Valenta (KSČM): Kauza "plzeňských práv" nedá mnohým stále spát

V poslední době se však stále silně „bolestivá“ kauza „Právnické fakulty v Plzni“ opět dostává, a to v rozličně servírovaných, zejména politických, konotacích na „pořad všedního dne“.“ A opět zaznívají kritické, ale i naopak smířlivé názory, jedni se této naší novodobé historie oprávněně děsí, druzí nad ní mávnou odevzdaně či snad jen velkoryse rukou.

Jako dlouholetý regionální politik jsem však konfrontován s četnými dotazy na zmíněnou problematiku více a častěji než jiný občan a tak se jaksi oprávněně domnívám, že by nebylo od věci, abych tuto temnou stránku vývoje „polistopadového“ vysokého školství ČR ve zkratce znovu osvětlil.

Nebude to zase až tak velký problém, neboť jsem celou kauzu podrobně monitoroval a tak mi nyní jen stačí nahlédnout do osobních záznamů a podělit se o ně s každým, kdo má zájem. Dodám jen, že pro zachování apolitického a osobně nestranného přístupu budu uvádět do závorek i další, úzce související výstupy z celostátních médií či proklamace relevantních odborníků.

Vše se začalo odehrávat v druhé polovině roku 2009 v době, kdy mladý pedagog fakulty Petr Bezouška zjistil, po upozornění studentem, že proděkan školy Ivan Tomažič opsal ve své dizertační práci desítky stran textu, a to například z článku soudce Nejvyššího soudu Jiřího Spáčila nebo z komentáře k daňovému zákonu z nakladatelství C.H.Beck. Tomažič údajně navíc získal titul Ph.D. už po čtyřech měsících, místo standardní 3 - 4 leté doby doktorandského studia.

Podle tehdejšího děkana Zachariáše byla ale Tomažičova disertace vyrobena záměrně jako plagiát a měla pomoci odhalit člověka, který z fakulty prý vynáší interní věci (?). Autorem tohoto groteskního nápadu měl být bývalý děkan fakulty Kindl, který se poté své aktuální proděkanské funkce raději vzdal. Po další rezignaci, konkrétně samotného Zachariáše a dalšího proděkana Tomažiče, pověřil dne 24.9.2009 rektor Západočeské univerzity v Plzni Josef Průša (ČSSD) prozatímním vedením školy Jiřího Pospíšila (ODS). Jednalo se o poměrně zajímavý, ale zcela jistě chytrý tah, neboť jak se později prokázalo, do celé kauzy bylo namočeno mnoho významných prominentních studentů z řad ODS i ČSSD.

(Pozn. 24.9.2009 - Městské policejní ředitelství v Plzni potvrdilo, že obdrželo oznámení o podezření z porušování autorských práv)

Mezitím se ještě, a to dne 21.9.2009, na právnické fakultě podezřele ztratilo v úředních hodinách kulaté razítko se státním znakem, které se používá na úřední listiny. Na rozdíl od pověřeného děkana Pospíšila, který tvrdil, že „se domnívá, že nehrozí zneužití“ bylo každému jasné, že hrozí spíše pravý opak. (Pozn. „Jde vůbec o první kulaté razítko, které se kdy na právnické fakultě ztratilo“ Miroslav Čížek – rektorát ZČU).

A když i další zajímavá zjištění začala „nabírat na síle“ začal se po tlaku široké veřejnosti a aktivizovaných médií, i přes značný odpor některých politiků, kontrolovat celý provoz školy!

Rychle se zjistilo, že v knihovně fakulty chybí 35 dizertačních prací z obhájených 65. Podle prvních zpráv chyběly například práce děkanova advokátního kolegy Jana Suchého, prorektora Policejní akademie Jana Brázdy, advokáta senátora Jiřího Čunka Eduarda Brůny či chomutovské primátorky Ivana Řápkové a mnoha dalších. Některá média zaregistrovala v této souvislosti pokusy některých podvodných studentů tento stav ihned „znormalizovat“. Například pražské knihařství Rak dostalo zakázku, aby narychlo svázalo rok starou dizertační práci Jana Kavky z Katedry občanského práva a krátce poté se tato postrádaná práce na fakultě již našla. (Pozn. „Upozornění na podezřelou práci tohoto autora jsem skutečně dostala. Je dalším důkazem obrovských machinací na plzeňských právech“ - prof. Vladimíra Dvořáková – Akreditační komise ČR).

Z prováděné kontroly vyplynulo dále i to, že za poplatek 30 tis. Kč bylo možno se zapsat do kurzu celoživotního vzdělávání v oboru „Veřejná správa“ (Pozn. každý rok studia bylo nutno absolvovat pouze jednotýdenní soustředění a jednoduchý test) a po dvou letech plynule přejít do 3. ročníku Bc. studia, a to rovnou ke státní zkoušce a obhajobě Bc. práce. Kardinální problém vězel v tom, že se do kurzu nešlo přihlásit individuálně, ale vše bylo na „dohodě“ někoho z nejvyšších nadřízených ze státní správy s vedením fakulty. (Pozn.: Někteří lidé tak vystudovali školu během prázdnin, stovky dalších absolventů údajně strávily na škole méně než předepsaných pět let – Patrik Biskup, Právo, 7.10.2009)

„V doktorském programu například absolvovalo několik „velmi talentovaných jedinců“, kteří jej vystudovali za méně než dva roky, aniž předtím prošli čímkoliv, co by umožňovalo třeba část zkoušek uznat. Minimálně pětina studentů byla přijímána na odvolání bez pravidel. („To umožnilo vytváření specifických vazeb vděčnosti s konkrétními významnými osobnostmi“ - Vladimíra Dvořáková – Akreditační komise ČR).

Akreditační komise měla spočítáno, že na fakultě vystudovalo více než 400 lidí Mgr. obor za méně než čtyři roky a bylo to tak dokonce o stovku studentů více, než hodlala škola přijmout pro celý další akademický rok. 35 studentů dokázalo zvládnout základní pětileté studium do tří let. („ .. rozhodně není zvykem, aby takto vysoký počet studentů dostudoval tak rychle. Podle mého názoru měl tento nestandardní postup sloužit k tomu, aby se v něm skrylo zrychlené studium u některých lidí“ – Vladimíra Dvořáková, Aktuálně.cz, 7.10.2009)

Další významný problém byl nalezen v neprůhledném přijímání zájemců o studium na fakultu. Škola brala velkou část studentů „na odvolání“ a tedy bez jasných kritérií, přičemž zde studovalo nezvykle mnoho známých lidí. (Pozn. „Přijímací zkoušky byly nastaveny tak, aby je skoro nikdo nesplnil a bylo potom možno přijmout až 60% žadatelů na odvolání, počet jednoznačně virtuálních studentů se potom vyšplhal na desítky“ – Vladimíra Dvořáková, Akreditační komise ČR).

Z kontroly vyplynul i jiný pozoruhodný fakt, když se zjistilo, že některé vyučované předměty oficiálně garantovali i již několik let zemřelí učitelé (MF DNES, 7.10.2009).

I přes kritický stav na škole rozdal blahosklonně proděkan Kindl narychlo poslední tituly JUDr. ještě 5.10.2009, a to prý údajně bez vědomí nového „šéfa“ fakulty Jiřího Pospíšila. Titul tak v poslední chvíli obdržel mj. politik ODS z Karlových Varů Ronald Němec. (MF DNES, 9.10.2009).

Lze také konstatovat, že k odhalení gigantické kauzy přispěly také velice neobvyklé vztahy, které si fakulta udržovala se soukromou Vysokou školou v Karlových Varech. („Existovala speciální dohoda pro přebírání studentů z Karlových Varů, přičemž je dáno, že pro všechny vysoké školy musí platit podmínky stejné.“ - Vladimíra Dvořáková, Akreditační komise ČR).

Smlouvu s karlovarskou školou prosazovalo vedení právnické fakulty v čele s proděkanem Kindlem a nabízí se tak zároveň i podezření, že šlo mj. o dobře promyšlený obchod (Hospodářské noviny, 10.2009).

Karlovarští studenti měli poté velkou šanci studovat s jistými výhodami na státní škole v Plzni a získat titul Mgr., což na jejich vzdělávacím zařízení nebylo možné. Jejich „alma mater“ však mohla právě na toto know-how lákat nové zájemce o studium a získat na vybraném školném mnohem více peněz. (Pozn. Helena Válková – vedoucí Katedry trestního práva: „Za vedení Kindla se poměry začaly měnit k horšímu. Když jsem začala kritizovat přestupy z karlovarské školy. S tím, že jejich vzdělání nemá úroveň. A tenkrát jsem poprvé narazila, řekl mi: na karlovarskou školu mi nesahej!“)

Pro nutnou objektivitu je nutno říci, že i někteří další učitelé zmíněné praktiky vedení právnické fakulty odmítali. Například vedoucí Katedry obchodního práva profesor Karel Eliáš a někteří jiní.

Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu uvedl, že: „Zatímco moje katedra trestního práva udělila za posledních deset let necelých třicet titulů JUDr., ostatní, včetně Kindlovy dohromady několik set. Bylo přijato 400 lidí do ročníku, jejich jména sice prošla seznamy, ale u zkoušek a na seminářích nebyli. Potkali jsme je až u státnic. Vedení se s námi nebavilo.“ (MF DNES, 14.10.2009) .

Jiné výhrady k právnické fakultě měl předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek. Jednalo se mu o uznávání diplomů z užhorodské univerzity: „Kvalita vzdělání neodpovídá tuzemským pravidlům, válčíme s Plzní už 2,5 roku. Rektor Průša (ČSSD) přes opakované sliby nostrifikace Ukrajincům uděluje, ačkoliv jde o podvod“.

Jistou tragikomickou tečkou na celé kauze se stalo to, že jeden z hlavních protagonistů celé kauzy docent Kindl přešel najednou do protiútoku. Ostatně proč ne, útok bývá nejlepší obranou! S Jiřím Pospíšilem, nezapomeňme také dlouholetým učitelem na fakultě, si začali najednou závěrečný díl zodpovědnosti přehazovat jako „horký brambor. Jasnou řečí o tom hovoří Kindlovo prohlášení pro tisk: „ Vedení fakulty, kterým je dočasně pověřen exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, už tři týdny bez jakékoli kontroly hospodaří s diplomovými a rigorózními pracemi, takže lze jen velmi těžko určit, zda některé práce opravdu chyběly, nebo zda zmizely až v poslední době. Tyto alarmující informace a chaos panující na fakultě mě vedou k tomu, že chci veřejně požádat o zřízení sněmovní komise k vyšetření kauzy právnické fakulty“.

Pomyslnou korunu všemu nasadil ještě svým neuváženým televizním prohlášením bohužel i jinak dobrý a snad i poctivý právník, český ombudsman Otakar Motejl. „Zrušením předčasných voleb Ústavní soud sebral médiím téma a ta si teď vytvořila aféru na Západočeské univerzitě. Za všechno může Ústavní soud, kdyby byly volby, nebyla by aféra na Západočeské univerzitě“. (ČT, Otázky Václava Moravce, 10.2009) Podle jeho názoru by tedy v případě předčasných voleb měla média o čem psát a nevěnovala by se tak intenzivně tzv. rychlostudentům a ostudným případům plagiátorství, což byl úhel pohledu veřejně činné osoby opravdu velice zarážející.

Věřím, že jsem poskytl v tomto svém příspěvku poměrně ucelenou informaci ke kauze, která nemá v českém školství nejen v jeho „polistopadovém vývoji“, ale ani před tímto politicko - hospodářským mezníkem, pražádné obdoby.

Každý, kdo mnou podané informace pozorně četl a vnímal, si tak může vytvořit relativně objektivní obrázek o podílech viny státu, univerzity, fakulty, ale také o dysfunkčních kontrolních mechanismech či nekalých úmyslech některých prominentních studentů. Jejich dlouhý, oficiální i neoficiální, seznam bych zde mohl samozřejmě připojit, ale z morálního přesvědčení tak neučiním. Tím nejhlavnějším důvodem je fakt, že žádný soupis jmen, ať již sestavený kýmkoliv a z jakéhokoliv důvodu, nikdy nemůže disponovat ani v částečném náznaku nutnou výpovědní hodnotou. Škatulkování lidi podle jejich zařazení v seznamech umně využívají, podle mého názoru, jen hlupáci či lidé podlí a zištní.

Na straně druhé, si ale nedokáží představit, že by se mohlo něco takového, jako byla odstrašující kauza „plzeňských práv“ a bláhově se nedomnívejme, že bylo odhaleno zcela všechno, ještě někdy v České republice opakovat. A věřte mi, že některé indicie již začínám, jako relativně dobrý znalec akademického prostředí, v našem dlouhodobě devastovaném resortu školství již bohužel znovu registrovat, proto je třeba být stále na pozoru!