No, řekněme také syndrom mocenské pýchy[1], který se „Objevuje u části lidí ve vrcholových pozicích všech hierarchicky organizovaných skupin. Postihuje některé finanční, církevní a vojenské pohlaváry, špičky byrokratického aparátu, lidi ve vrcholových pozicích vědeckých organizací stejně jako celebrity uměleckého světa.“[2]
O moci, psychologii moci toho jistě bylo napsáno nemálo. Osobně sleduji tento fenomén již nějaký čas a považuji právě psychologii tohoto fenoménu za velmi zajímavý a poskytující jisté, řekněme hlubší možnosti vhledu do problematiky mocenských elit.
Klasik úvah o mocenské elitě Ch. W. Mills[3] pojednává o představitelích mocenské elity z hlediska vazeb na ekonomiku, politiku a vojenskou oblast. Jde o klasický model rozložení moci, který v zásadě není překonán, ale vzhledem k době současné působí mnohem sofistikovaněji, a může vykazovat méně či více skryté aspekty, po něž právě psychologie může být jedním z klíčů dalšího rozkrývání významů a jejich posunů.
Čtu-li vcelku stručný komentář „Babiš pokračuje ve skupování reprodukčních klinik“[4], napadají mě některé možné souvislosti. Andrej Babiš se z nikoliv nemovitého a jistě i vlivného podnikatele stal také ministrem ve vládě ČR. Tedy je přímo spojen se zástupci mocenské elity – politické i té ekonomické. Nevidět v tom možný střet zájmu, chce mít slepost nejen sněžnou, ale i třeba naprosto účelovou. Osobně se v tomto případě nehlásím ani do jednoho z uvedených táborů. Prostě si myslím, že pan Babiš, zástupce ekonomické elity je přímo názornou ukázkou provázanosti ekonomických zájmů s těmi politickými. Mills o tom píše před cca 50 lety a nemýlí. Kdo tohle schéma příp. zleva považuje za koncept „neposlušnosti“, je legrační a smutný zároveň, protože A. Babiš má nejen žádoucí konexe, má i sám nemalé dispozice rádoby „revoluční“ nadšení dle potřeby uzpůsobit.
Jedním z pokusů jak nastavit žádoucí směr pohybů v rámci mocenské elity, a jistě nejen u nás, jeví se jako možné třeba právě Babišovy aktivity směrem k reprodukčním klinikám. Nebyl by konec konců prvním ani posledním, kdo se angažuje tímto směrem, jakožto představitel vládnoucí mocenské elity se svými zájmy hájící ty její, mocenské. Mohu k tomu jen dodat, že text o Babišových aktivitách vyšel velmi záhy poté, co se opětovně mediálně poukazovalo na spory s ministerstvem zdravotnictví za ČSSD – ve světle uvnitř dění ČSSD samotné, stejně jako významu resortu zdravotnictví jako takového. Ty se sice jakoby „utišily“, ale vlastně pozvolna pokračují, údajně z dílny Babišovy kritiky na účast řízení resortu lidmi od ODS. I to mj. svědčí o tom, že ODS a její zájmy, ať už přímo či nepřímo realizované jsou výrazně vytlačovány soukromými zájmy právě podnikatele a ministra financí v jedné osobě A. Babiše. Bylo by naivní myslet si, že ti předtím byli těmi horšími a ti, co se aktivizují namísto jejich pozic, jsou křišťálově čistí či jiní. Kapitál, jakým může disponovat A. Babiš, není v zásadě odlišný od toho, jimž disponovali ti, jenž byli vázáni na strany jako ODS nebo ČSSD. Podstatou je, že dochází k více nebo méně viditelnému střídání zájmových pozic a vládní resorty jsou tím, co je žádoucím záměrem změn.
A co se týká reprodukčních klinik a jejich významu. Napadá mě např. srovnání s ideou amerického filmu Gattaca (1997) nebo z poslední doby film Elysium, jejichž idea se obrací směrem k profilaci a ochraně tzv. lidí z lepších (vyšších) vrstev, jejichž záchraně (za patřičnou cenu) se podřizuje vše. Film Elysium je možná více podvržen kontrastům a extrémnímu pojetí situací, zároveň se dává prostor faktoru nahodilosti ztělesněnému v osobě jednotlivce „pirátsky“ přesahujícímu nástrahy téměř dokonalých technologii, které vytvářejí celkovou atmosféru děje, v němž „lidskost“ se smrskne na niternou záchranu lidského života navzdory vyspělé technologii v rukou vládnoucí elity. Smysl reprodukce nelze nikdy podcenit a je mu věnována tu více tu méně viditelná pozornost.
Myslet si ale, že Babišovy kroky vede pouze „duše filantropa“, bylo by nejen naivní, ale i nezodpovědné. Navíc, mě o závažnosti jeho působení v české politice a vlivu na chápání nemalé části veřejnosti vede to, že rozpad tradičních kulturních a sociálních hodnot ukazuje na to, že se tato společnost ocitá v dosti zásadním až zlomovém momentu svého dalšího směřování. To, co v očích jedněch může být označeno za „perverzní konání“, jež „provázejí velké sociální a politické pohyby: víme, že pád římského impéria koincidoval s rozmachem dekadentního chování.“[5], bude jinými bráno jako cesta k uskutečnění vlastních záměrů. Co lze však tvrdit již nyní: společnost se ocitá v situaci, kdy je její nemalá část ochotna propůjčit svou idealizaci do rukou jednoho člověka, u něhož hledá spásu a řešení toho, čeho nedosáhla sama. Bude ještě trvat, než nemalá část z nás ostatních pochopí, že díky neuvědomění si svého odcizení (zejména v sociálním kontextu) se i nadále stává hříčkou v rukou neuroticky se chovajícímu protějšku, o němž si vytváří iluzi o tom, čím chtěla být a není.
Reprodukce populace nabízí řadu možností, stejně jako posouvá hranice kvality lidského života a jeho možností. Je otázkou, zda jde o přirozenost reprodukce nebo jeho náhradu z pohledu prostředků eliminovat příp. její „nedokonalosti“ na úkor druhých, méně movitých.
Nemyslím, že investice lidí jako je A. Babiš se děje z lásky k Darwinově přirozenosti, aniž by sami byli zbaveni mu v této kreativitě konkurovat. Otázka zní: kreativita nebo perverze? Odpověď zní: asistovaná reprodukce je a do budoucna bude velmi lukrativní byznys.
[1] S odvoláním na KOUKOLÍK, F., Mocenská posedlost. Praha: UK, 2010. 11 - 32 ss. ISBN 978 – 80 – 246 – 1825 – 8.
[2] KOUKOLÍK, F., Mocenská posedlost. Praha: UK, 2010. 13 s. ISBN 978 – 80 – 246 – 1825 – 8.
[3] MILLS, CH., W., Mocenská elita. Praha: Orbis, 1966.
[4] Babiš pokračuje ve skupování reprodukčních klinik. In Novinky.cz [online]. Dostupné: http://www.novinky.cz/ekonomika/352881-babis-pokracuje-ve-skupovani-reprodukcnich-klinik.html [cit. 10. 11. 2014]
[5] CHASSEGUETOVÁ – SMIRGELOVÁ, J., Kreativita a perverze. Psychoanalýza lidské tendence posouvat hranice reality. Praha: Portál, s. r. o., 2001. 11 s. ISBN 80 – 7178 – 509 – 1.
Psali jsme:
Občané městu, město občanům
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Občané městu, město občanům
