Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký dobrý den vám všem. Vracíme se k návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění s určitým odstupem, čili jsme ve fázi, kdy tak dvě třetiny si nepamatují, co se tady říkalo minule, a ta zbývající třetina si tím není jista, co slyšela minule. Z toho důvodu myslím, že je potřeba některé věci skutečně znovu otevřít a zopakovat. Zákon o veřejném zdravotním pojištění, vlastně v této variantě zákon o regulačních poplatcích, prošel určitou novelizací, tady jsme o tom hlasovali a dokončení tohoto zákona teoreticky má vláda připraveno na dobu nejbližší, poslední datum byl červen 2014, takže to už je doba, která nějak uplynula. A já bych chtěl jenom připomenout jednu zásadní věc. My jsme tady zrušili regulační poplatky s tím, že to nejsou poplatky regulační, že neplní svůj smysl a byla to prohlášení pana ministra o tom, že ty údaje zná a má, a my dneska víme, že to nebyla pravda. Po zrušení části regulačních poplatků se nemocnice 1. lednem naplnily tak, že znovu není možné umístit všechny lidi, hlavně v léčebnách dlouhodobě nemocných, protože z nich nikdo neodchází, protože kam by chodili?
Rodiny je nechtějí a nic je to nestojí.
Okamžikem novelizace, nebo zrušení regulačních poplatků, které nejsou regulační, máme znovu naplněné ordinace, a ty ordinace fungují zase zcela jiným mechanismem. On ten regulační poplatek u těch specialistů vlastně dělal to, že pojišťovna například jednou ročně platila komplexní preventivní vyšetření. To samozřejmě smysl má v celé řadě oborů, ta preventivní vyšetření skutečně jsou schopna dosáhnout toho preventivního efektu, kterým je jediná věc - snížení úmrtnosti na tu diagnózu, která se preventivně vyšetřuje. A pochopitelně ti pacienti, když měli takovéto vyšetření hrazené, tak si samozřejmě hlídali to, aby tam nešli častěji, aby nemuseli platit ten poplatek, a na druhou stranu všichni lékaři se zajímali o to, aby si své pacienty uhlídali, aby je na to preventivní vyšetření dostali.
Ten dopad toho byl skutečně obrovský. V řadě těch ordinací ta preventivní vyšetření začala představovat skutečně zásadní součást té praxe těch ambulantních specialistů. Tak zásadní, že to představovalo tři čtvrtiny veškeré jejich činnosti, a dneska jsme znovu v situaci obrácené, že tři čtvrtiny jejich činnosti jsou vyšetření vlastně na přání pacientů, kdy to zdůvodnění toho vyšetření vlastně není žádné, v mnoha případech si pacient nebo pacientka přichází popovídat. Já to chápu, jsme země, kde si není s kým popovídat, nemáme tu mnoho věřících, kteří by si povídali se svým farářem, nemáme tu žádné instituce, které by se o to staraly, tak to dělají lékaři, ale dělají to bohužel z prostředků, které jsou určeny k léčbě těch pacientů.
Já bych se tomu nebránil, s pacienty je potřeba hovořit. Ale těch prostředků ve zdravotnictví je tak zoufale málo, že každý jejich úbytek prostě znamená naprosto fatální negativní dopad do kvality té poskytované péče.
Byli jsme ujišťováni o tom, že výpadek těch prostředků, které nebyly regulační, bude nahrazen. V tuto chvíli víme naprosto bezpečně, že nahrazen není, že zhruba asi tak polovina těch chybějících prostředků, které jsou dané těmi regulacemi, bude vyplacena v nějaké podobě. Musely se na to uvolnit prostředky z jiných kapitol zdravotnických. A ta druhá polovina nahrazena nebude. To je samozřejmě, když víme, že se pohybujeme v řádu výpadku někde okolo 4 miliard, když to sečteme všechno dohromady, tak to je výpadek, který je velmi zásadní a velmi zásadním způsobem, tak jak jsem již říkal, ovlivňuje celý ten další vývoj toho léčebného procesu u nás.
Já nevím, jak máte možnost vidět zdravotnická zařízení, jak často do nich chodíte, ale pravda je, že ty léčebny, které jsou vlastně z toho hlediska zdravotně sociálního velmi speciální, ať jsou to léčebny dlouhodobě nemocných, ať jsou to psychiatrické léčebny, hlavně psychiatrie pro děti, jsou zařízení, která dneska vůbec nemají z čeho hradit svůj provoz. Sebrali jsme jim prostředky na stravu, oni je musí tedy nahradit z něčeho jiného, ale oni vlastně žádnou zásadní platbu, kterou by mohli vydělat, nemají. To jsou zařízení, která nemají v seznamu zdravotních výkonů žádné výkony, za které by mohli dostávat nějaké prostředky. Oni mají nějakou paušální platbu na hlavu, a ta paušální platba prostě nekryje ani režijní náklady té nemocnice. Co to znamená?
Ty nemocnice, které začaly konečně fungovat trošičku lépe za těch 30 - 50 - 80 nebo dokonce 100 Kč, se zase vrátily k tomu svému původnímu stavu. To znamená, ošetřovatelská péče musí jít rapidně dolů, protože musí snižovat stavy těch ošetřovatelek. Samozřejmě že ten dopad na celou tu péči je naprosto zásadní, protože u těchto třeba nemocných, psychiatricky nemocných dětí ta otázka té péče je vlastně to jediné, co mění jejich výhled do dalšího života. Totéž se týká těch starých lidí, a všechny nás to bude jednou čekat, a já, protože to tam dobře znám, bych vám to velmi nepřál, abyste museli v takto financovaných nemocnicích stonat.
Jistě je to nezajímavé povídání, ale to povídání má svůj význam. Ono to totiž znamená, že na základě populistického gesta, protože to je čistý populismus, nikdo, kdo s ním nepracuje, tak neví, jak negativní to má dopad, na základě tohoto populistického gesta jsme se pomstili svým občanům, a bohužel jsme se pomstili těm, kteří jsou nejslabší, kteří mají nejmenší možnost se bránit.
A teď tady máme zákon, který se snaží zrušit úplně všecko a zase to dát všecko bohatě a široce zadarmo všem. A ono nic není zadarmo, všecko něco stojí. A bohužel to, co je zadarmo, nestojí za moc. Děkuji. (Potlesk z lavic ODS.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
