tak to pokračuje pár minut. Pomalu usrkáváte ze své sklenky, za kterou jako kdybyste se chtěli schovat. Do debaty vás vtáhne až výrok kamaráda, který ho řekne tak prudce, až vyprskne trochu vína:
"To je kravina. Já chci mít v krámě jistotu, že mě někdo neotráví!"
Matně si vzpomenete, že jste vlastně žili v době, kdy ona povinnost neexistovala. Přeci jen je to pouhých pět let. Nechcete si naštvat přátele, ale přeci jen se do debaty vložíte.
"Co já si pamatuju, tak to nebyl zas takovej problém. Lidi se normálně zeptali nebo to už dávno věděli," řeknete opatrně.
"Nebuď takovej snílek. Jasně že to nebylo tak jednoduchý," odsekne až pohrdavě kamarád vedle vás.
Než to dořekne, už se přidává další: "Jasně, a taky zrušit hygienu, abychom tady mohli pít nějaký jedy." S dokončením věty se trochu nejistě napije piva.
"Ale..." Nedořeknete to.
"Vždyť je to jednoduchý, můžeme se zeptat tady Tonyho, Tony má přeci tu alergii na ořechy ne?"
"No jasně, že je to dobrý," řekne Tony a odkašle si. "Já si pamatuju, že jsem jako malej jednou snědl málem nějakej sýr s ořechama. Mamka byla úplně na prášky."
Všichni uznale pokyvují.
"Prostě by to nefungovalo. Já jsem pro svobodu, ale musí být nějaký pravidla, to je jasný."
A pak sedíte a bavíte se dál. O všem možném. O tom, že dneska už ty malý řeznictví neexistujou a všechny je vytlačily ty velký. Že ceny potravin dost vzrostly. Že se připravuje nějaká hloupá novela o tom, že musí být informace o složení potravin v obchodě dostupné i v Braillově písmu. [1] "To je fakt moc," tvrdí všichni svorně. Už teď se netěšíte, až se zase za pět let potkáte.
Mgr. Ing. Dominik Stroukal,
člen Republikového výboru Svobodných,
předseda Ludwig von Mises Institut
Vyšlo na webu Ludwig von Mises Institut
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
