Skoro by se dle odůvodňování guvernérky Fallinové zdálo, tak „hurá“ - další údajně „humánně“ realizovaný způsob popravy je na světě.
Pro některé důvody k radosti, pro jiné k protestům, snad taky dojde i na důvody vedoucí k zamyšlení se, proč jsme např. ještě v 21. stol. ochotni řešit už jen nesmysl významového spojení „humánní popravy“, resp. zbavení jiného – byť dle zákona – života. Rozruší nás např. označení „humanitární bombardování“, jsme ochotni eutanázii srovnávat s Mengeleho experimenty na lidech, přesto z nás 59 % bude zastávat názor „pro trest smrti“.
Zatím guvernérka Fallinová pronese něco ve smyslu: „Podporuji tuto politiku (poprav plynným dusíkem) a domnívám se, že absolutní trest musí být vykonáván efektivně a bez krutostí,…“ Nejde mi ani tak o to, že se někdo může „nadchnout“ tím, že připraví druhého o život – říká se tomu třeba vražda, jindy „trest smrti splňující normy“ atd., spíše přemýšlím, zda jde vše tak nějak „hodit do jednoho pytle“, ale o to, jak si navzdory „nelogičnosti“ – zbavit druhé životů, zakládáme na tom a zdokonalujeme nejen technologické postupy takového konání, ale i zákony a zavádíme jejich terminologii do jazyka běžné, hovorové řeči. Nemalá část veřejnosti tudíž v trestu smrti bude stále hledat „záchranu“, jak zbavit sebe a především společnost odpovědnosti za její stav, příčiny a hlavně hledání jednoduchých řešení, kterak z toho ven. „Trest smrti“, ono vtělené, kodifikované „oko za oko…“ do normy v zákoně nás přeci nezbavuje odpovědnosti za jeho provedení, včetně toho, že se jako celek můžeme mýlit, a trest bude vykonán na jiném, nikoliv viníkovi a vytvoříme tak oběť další, ať už se to děje injekcí či v dusíkové masce. Navíc tím neřešíme příčiny zločinnosti, jen reagujeme často spíše psychologicky, jistě přechodně účinným faktorem „zastrašení“, jenž se stejně tak počase stává jakousi konvencí, kterou najdeme na té které stránce litery zákona, ale jejíž význam ani zdaleka nemusí reflektovat společenské podmínky, ba dokonce ani individuální faktory psychologické, sociální atd., řešíme-li, kdo páchá ten který zločin, proč a jak. Když k tomu přidáme účelově politické motivy cílící na část „rozbouřeného“ veřejného mínění, které obvyklé slyší na „jednoduchá a konečná řešení“, zapomeneme i na to, zda jsme jako celek, jako společenství lidí přeci jen od pazourků o něco pokročili…
Aniž mám v úmyslu jakkoli přeceňovat význam politiky, považuji za vhodné upozornit na myšlenku: „Společnost je vždy pluralitní, objevují se jak rozdílné problémy, tak názory na způsob jejich řešení. O tom, jaké problémy a jak budou řešeny, se nakonec rozhodne ve sféře politiky, ovšem schopnost ovlivnit veřejné mínění významně přispívá ke způsobu řešení.“
Nabízí se proto možná k úvaze, zda je dnešní politika a zejména politici v ní, což jistě neplatí jen o USA, těmi, kdo jsou společnost schopni vést a riskovat třeba i nepřízeň veřejného mínění v otázkách, které mají co dočinění se základním hodnotovým systémem, o němž často hovoříme jako o demokracii, tedy - jakými jsou lidská práva, právo na život, jeho ochranu apod. Nabídne-li se totiž namísto smrtící injekce smrtící maska, pak to zřejmě důvod k jásotu ze změny způsobu popravy příliš nesvětí a v části veřejnosti může udržovat jakýsi podvědomí archetyp, že „sáhnout někomu“ na život, není stále ničím neobvyklým, nelidským, nelogickým, ba dokonce protiprávním.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Občané městu, město občanům
