Jak již ze samotného bohumínského usnesení vyplývá, text odkazuje na hradecký sjezd. Je dobré si připomenout, že v Hradci Králové v roce 1993 byla přijata programová a ideologická východiska (že ČSSD je stranou práce apod.) a že se chce vyhnout spolupráci s extremistickými stranami, (které jsou v usnesení jmenovány a které málokdo již dokáže rozklíčovat také proto, že některé již neexistují). Tehdejší sjezdy za nevhodnou ke spolupráci považovaly i ODS. Závěr vetknutý do „bohumína“ ovšem porušil sám Miloš Zeman, když uzavřel opoziční smlouvu s ODS.
Nadto je dobré připomenout, že pokusy o zrušení „bohumína“ probíhaly v ČSSD neustále, první již druhý den sjezdu v Bohumíně, další na nejbližším Ústředním výkonném výboru ČSSD. A pokusy rušit jej se objevují neustále, již přes dvacet let, ačkoliv je toto téma vnímáno stále spíše jako politické tabu. Zároveň ovšem platí, že s KSČM se již dnes běžně spolupracuje na úrovni městských samospráv a krajů. Výklad zákazu spolupráce s KSČM pouze na vládní úrovni z „bohumína“ vůbec nevyplývá.
Další aspekt souvisí se samotným pojmem „komunismus“ a „antikomunismus“. Zásadním východiskem je, že nejde o antonyma. Antikomunismus je politická strategie, která slouží k omezení manévrovacího prostoru levicových stran. V českém prostředí je cílem této strategie ČSSD, nikoliv KSČM, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tato strategie dokonce ani nepotřebuje nositele jména „komunismus“ na politickém kolbišti, protože narativ, který ji provází se vyznačuje historickou selektivní pamětí. Zbraně této strategie mají funkci zesměšňovací anebo zastrašovací.
Mladí sociální demokraté diskutovali na svém loňském semináři o těchto tématech a shodli se, že „bohumín“ byl reakcí na autentickou zkušenost tehdejších členů ČSSD s KSČ. Jde o zkušenost, kterou současná generace již nesdílí, a proto si může (a snad i musí) dovolit přistupovat k „bohumínu“ nově. Součástí tohoto přístupu je považování „bohumína“ ze strany MSD za anachronismus, za překonaný pokus snahy ČSSD získat hegemonní postavení na levici v České republice. Pro MSD není důležitá otázka explicitního zrušení bohumínského usnesení. Mladí sociální demokraté se chtějí a potřebují zaměřit na aktuální problémy české společnosti.
Za základní odpovědnost mládežnické organizace považujeme hájení zájmů prekariátu, tj. specifické třídy osob, která vykonává práci a pobírá za ni mzdu, ovšem za stále se zhoršujících podmínek. Životní situace prekariátu 21. století je charakterizována omezením práv ve vztahu k zaměstnavateli, klesajícími mzdami, velkou nejistotou na trhu práce, nutnost akceptovat více pracovních úvazků, „švarc-systém“ apod. Tyto aspekty se přelévají do soukromého života a tato vrstva obyvatel poté žije v tzv. „pracující chudobě“. Mezi charakteristiky prekarizace lze přidat i zhoršující se sociální ochrana, omezování dostupnosti zdravotní péče, přístup ke vzdělání apod.
Zásadní vizí, která vzešla z telčské debaty je tzv. Telčské usnesení, které zní:
Mladí sociální demokraté vnímají, že se stále rozšiřuje počet těch občanek a občanů České republiky, kteří žijí v prekérních životních podmínkách. Prekariát 21. století považujeme za hlavní cíl zájmu střednědobé levicové politiky. Chceme aktivně bojovat za zájmy českého i evropského prekariátu. Nebojíme se přitom překonávat i dosavadní politická tabu.
Základem programatiky MSD je udržení modelu sociálního státu se zaměřením na cílovou skupinu MSD, kterou jsou mladí lidé a rodiny s dětmi. Konkrétně jde o zachování kvalitního a bezplatného vysokého školství v ČR, rovný přístup ke zdravotnictví, posilování nástrojů ke sladění rodinného a pracovního života, boj s nezaměstnaností mladých a boj s chudobou. Začali jsme u anti-komunismu, skončili v realitě.
Autrorka je předsedkyní MSD
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: MSD
