Pro informaci uvádím, že za vlastizradu lze podle naší platné legislativy, konkrétně podle trestního zákoníku, § 309, považovat čin, kdy český občan rozvrací republiku, proviní se teroristickým útokem, terorem jako takovým, či sabotáží, a to ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem. Z dikce tohoto zákona vyplývají, v zajímavých souvislostech, minimálně dva aspekty. „Rozvracení republiky“ je z deklarovaného požadavku umístění amerických bojových jednotek více než zřejmé, neboť se, alespoň podle mého názoru, jedná o interní pokus o narušení samostatnosti země. Důležitou pro zhodnocení může být i další zmíněná zákonná podmínka „ve spojení s cizí mocí“. Všechny podporovatele umístění vojsk, jinými slovy „eventuální americké vojenské přítomnosti“, musím upozornit, že i tento legislativní požadavek je již dopředu splněn, neboť za cizí moc se obecně považuje každý stát mimo ČR a je zcela lhostejno, zda se jedná o „transatlantického spojence“ či někoho jiného. A posvěcení parlamentem je potom již pouhou „dýmovou clonou“.

I z těchto důvodů, ale samozřejmě nejen z těchto, je třeba nehorázné snahy o další nesmyslnou amerikanizaci našeho státu, a jeho očividné vystavování válečné hrozbě, již v prvopočátku a ze všech úrovních politického rozhodování, ale i z liniích občanské participace, rázně odmítnout.

Povšimněme si, aniž bych kohokoliv jmenoval, kdo z českých politiků je tomuto, prakticky nevratnému procesu, nakloněn. Jedná se především o členy a sympatizanty pravicových stran či hnutí, kteří stojí dnes, v problematice ukrajinské občanské války, na straně „kyjevské vlády“. Velká většina z nich se prokazatelně nemůže nazývat českými vlastenci a ani levicová politika jim příliš nevoní. Ve své, často „a priori“ vyjevované, nenávisti k socialistickým myšlenkám jsou schopni jít až za rámec únosnosti politické soutěže a pojistit si tu „svoji pravdu“ americkým jaderným krytím .