Valenta (KSČM): Novela zákona o elektronických komunikacích

Dámy a pánové, osobně jsem byl zpravodajem již té “nešťastné” resp. kontroverní novely zákona v roce 2014, kdy se do ní, formou PN, bohužel dostalo, nyní velice skloňované a kritizované ustanovení, podle kterého mají operátoři přímým sdělením vyrozumět zákazníky jen o obsahu podstatných změn smlouvy a o nikoli každé smluvní změně, jako do té doby. Tato povinnost, která následně poškodila či alespoň omezila statisice spotřebitelů na jejich právech, byla zkoncipována na tom, že operátor sdělí zákazníkovi, že smluvní podmínky se k určitému dni mění a je již jen na něm, aby se zajímal o jakou změnu vlastně jde a poté se podle toho zachoval.

Pro vaši zajímavost tehdy také došlo v zákoně ke změně terminologie, kdy byl termín “účastník” nahrazen termínem “spotřebitelem”, což by se mohlo zdát jako čistě formální změna, ve skutečnosti to byla opět obrovská úlitba operátorům, neboť termín “spotřebitel” již nově nezahrnoval živnostníky…atd.

A zejména z těchto důvodů jsem ani pro tento zákon nehlasoval. Novela byla přesto posléze přijata více poslaneckými hlasy než činí ústavní většina /138/.

Co potom následovalo? ČTU, po tomto sněmovním přijetí, ještě dopisem na celou situaci a problémy upozornil senát s tím, že tak může dojít k zhoršení postavení zákazníků mobilních operátorů (přesto byla novela Senátem 22.10.2014 schválena), a že novela je, nejen podle něj, i v naprostém rozporu s právem EU.

Evropská komise dokonce začala Česko šetřit. A to v rámci dialogu v systému EU Pilot, což je předstupeň v procesu, kdy EK zahajuje řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU. Hospodářské výbory, sněmovny i senátu, se tehdy k problematice vyjádřily tak, že odpovědnost leží čistě na MPO s tím, že jestliže je toto schopno svoji odpověď soudnímu dvoru a případně i ČTU obhájit, není důvod jejich doporučení měnit.

A od té doby tato celá problematika, týkající se zákona o elektronických komunikací, jakoby usnula, a to nejspíše proto, že velcí hráči na trhu byli navýsost spokojeni. Vzájemné propojení s médii a některými politiky tak znovu zafungovalo.

Osobně jsem však ještě 23.10.2014 interpeloval předsedu vlády Sobotku, s tím, proč mu nevadilo, že stanovisko MPO nebylo k zmíněným omezováním práv spotřebitelů negativní a dostalo se mi nicneříkající, formální písemné odpovědi, zkonstruované pod metodickým dohledem samotného MPO. Z jejího obsahu vyplynulo, že pan premiér omezení práv spotřebitele v roce 2014 ještě nikterak zásadně nevnímal, když mi psal, že se změnami se přece nemění základní princip, který stanoví, že účastník může předčasně vypovědět smlouvu bez sankce, pokud změna vede ke zhoršení jeho postavení. Tedy, že je vše vlastně v pořádku!

Protispotřebitelsky a také protitržně, alespoň podle mého názoru, doposud v zákoně fungovaly a fungují i lhůty. Například, přestože je přenos telefonního čísla k jinému operátorovi poměrně rychlý, podle článku 5 odst. 4 opatření obecné povahy ČTÚ OOP/10/10.2012, a nemá trvat déle než 4 dny, celý výpovědní proces účelově zdržují právě výpovědní lhůry. Při smlouvě na dobu neurčitou, může trvat uvolnění zákazníka i dva měsíce, přičemž opouštěný operátor může na zákazníka ještě různě působit, nebo mu i dělat zbytečné naschvály. Pro fungující konkurenci je však nejlepší, kdyby změna mezi operátory proběhla co nejrychleji a zákazník svých ochodem mohl vyjádřit svoji nelibost. Vládou navržených deset dní je tedy pozitivní aspekt, avšak jak jsem zmínil, vše by šlo i mnohem rychleji, ovšem, kdyby se ale také mnohem více chtělo.

A najednou se vláda probouzí ze zimního spánku a začíná bojovat za spotřebitele, i když už je deset minut po dvanácté!

Proč tři roky nikomu nevadilo, zejména tedy naší exekutivě s rezortním ministrem v první řadě, že text pozměňovacího návrhu v přijatém zákoně, je také v rozporu s platným evropským regulačním rámcem v elektronických komunikacích, který v čl. 20 odst. 2 směrnice o univerzální službě 2002/22/ES, ve znění její revize 2009/136/EU, váže povinnost podnikatele informovat účastníka jak o chystané změně, tak i o ukončení smlouvy bez postihu, přičemž možnost ukončení této smlouvy je vázána na jakoukoliv změnu smlouvy, nikoliv tedy jen na změnu některých náležitostí. A nyní předkládáná novelizace tak vlastně pouze vrací vše do právního souladu. Předkladatelům také skutečně nejspíše nejde o nutnou pozitivní progresi, ale spíše jen o jakýsi návrat k dřívějšímu, zákazníkům více vyhovujícímu stavu

Nyní, krátce před volbami, se přece hodí voličům naservírovat nějakou tu menší laskominu, což ovšem není v této oblasti nikterak obtížné, odhlédneme-li například k aktuálním horentním sumám placenými spotřebiteli za telekomunikační služby. A do Polska rozhodně naši občané za nižšími cenami volání a dat jezdit nehodlají!

Ale abych jen nekritizoval, se změnami navrženými vládou, týkajících se zlepšení postavení spotřebitele přirozeně nyní plně souhlasím. Stejně tak jako s legislativními úpravami vztahujícími se k další fázi digitalizace vysílání. Tu ovšem vidím jako účelovou, ne zcela nezbytnou a státům nadiktovanou bruselskou byrokracií.

Pochválit však ale nemohu dlouhodobě zakonzervovaný stav v oblasti ICT u nás a a také ani dosavadní tendenčnost státního orgánu, myšleno MPO, ve prospěch velkých podnikatelů v IT oblasti, což jsme měli možnost registrovat v poslední době všichni.

Nakonec protispotřebitelské postoje možná zlomily či snad dolomily politický vaz, jinak, podle mého názoru, sociálně i lidsky přijatelnému, ministru Mládkovi. A ani se moc v tomto ohledu nedivím, trio operátorů v ČR je, podle mnoha odborníků, učebnicovým gypem oligopolu s přesně rozděleným pastvím ničícím hospodářskou soutěž a stát k tomu pokrytecky mlčí.

Ale když nyní tak nad tím přemýšlím, tak zjišťuje, že “mlčí” není to správné slovo. Zástupci naší exekutivy se do řešení problémů v telekomunikační oblasti pouští totiž velice halasně, avšak převážně mezi sebou. Když se například ministr Mládek vyjádřil, že roaming je elitářská záležitost pro 5procent obyvatelstva, obratem reagoval ministr Babiš, s tím, že jediné elity, kterým Mládek pomáhá, jsou jeho kámoši u operátorů, kterým věrně slouží už tři roky. (novinky.cz, 7.2.)

Teď však mám informaci, že si premiér Sobotka konečně vyžádal od ÚOHS šetření a také ČTÚ provádí tří kriteriální analýzu, která by měla být hotova během jara. Snad se již tedy konečně něco, v této zakonzervované oblasti, pohne.

Vláda se tedy před před koncem volebního období rozhoupala a předkládá tuto novelu, na jejímž zrychleném projednávání, jí prý nesmírně záleží. Sice až po těch třech letech panující vztahové dysbalance operátor - zákazník, ale přece. Z hlediska spotřebitele je poměrně lhostejné, že novela měla původně obsahovat pouze změny v kontextu přechodu na nový stupeň digitalizace DVB-T2. Je také jasné, že nejde ani o nějaký nesourodý legislativní přílepek, čímž se někteří oponenti snaží zcela nepřípadně argumentovat.

Samozřejmě, že velcí hráči na trhu se nyní “staví na zadní”. Prý do návrhu, byla na poslední chvíli, zapracována ustanovení (myšlena ta, které předkladatel i já označujeme jako prospotřebitelská), která nebyla projednána v rámci mezirezortního připomínkového řízení a ani prý nebyla diskutována s odbornou veřejností, alespoň podle dopisu od ICT Unie, Svazu průmyslu a dopravy, Asociace provozovatelů mobilních sítí a České asociace elektronických komunikací (2.3.2017).

Z jejich strany, či od jejich lobbyistů, jsem intenzivně registroval zejména zvýšenou kritiku na zvýšení finančních sankcí, čili pokut, za správní delikty, které jsou nově vydefinovány v par. 118, odst. 23. Navrhované pokuty až do výše 5 - 10 procent z čistého obratu, nebo až 50 milionů, podle toho, která suma bude vyšší, přihlédneme-li k astronomickým ziskům mobilních operátorů, pro ně nepředstavují naprosto žádnou hrozbu. A likvidační, jak někteří účelově tvrdí, již vůbec ne! Normální je přece dodržovat zákonné požadavky, přičemž argumenty, že zvyšování pokut je stejně zbytečné, protože ani dnes nejsou tyto udělovány v maximální výši, jsou zcela irelevantní. Každému musí být přece jasné, že se neudělují proto, že u nás existuje velká neznalost správního trestání, která mobilním operátorům velice nahrává.

Jako zpravodaj sněmovny i HV, ale také jako předseda podvýboru pro ICT průmysl a eGovernment musím s lítostí říci, že v této problematice se vyskytuje ještě jeden průvodní jev a tím jsou dlouhodobě protikladná odborná stanoviska MPO a ČTU, která tak nemají na celou evoluci zákona o elektronických komunikacích, ale i celou IT oblast zrovna ten nejpříznivější vliv. Naposledy jsem toto registroval jako zpravodaj zákona o snížení nákladů na závádnění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, který se teď dostává do 3. čtení.

A další příklad. Ještě 17.2. tohoto roku ministr Mládek napadl ČTU za to, že úřad v souvislosti s nehorázně vysokými cenami volání a dat, nekonal. Podle Mládka ČTU vydal v dubnu 2016 prohlášení, že trh je v pořádku a najednou podle ČTU již prý není. A přestože zvažoval, že podá místo ČTU, podnět k antimonopolnímu úřadu, protože to prý bylo hodně divné, ministerský život mu to již nezachránilo.

Na závěr bych si dovolil vznést dotaz na předkladatele, co říká na argument některých profesních organizací, že s postupem přechodu pozemního televizního vysílání ze standardu DVT - B na standard DVB - T2 se jedná o nejdražší možné řešení. neboť spotřebitel zaplatí až 5 miliard za nové televize, resp. set to boxy, další miliardu za vybudování a několikaletý provoz přechodových sítí, přelazení a přepnutí sítí stávajících? Dále by mi zajímal názor předkladatele na právní stanovisko, které zní, že nastavená finanční veřejná podpora je v rozporu s platnými právními předpisy na národní i evropské úrovni, přičemž jako příklad lze uvést rozhodnutí EK 2016/2395 ze dne 5.8.2016 o nedovolené státní podpoře operátorům zemského televizního vysílání při zavádění DVT - B na území Španělska?

Panu ministrovi děkuji za odpověď a vám všem za eventuální pozornost…