Kapitalismus v celém svém asociálním střihu se však nezastavil jen u velkého třesku socialistické společnosti, spojeného s bezuzdným a účelově nekontrolovaným rozkradením bilionů korun z majetku všeho lidu, ale plynně navázal systematickým vykořisťováním svých občanů, nalézajících se v postavení zaměstnanců. Těm narýsoval takové pracovní podmínky, včetně samotného ocenění jejich práce, které byly a jsou schopny spolehlivě zlikvidovat již tak nízkou kvalitu osobního či rodinného života a potažmo i lidské zdraví!
A šrouby se utahují prostřednictvím najatých vrcholových politiků stále více, například plíživě postupná demontáž zákoníku práce ve zřejmý neprospěch zaměstnanců je jedním z nesporných svědectví stále většího se rozevírání „sociálních nůžek společnosti“.
Nefalšovanou materiální bídou, projevující se nejen extrémním počtem exekucí, ale například i tím, že každé desáté dítě si nemůže dovolit školní stravování, trpí statisíce českých rodin. A jeden z hlavních důvodů? Tzv. pracovní chudoba!
Specializované organizace, jako například „EUROSTAT“, se však tomuto, až krutě znějícímu termínu, záměrně vyhýbají a využívají asertivnějšího pojmu „nízkovýdělkoví zaměstnanci“. I když je podstata stejná, také zde se barví projevy asociálního zlořádu „na růžovo“. Tak, jako tomu bývá i v jiných oblastech života čistě majetkově rozkastovaných společností.
Zmíněný EUROSTAT shromáždil údaje o výdělcích zaměstnanců jednotlivých členských zemí EU v roce 2018 a ČR nedopadla v tomto smyslu vůbec dobře! „Nízkovýdělkovými zaměstnanci“ je v tomto materiálu označována skupina obyvatel, která si svojí prací vydělá méně, než jsou dvě třetiny mzdového mediánu v dané zemi. U nás se do ní řadí více než patnáct procent všech pracujících. Uvnitř této množiny stále přetrvávají i některé strukturální rozdíly, a to především mezi pohlavími, kdy ženy zasahuje příjmová či pracovní chudoba mnohem více než muže. Velké problémy má, v tomto ohledu, ale i mladá generace do 30 let, případně zaměstnanci s nízkým stupněm vzdělání a několik dalších sociálních skupin.
ČR zaujímá v rámci EU též nelichotivé místo v poslední třetině pořadí zemí s nejnižší hodinovou mzdou. Zatímco si zaměstnanec u nás většinově přijde na 6,2, v sousedním Německu je to 17,2 a v celé EU potom 13,2 Eura/hod. I takto lze číst hospodářský výsledek „polistopadové orientace naší země“. Tehdejším Havlovým blábolům o tom, jak ekonomicky rychle doženeme sousední Rakousko, se nyní můžeme jen útrpně smát. I zde totiž hodinová mzda přesahuje nyní nejčastěji 15 Euro/hod.
Na uvedených číslech můžeme jasně vidět, jak se stále více stáváme pouhou kolonií hospodářsky silných zemí Evropy, jejichž státní příslušníci již vlastní významnou část ČR. Jejich podnikatelé z velké části určují kvalitu našeho života, a to nejen tím, že si udělali z našeho trhu odbytiště, spíše však smetiště, pro nekvalitní výrobu. A toto jsme před těmi, více než třiceti lety, skutečně chtěli? Já nikoliv!
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV