Je to už přes rok, co zpěvačka Iveta Bartošová spáchala sebevraždu a jeden pán, jehož jméno se mi jsem příčí i psát, jí prostě nedá pokoj, ani po smrti. Stále musí prodávat (i pokud by tyto věci poskytoval zcela nezištně, bez jakékoli finanční odměny, tak je to prostě neetické a naprosto mimo morální hodnoty) bulvárním médiím osobní telefonáty a další materiály, kde Iveta brečí, působí vystrašeně a je psychicky na dně. Je docela smutné, že se u nás ještě prakticky vůbec netrestá za psychické domácí násilí, jehož obětí byla bohužel i Iveta, ale také tisíce možná desetitisíce dalších žen.
Skutečnost, že psychické týrání je de facto neprokazatelné, je sice trýznivá, ale co s tím? Samozřejmě, že útočiště pro tyto oběti, u nás již existuje, ale je zapotřebí více propagovat solidaritu k týraným lidem, a to tím, že se zrodí jasné zákony a že se lidé nemusí přijít bát nahlásit toho, kdo se psychického násilí dopouští. Lépe řečeno, dát těmto lidem, obětem, jistotu, že se jejich trápení vyřeší.
Musí, se zde zavést jasné právní kroky, které budou nezpochybnitelné žádným - "možná" či "asi".
Psali jsme:
Kristýna Světlíková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kristýna Světlíková - profil
