Mezi brexitní důvody, které nesouvisejí s EU, patří např. u starší generace nostalgie po staré dobré Anglii. Více ale zapůsobila skutečnost, že prospěch pramenící z evropské spolupráce se nedotkl velkých aglomerací, kde jsou lidé již druhou generaci nezaměstnaní. Rozhodně se k nim nedostala informace, zda a jak je pro ně evropská spolupráce prospěšná.

Tím se dostávám k pro mě nejdůležitějšímu poučení z brexitu, kterým je nedostatečná komunikace. Jak je možné, že se více než polovině Britů nepodařilo vysvětlit, co je EU a jaký je její přínos? Tuto skutečnost považuji za klíčovou, protože i u nás průzkumy potvrzují, že čím větší euroskepticismus, tím menší znalosti o této problematice.

Začátkem lepší komunikace o EU podle mého názoru je, že se domácí politici k evropskému procesu postaví čelem a vezmou ho opět za vlastní, jinak je každá reforma EU zbytečná.  EU je projekt všech členských států, takže za něj mají odpovědnost, i tu komunikační.  Především bychom měli opustit rétoriku „my versus oni“.  My “hodní Češi, Němci, Italové“ proti těm „zlým v Bruselu“.  Vždyť v unijních institucích neúřadují marťani!  Pracují tam jen lidé z členských států, tedy zase Čech, Němec, Ital.

Je také třeba se zamýšlet nad tím, jak o EU komunikovat aktivně. Proč třeba nemáme vícejazyčnou evropskou televizi s programem, který by zaujal i normálního diváka? Proč nemít mezi fotbalem a romantickým filmem s Julií Robertsovou také krátké evropské zpravodajství?