„Tak z nás udělali montovnu, paní Müllerová,“ mohli bychom parafrázovat Dobrého vojáka Švejka a bohužel by v tomto tvrzení nebyl ani stín přehánění.  Nový režim, který se kdoví proč nazývá demokracií, třebaže politici lidmi, v jejichž zájmu údajně vládnou, hluboce pohrdají a okrádají je, za posledních téměř 25 let stihl českou průmyslovou základnu  srovnat se zemí.

Zmizely velké průmyslové celky jako ČKD či ŠKODA, na které byly hrdé generace Čechu, zmizely malé fabričky v pohraničních krajích, dávající práci někdejšímu českému i německému obyvatelstvu v bývalých Sudetech, jejichž kola, jakkoliv  zrezivělá,  se nepřestala točit ani v období reálného socialismu. A koneckonců zmizela i rozsáhlá družstevní velkovýroba, která ještě v roce 1990 vyprodukovala značnou nadvýrobu, protože masivní dovoz potravin ze zahraničí  už české potraviny potřebuje v neporovnatelně menší míře.

Namísto průmyslové základny, kterou v naší české vlasti budovaly celé generace našich českých předků i jiných  národů  žijících  na našem území,   státu, tedy občanům,  zbyly  bilionové dluhy, šest set tisíc nezaměstnaných, korupcí shnilá politická scéna a co nejhorší, absolutní ztráta důvěry lidí nejen v budoucnost, ale i v přítomnost. Ta nedůvěra je tak velká, že lze bez nadsázky říci, že jsme ztratili nejen svou vlast, kterou nám rozkradli, ale ztratili jsme i sami sebe, ztratili jsme solidaritu mezi sebou, de facto jsme se jako Češi ztratili z mapy Evropy.

A nepotřebovali jsme k tomu ani hitlerovské okupační soldatesky.

Ono tunelování bank, podniků a prakticky všeho, co se dalo, které bylo podstatou  Klausovy privatizace, tedy mělo přesně ten význam, který mu přisuzovali všichni, kteří v tehdejších dobách nevěřili mediálně vysílaných frázím o tom, že se jedná jen o odstranění nepotřebné redundantní výroby, kterou v této zemi jakoby násilím nutili fungovat komunisti, a že se tedy jedná jen o procesy vedoucí k radikální modernizaci české ekonomické základny, která nám umožní mnohem dynamičtějším tempem vyrovnávat životní úroveň s nejbohatšími státy světa a uspokojovat tehdy stále neukojenou část poptávky obyvatelstva.