První, co jsem v pondělí po přistání ve Filadelfii pocítil, nebyl vůbec sjezd Demokratické strany, ale intenzívní horká a vlhká deka: 37°C a 90% vlhkost. Říkal jsem si, že nakonec nejlépe bude v klimatizované hale, kde sjezd probíhá.
Brzy jsem ale zjistil, že je tu ještě jedna deka: nervozita a nejednotnost uvnitř Demokratické strany. Příznivci Bernieho Sanderse měli evidentně v pondělí večer bojovnou a rebelující náladu. Nikdo sice nepochybuje, že nominaci do prezidentských voleb získá Hillary Clintonová, ale všichni s napětím očekávali, jestli a jak ji Bernie podpoří.
Bude to jen vlažné gesto? Nebo udělá maximum pro sjednocení obou táborů? Jestli má Hillary ve volbách uspět, potřebuje na svou stranu získat absolutní většinu Sandersových příznivců. Ti ale ještě v pondělí večer na sjezdu dávali nepokrytě najevo nelibost řečníkům, kteří Hillary plamenně podpořili.
Večer na sjezdu mě nenapadala jiná slova než velká americká show; někteří Češi by asi řekli šaškárna. Ale kdo Ameriku pozná lépe, ví, že je to stejně přirozené, jako je pro USA příznačný hamburger. Opravdu to byla show, ale show zábavná. Projevy bavily (i když ne všechny) a nabíjely delegáty, lidé si to užívali. Nikdy bych si nepředstavil, ze delegáti během kongresu se budou kroutit a tancovat. Ano, mezi řečníky byli i zpěváci a ti zazpívali.
Úplně mě ale dostaly projevy senátora Coryho Bookera (myslím, že ho jednou uvidíme jako prezidentského kandidáta) a první dámy Michelle Obamové. Chtěl bych se dočkat dne, kdy takový projev vystřihne manželka českého prezidenta. Bez ohledu, kdo ho napíše. Její projev byl doslova neskutečný. V ten moment jsem si řekl, že Sanders nevybočí a Hillary vyjádří silnou podporu. To se také stalo a mnoha lidem spadl kámen ze srdce. Byla to velká řacha.
Potkávám hodně lidí, kteří by za jiných okolností Hillary Clintonovou asi nevolili. Nicméně Trump a jeho výroky a urážky je natolik iritují, vlastně on sám demokraty spojuje (a republikány štěpí). Já se asi na celé americké volby dívám stejnou optikou. Kdybych byl Američan, Hillary by asi nebyla můj cup of tea, ale takhle...
Ve Filadelfii pocítíte na každém kroku, že je tu sjezd demokratů. Plakáty, vyzdobené hotely, TV probírá všechno a ze všech stran. Je sympatické vidět, že i česká rodačka Madeleine Albright má na dění v Demokratické straně stále velký vliv.
Ani druhý den nominačního sjezdu americké Demokratické strany ve Filadelfii se počasí neumoudřilo. Teploty atakují 35°C a vlhkost člověka porazí hned, jak opustí klimatizovanou místnost. Na sjezdu samotném ale přeci jen trochu opadla nejistota ohledně jednoty strany a podpory Hillary Clintonové. Ta byla oficiálně nominována a zejména ženy to zde hodně prožívají.
Úleva je cítit, nikoliv vsak důvěra ve vítězství. Člověk musí rozlišovat mezi naškrobenou maskou a s ní spojenou povinnou umělou vírou ve vítězství na jedné straně a skutečnými pocity na straně druhé. Na debatách tzv. Mezinárodního fóra lídrů máme možnost diskutovat s demokratickými i republikánskými politiky včetně senátorů a guvernérů, jakož i s novináři a manažery kampaně a blízkými spolupracovníky prezidenta Obamy. Ti upřímnější z nich neskrývají obavy.
Ty pramení z atypičnosti této kampaně, z Trumpova populismu a obratnosti, ale i z toho, že průzkumy u obou kandidátů ukazují jejich neoblíbenost u voličů obou stran. Je také faktem, že bílým Američanům žijícím mimo průmyslová centra se ekonomicky a sociálně nevede moc dobře. Mají pocit, že jim demokraté i republikáni dlouhá léta lžou a házejí je přes palubu. Donald Trump k nim ale umí promlouvat. Tito voliči jsou přitom disciplinovanější než jiné voličské skupiny.
Na sjezdu promluvil někdejší prezident Bill Clinton. Chovám k němu respekt, ale to, jak popsal svou choť v zářivých barvách, asi spíše ocení Američan než odtažitější Čech. Na druhou stranu ale umí mluvit a komentátoři už od dnešního rána probírají, nakolik to Clintonové mohlo pomoci.
Co by našince asi překvapilo, jsou otevřená přiznání některých republikánských politiků, že zvažují volbu pro ně neoblíbené a problematické Hillary Clintonové. Obávají se již nyní, kam Trump jejich tradiční stranu posunul a kam by se v případě jeho volebního úspěchu mohla dostat.
Takže velká show pokračuje. Město akcí žije, zajímavé jsou rozhovory s lidmi na ulici a v restauracích. Narazím spíše na ty, kteří budou volit Clintonovou. Ale nadšení z toho nejsou skoro nikdy.
Závěr třetího dne a začátek čtvrtého už začínají byt únavné. Je to částečně vedrem, ale také proto, že mám rád změnu. Projevy mi začínají splývat, některé mi zní jako přes kopírák. Říkám si, jestli je to mnou a letním útlumem. Asi trochu ano.
Mám ale čím dál silnější dojem, že je tady nějaký jednotný scénář. Rozumím tomu, že musí být jednotná strategie, že každý den je nějaké dominantní téma, že výstupy musejí posilovat dohodnuté vyznění. Ale jakoby to scenárista či režisér přepískli. A pak se dozvídám, že projevy jsou dodávány do ústředí, které je někdy vrací, i opakovaně. Napadá mě slovo „cenzura“. Asi mám lehčí úžeh, ale stejně…
Další věc, která přidává na únavě, je ta show. V první polovině týdne to bylo zábavné, později už trochu ubíjející. Přemýšlím proč. Ne, není to všudypřítomná hrdost, patriotismus a stále opakovaná „skvělost“ a bezkonkurenčnost USA. Zdá se mi, že se hodně přehrává, někteří politici i delegáti jsou v něčem až fanatičtí. Prostě jiná kultura. Dva dny to zvládám, později už je to horší.
Přesto je to zajímavá zkušenost. Obdivuji profesionalitu a politické buňky demokratických špiček, jejich schopnost zaujmout. Pokud bych měl uvést dva projevy, které vyčnívaly třetí den programu, tak Obamův a Bloombergův. Prezident Obama mluvil s nadhledem a lidsky, působil uhlazeně a objektivně. Tedy v rámci, ve kterém se při bilančním projevu můžete pohybovat.
Mužem dne byl ale pro mě Michael Bloomberg. Dříve republikán, dnes nezávislý, a tak se i choval. Byl kritický i k demokratům, ale objektivně. Jeho kritika Trumpa však byla trefná a důvěryhodná. Dovolím si říct, že Hillary Clintonové hodně pomohl. Ocenil jsem i jeho menší dramatičnost než u ostatních, střízlivost. Ale možná roli hraje i to, že s ním v řadě věcí souhlasím.
Nakonec mi asi nejvíce daly diskuse v rámci Mezinárodního fóra lídrů, které se konalo souběžně a kde jsme měli možnost nejen důkladně rozebrat kampaň i volby ze všech možných úhlů s demokraty, republikány, experty, novináři i podnikateli. Diskuse šla po tématech a byla otevřená. Byla to radost mluvit se špičkami, menší už uvědomit si ten kvalitativní rozdíl v porovnání s jejich českými protějšky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
