Válková (ANO): Úplný zákaz kouření představuje standardní řešení

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Já jsem na klubu u nás vyhrožovala, že budu obsáhlá a jak vidím, tak někteří si to vzali k srdci a asi nebudou tak dlouho poslouchat některé úvahy a právní komentáře. Nicméně já jsem se rozhodla, že přece jenom vás provedu alespoň tím nálezem Ústavního soudu, ale pane místopředsedo, takhle neprovedu, protože... (V sále je silný hluk.) To jako skutečně, já tady nebudu, to jako mně to připomíná jako když jsem ve...

Já také děkuji. Já si myslím, že nikdo není povinen, koho nezajímá tahle problematika anebo je tak přesvědčený o tom, že i kdyby slyšel, že se nám zdvojnásobil počet úmrtí v důsledku kouření, tak je mu to úplně jedno, protože on si bude prosazovat svoji nezávislost a svobodu podnikání, no tak pochopitelně má možnost opustit sál, ale nemusí tady rušit.

Já jsem chtěla tady říct asi dvě nebo tři podstatné věci, vám sdělit. Ta první z nich je, že bychom si měli přece jenom respektujíce právní stát vzít určitou lekci ponaučení z toho, jak rozhodl Ústavní soud, který rozhodl nálezem z 27. března 2018, kde se skupina senátorů domáhala zrušení mnoha ustanovení zákona č. 65/2017 o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Nebojte se, i když vím, že je to velmi zavádějící, protože jenom částečně je ta problematika protikuřácká jak říkají odpůrci řešena v tomto antikuřáku. Já už to nebudu opakovat a budu vždycky říkat tabákový nebo protikuřácký zákon, aby to bylo rychlejší na mikrofon.

Čili skupina senátorů se domáhala zrušit část v podstatě tohoto zákona, té hlavně partie, která se týkala zákazu kouření ve veřejných stravovacích prostorách. Ale nejenom toho. Jak Ústavní soud rozhodl, všichni víme. Ústavní soud se dvěma výjimkami, kdy v tom prvním případě zrušil slovo "převážně" - ustanovení, která zakazují prodávat tabákové výrobky, kuřácké pomůcky, bylinné výrobky určené ke kouření a elektronické cigarety a prodávat nebo podávat alkoholické nápoje na akci určené převážně pro osoby mladší osmnácti let, tak to slovíčko "převážně" s ohledem na jeho neurčitost zrušil.

A v druhém případě zrušil slova "svoje, nebo", a to bylo v ustanovení zakazujícím požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky pro osobu, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek nebo ve vztahu, k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a to z důvodu rozporu s právem na ochranu soukromí.

Čili legitimní účel i tohoto ustanovení zůstane zachován, i když nebude dopadat na situace, při níž by jednotlivec v důsledku požití alkoholu nebo jiné návykové látky ohrožoval jenom sám sebe a nikoho jiného. Čili v podstatě vy si můžete říct, to jsou slovíčka. Oni to slovíčka nejsou, protože zpřesňují ten smysl. Ve zbytku Ústavní soud návrh zamítl. A jaký byl vlastně výsledek toho nálezu ve vztahu k tomu, co dneska řešíme a co řeší návrh, který už je známý jako Bendův návrh. Mimochodem ne vždycky v minulosti to byli představitelé ODS nebo významní politici ODS, kteří se stavěli proti zákazu kouření ve veřejných stravovacích prostorách. Já si vzpomínám na pana dr. Borise Šťastného, předsedu zdravotnického výboru, který dlouhá léta prosazoval, ale nepodařilo se mu to prosadit zákaz kouření.

Takže nález Ústavního soudu, když bychom ho shrnuli v těch dvou bodech, tak velmi stručně a samozřejmě tím pádem zjednodušeně říká. Za prvé ochrana lidské svobody bez ochrany lidského života, zdraví a životního prostředí, které život i jeho svobodu umožňuje, by postrádala smysl. Zpráva na ochranu zdraví vyplývá pozitivní povinnost státu konat a chránit zdraví nejrůznějšími potřebnými opatřeními. To je první závěr nálezu Ústavního soudu. Tak já bych byla ráda, kdyby i v diskusi se k tomu nálezu někdo vyjádřil a zpochybnil, případně věcnými argumenty to poselství, které k nám zákonodárcům vysílá.

Za druhé. Kuřárny jsou prostředkem, který nechrání zdraví populace a nezajišťuje vynutitelnost zákona ani přibližně srovnatelně jako úplný zákaz kouření ve stravovacích zařízeních. Současně jsou nákladnější i náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení, kteří jsou pak vystaveni větší míře možných sankcí ze strany státu za nedodržení přesných technických i funkčních podmínek řízení kuřáren.

Úplný zákaz kouření představuje standardní řešení, jež ostatně není nijak výjimečné ani v jiných zemích. Tečka. Potud dva závěry bezprostředně vyplývající, a která jsou obsažena v nálezu Ústavního soudu. Zde dokonce Ústavní soud i upozorňuje, že může dojít ke kontroverznímu účinku, který si předkladatelé novely vůbec nepředstavovali. Nebo pokud ano, tak ho podcenili, že to může být nákladnější a náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení. Z toho velmi obsáhlého nálezu si myslím, že by bylo dobré ještě citovat a upozornit vás na následující hodnocení Ústavního soudu.

Zákaz kouření ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb se dotýká významné části obyvatel tím, že je nutí přizpůsobit mu své návyky, ať už se týkají jen jich samotných, nebo přesahují do jejich sociálních vztahů, aniž by byla zpochybňována skutečnost, že kouření má negativní vliv na zdraví, osoby dotčené tímto zákazem je mohou vnímat jako zásah do svého životního stylu a přisuzovat mu určitou symbolickou hodnotu, pokud jde o vyjádření míry svobody jednotlivce v dnešní společnosti. Potud hlavní argumenty, které byly obsaženy v návrhu senátorů na zrušení příslušných partií toho antikuřáka, protikuřáckého zákona - ve zkratce nepřesně.

V důsledku zákazu kouření dochází k omezení autonomie vůle fyzických osob kuřáků v možnosti nakládat s tabákovým výrobkem a současně též k zásahu do jejich vlastnického práva, protože tyto osoby na některých místech nemohou kouřit.

A to samozřejmě jsou všechno, a tady to nebudeme nijak popírat, ústavou chráněné legitimní statky, hodnoty, zájmy. A proto je musí - a Ústavní soud to také učinil ve svém nálezu - posuzovat tou optikou proporcionality. Musí se zabývat otázkou, zda jde tak o prostředek, který je ve vztahu k základnímu právu, do něhož má být tímto způsobem zákonem zasaženo, co nejvíce šetrný. Otázka tedy zní, zda by bylo možné dosáhnout účelu zákonné úpravy i bez toho, aby byla možnost kouření vyloučena v celém vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb.

V případě osob nacházejících se ve vnitřním prostoru provozovny nelze požadované ochrany před pasivním kouřením dosáhnout jinak, než tím, že v tomto prostoru nebude možné kouřit, nebo že dojde k rozdělení tohoto prostoru tak, aby se kouřilo jen v jeho části. Otázkou tak zůstává, zda oddělení prostoru lze považovat za řešení, které je z hlediska sledovaného cíle přinejmenším srovnatelně efektivní jako úplný zákaz kouření. Tímto oddělením nelze rozumět zřízení nové zcela nezávislé provozovny, nýbrž vyhrazení určité části provozovny pro zákazníky, kteří chtějí kouřit. Ve své podstatě tedy jde o to, že se v provozovně bude nacházet stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření ve smyslu § 10 tabákového zákona. Takovéto řešení však není způsobilé zcela zamezit negativním účinkům kouření osob, které by tento prostor využívaly.

A Ústavní soud uvádí - ani v takovémto případě totiž nelze vyloučit, že v určité míře bude vždy docházet k pronikání kouře do jiných prostor provozovny. Za situace, kdy v těchto prostorách bude docházet ke konzumaci jídla a pití, byť vneseného zákazníkem, si lze zároveň jen stěží představit, že by zaměstnanci alespoň příležitostně nebyli nuceni do těchto prostor vstoupit. Nepůjde přitom jen o úklid mimo dobu, kdy se v ní kouří. Potřeba vstoupit do těchto prostor může vyvstat například za účelem odklizení zbytku jídla a použitého nádobí, které v prostoru po sobě zákazníci zanechávají a které brání využívání části tohoto prostoru dalšími zákazníky, zamezení vzniku škody na zařízení, či nutnosti řešit akutní případy, například i zdravotní, k nimž při provozu takových zařízení někdy dochází.

Zdraví zaměstnanců ve stravování je v kuřárnách poškozováno i v případě, že je v nich dodržován zákaz obsluhy. Přestože totiž platí, že se v takovém prostoru zaměstnanec nesmí zdržovat při výkonu své práce v době, kdy se v něm kouří, zaměstnanec inhaluje zplodiny i tehdy, když už se v něm nekouří. Například při úklidu této místnosti a to i po delší době, neboť tabákový kouř přetrvává ve zdech, či bytových textiliích umístěných v těchto prostorách. Na provozovatele stravovacích zařízení jsou pak kladeny vyšší nároky v tom, že musí zajistit i to, že do kuřáren nebudou vstupovat osoby mladší osmnácti let.

V neposlední řadě je třeba poukázat na to, že v případě obsazené nekuřácké části jsou nekuřáci nuceni využít míst v kuřácké části stravovacích zařízení. Na nekuřáky přitom nemůže být kladeno takové břemeno, aby se v případě potřeby návštěvy stravovacího zařízení museli vystavit rovněž ohrožení svého zdraví. Musejí mít naopak možnost se účastnit společenského života bez toho, aby jejich zdraví bylo ohrožováno. Na to, že v případě vyhrazených prostor pro kuřáky není zákaz kouření dodržován a nedaří se jej vynucovat, poukazují ostatně i samotní navrhovatelé zrušení těchto ustanovení, čili senátoři.

Na tytéž skutečnosti ostatně poukázal i německý Spolkový ústavní soud. Přitom šlo o rozhodnutí německých ústavních soudů, které tamější úpravu, jak ale velmi nepřesně i navrhovatelé uvedli, zrušili. Zejména to byl rozsudek Spolkového ústavního soudu z 30. 7. 2008 následovaný dalšími rozhodnutími, ale nikoliv z důvodu neústavnosti samotného zákazu kouření, ale naopak jeho výjimek, které zakládaly nerovné zacházení mezi jednotlivými provozovateli. Spolkový ústavní soud opakovaně zdůraznil ústavní neproblematičnost paušálního zákazu kouření tak, jak třeba platí v sousedním Bavorsku. Ústavní soud také dodal, že zákonodárce není zbaven prostoru pro případnou jinou regulaci kouření v provozovnách stravovacích služeb. Na druhou stranu však upozornil, že pokud by český zákonodárce přistoupil k vymezování výjimek - teď mluvím o Ústavním soudu českém - čelil by nelehké situaci při hledání jejich vhodného legislativního vymezení a v konečném důsledku by pak mohl dopadnout stejně jako v Německu, že by byla konstatována námitka nerovného zacházení.

Já se vrátím ještě k ochraně života a zdraví zákazníků a zaměstnanců. Tady opravdu ty stejně účinné varianty s výjimkou té, kterou jsem tady kriticky za použití argumentace z nálezů Ústavního soudu okomentovala, k dispozici nejsou. Koneckonců nejsou ani předmětem našeho dnešního projednávání a pokud bych to měla shrnout, tak kuřárny, které jsou navrhovány, nechrání zdraví populace a nezajišťují ani vynutitelnost zákona přibližně srovnatelně jako je nyní napadený zákaz. Čili touto optikou proporcionality Ústavní soud posuzoval ty dvě hodnoty chráněné našim ústavním pořádkem. Současně jsou nákladnější i náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení, kteří jsou pak vystaveni, jak jsem již výše uvedla, větší míře možných sankcí ze strany státu za nedodržení přesných technických i funkčních podmínek zřízených kuřáren.

A závěr? Ústavní soud proto neshledal, že by umožnění kuřáren bylo opatřením, které by umožňovalo dosáhnout stejně efektivně cíle, jaké sleduje napadená zákonná úprava při méně intenzivním zásahu do vlastnického práva fyzických osob dotčených zákazem kouření ve vnitřním prostoru provozoven stravovacích služeb. Úplný zákaz kouření přestavuje standardní řešení, jež ostatně není nijak výjimečné ani v jiných zemích, opakuje Ústavní soud. Omezení kuřáků v nakládání s tabákovým výrobky je tak podle jeho názoru a i vyjádřeného nálezu omezením přiměřeným. Kouření v provozovně stravovacích služeb není předmětem, či podstatou podnikání provozovatelů těchto zařízení a už vůbec ne ústavně chráněnou podstatou tohoto podnikání. Jedná se pouze o doprovodnou aktivitu hostů, kterou by některý provozovatel byl ochoten ve svém zařízení strpět a jiný nikoliv.

Veřejně dostupné statistiky jsme už tady četli. Ty nám opravdu nedávají žádné důkazy o tom, že by došlo k nějakým alarmujícím skutečnostem. A pokud se spíše setkáváme s argumentací toho typu jako že je více nepořádku a hluku a i špatného příkladu kouření na ulicích, tak v tomto ohledu si myslím, že takovéto - a teď mi promiňte ten trochu expresivně emotivní výraz - demagogické argumenty neobstojí, protože problém obtěžování kouřem já zažívám velmi často, ale ne pouze v okolí restaurací. Vlastně ale u všech budov, když se projdete, tak vidíte, že řada pracovišť, institucí, firem, má venku vyhrazené prostory, a neomezujme se pouze na chodníky, ale vezměme si jenom třeba balkony, nebo společné části domů, kde se také kouří. Čili vůbec není logické odvolávat se na to a požadovat zrušení zákazu kouření v restauracích proto, že nám kuřáci vadí na ulicích. No tak to bychom asi nemohli ani pracovat, ani se procházet po ulicích. Tento argument prostě vůbec neobstojí. A představa, že kuřáci, kteří by se shromáždili v kuřárnách bez obsluhy, by přestali kouřit - souhlasím s autorem článku, který vyšel dneska v Mladé frontě Dnes - je úplně naivní.

Navrhovaný průlom a zrušení zákazu by to v žádném případě nevyřešil.

Myslím si navíc, že většina kuřáků stejně jako autor příspěvku, který vyšel správně dnes, když projednáváme tuto problematiku, se chová ohleduplně a ví dobře, že když si zahrává se svým vlastním zdravím, tak by si neměli zahrávat se zdravím nás všech, kteří ho nechceme ohrožovat, nebo jsme ohrožování jenom v míře nezbytné, které nemůžeme čelit. Např. spalinami z výfukových plynů.

Kuřáci, myslím si, že v naší společnosti už jsou natolik disciplinovaní, že se také snaží nám tato rizika minimalizovat. Čili odvolávat se na ně tady opravdu jako argument neobstojí.

Já bych si dovolila, protože vidím, že opravdu naše řady prořídly, a než komentovat ještě další soudní rozhodnutí z jiných zemí, která v regulaci kouření ve vnitřních prostorách restauračních zařízení nebo stravovacích zařízení upravili, asi nemá cenu, protože tady zůstali zřejmě jenom ti, kteří jsou přesvědčeni stejně jako já, že v právním státě se nemá s nedostatečnými argumenty možná, a teď nechci nikoho obviňovat, berte to jako teoretickou úvahu, i pod silným vlivem lobistů z tabákových firem, odvolávat zákaz s poukazem na to, že nás obtěžují kuřáci na ulicích. A se zveličením ochrany svobody podnikání, což jak vidíte i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu, také neobstojí.

Moje kolegyně, dovolím si ji vaším prostřednictvím jmenovat, paní profesorka Adámková, naše poslankyně, řekla dneska dopoledne i na jednání klubu jednu větu, která mně utkvěla. Že ten, na koho nepůsobí ani údaje o mortalitě v důsledku kouření, tak už je stejně prakticky imunní a rezistentní vůči čemukoli, a asi ta argumentace další nemá smysl.

Přesto si myslím, že bychom měli znát názory většina naší populace. Já se samozřejmě nestýkám jenom s těmi, kteří jsou šťastní a spokojení a klidní, že můžou jít do jakékoli restaurace a nemusí se ptát, jestli se tam kouří, nebo ne. Ale setkávám se i s lidmi z opačného názorového spektra, ale je jich výrazná, výrazná menšina, takže jsem si říkala, to je tak 30 na 70, ale těch 30 % hodně křičí, a zřejmě ví proč. Já to tedy nevím, doteď mě věcně nepřesvědčili. A těch 70 % je spokojených, no tak mlčí.

O to více a o to důležitější jsou výsledky, jak se chovají lidé po jednom roce platnosti protikuřáckého zákona. Fakulta sociálních věd UK v květnu 2018 provedla výzkum a hlavní zjištění z toho výzkumu, který byl reprezentativní, tak myslím si, že by bylo třeba tady citovat, i když řada z vás již ho zná.

Za prvé lidé chodí do pohostinských zařízení častěji než před třemi lety.

Za druhé, nyní si i kuřáci více uvědomují, že svým kouřením omezují svobodu nekuřáků.

Za třetí, pouze 12 % lidí vadí, že si nemohou v pohostinských zařízeních zapálit. Ale ti jsou tedy hojně a hlasitě zastoupeni poslanci v této sněmovně.

Za čtvrté, konzumace piva klesá kvůli preferencím mladých lidí. Dávají přednost spíše míchaným alkoholickým drinkům. To je tedy zase argumentace, že nám klesá konzumace piva, které bylo vždycky spojené s cigaretou.

Z nového výzkumu, který proběhl ve 301 restauracích a barech, také vyplývá, že pouze 21 % provozovatelů trápí zákaz kouření, ale pouze 8 % uvedlo, že by jim pomohlo zrušení tohoto zákazu.

A teď tady mám konkrétní detailní podrobné informace, které tyto obecné závěry dokládají na empirických datech. Mám je tady, můžu je ukázat, dát k dispozici, nezávislý výzkum, je zde řada zajímavých informací, i co lidem při návštěvě pohostinských zařízení vadí apod.

Jestli vnímají kouření jako symbol svobody například. Čím mladší lidé jsou, tím častěji nepovažují kouření za symbol svobody. Lidé nesouhlasí s tím, že kouření je symbolem svobody, v 64 % případů.

Kdybych tady brala argument za argumentem, tak máme pro to již i empirická data, která dokládají, že my si, milé kolegyně a milí kolegové, tady vytváříme sami problém. Mně tedy také chodí hodně e-mailů: To nemáte na programu něco lepšího? To co se týká opravdu obyvatel této země více? Sociální bydlení, právní pomoc, insolvenční řízení.

Věci, které trápí lidi, kteří nám s nadějí dali mandát, ale my se tady zabýváme návrhem na prolomení, ale fakticky si řekněme pravdu, na zrušení zákazu kouřit ve veřejných stravovacích zařízeních, aniž by to naše populace chtěla. Poslední výzkum hovoří o tom, že 70 % lidí, naší veřejnosti, je spokojeno. 30 % nikoli.

Opravdu na tomto místě jenom znovu apeluji na ty z vás, kteří snad ještě nebyli rozhodnuti, aby se nad tím zamysleli, aby se zamysleli i nad tím, ve prospěch koho tady budou hlasovat, a aby si uvědomili, že svým způsobem dáváme i naší veřejnosti určitý signál, že podléháme lobbistům. V případě, že prolomíme tento zákaz, že jsme poslanci, kteří jednou hlasují tak, podruhé onak, podle toho, jak kdo na nás zatlačí. Že nejsme konzistentní ve svých rozhodnutích, a současně tím i dáváme signál, že přece jenom v preferenci hodnot nám na zdraví a životě, včetně zdraví a života mladých lidí nezáleží tolik, jako na tzv. svobodě si podnikat a dělat, co každý z nás chce.

Myslím si, že nález Ústavního soudu nám určité ústavně-právní mantinely dal. Neříká nám samozřejmě, jak bychom měli rozhodovat, ale rozhodně nám říká, co bychom při svém rozhodování měli vzít v úvahu.

A v této souvislosti ještě jedna poznámka. Já si myslím, že je opravdu škoda, také jsme otevřeli a přerušili bod zákona o celostátním referendu, že ho tady ještě nemáme a že nemáme možnost se veřejnosti jeho prostřednictvím zeptat.

A já už jsem to také jednou říkala. Věřte mi, já jsem samozřejmě velmi ráda, že máme ten úplný zákaz. Ale kdyby mně řeklo třeba 60 % naší populace, ne, prolomte ten zákaz, tak navzdory nálezu Ústavního soudu bych se podřídila. Protože je to většina obyvatel této země. Ale ono je to přesně naopak.

A co, co mě na celé věci dráždí nejvíc, je to, že se tady menšina vydává za většinu, že se zde argumentuje, jak říkám, pod vlivem kdo ví jakých tabákových lobby, s argumenty, které se rozpadají, nechci říct na prach symbolicky, ve světle statistických údajů, empirických dat, zjištění zdravotníků a lékařů, odůvodnění a argumentace, které jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu, a přes to přes všechno s plnou vážností řada z vás pro takový průlom zvedne ruku.

A to mě naplňuje smutkem, překvapením, a současně proto tady také tolik hovořím, a možná tak zbytečně dlouho, abyste se ještě jednou zamysleli, jestli toto opravdu tato Poslanecká sněmovna udělá. Potáhne se to potom za ní jako taková červená nit, která, myslím si, že jí nebude sloužit ku cti, ale spíše naopak.

Chci skončit něčím optimističtějším. Navzdory tomu, co jsem tady slyšela za argumentaci před tím, než jsem vystoupila, a navzdory tomu, že řada mých kolegyň a kolegů říká, že už nemá smysl argumentovat, tak přesto bych vás chtěla poprosit, abyste zvážili a zvedli ruku na zamítnutí návrhu zákona, předloženého poslanci, vedenými, nebo známe to pod názvem Bendův poslanecký návrh, čili návrh tohoto zákona, této novely abyste zamítli. Děkuji.