To za situace, kdy podle průzkumu provedeného v minulém roce drtivá většina českých občanů nesouhlasila a nesouhlasí s podobou schválených církevních restitucí. Téměř 60 % dotázaných by se rozhodlo pro úplné zrušení zákona. Polovina z nich je považuje za nemravné a protiústavní. Není divu, celková suma 134 mld.je natolik nepředstavitelná, že je každému jasné, jak výrazně zasáhne státní rozpočet, potažmo to, že se musí někde dotknout každého občana.
Ta suma je ovšem, jak teď spočítala renomovaná a nezpochybnitelná instituce, kterou nepochybně ČSÚ je, cinknutá. Tuto situaci vidím jako zásadní problém naší společnosti, který ji bude rozdělovat a většinu občanů dráždit a iritovat. To je problém, který nevyšumí, který se nevysedí. Problém, který se bude znovu a znovu vracet a proto je třeba se k němu postavit.
Abychom mohli učinit vážný pokus o jeho napravení, tak si připomeňme, kdo na tomto restitučním, a teď už je to jasné, církevním tunelu, má největší zásluhy.
Není složité se dovtípit, že to byli především měli křesťanští demokraté, současní i minulí (Kalousek). V historii každý představitel KDU-ČSL měl s restitucemi co do činění. Už Josef Lux prosadil do zákona tvz. blokační paragraf, a tak se církve staly jedinými institucemi, kterým se vydává majetek jinak než na základě výčtového zákona, tedy že se jim poskytne finanční náhrada za nevydaný majetek. Cyril Svoboda do Listiny základních práv a svobod zase dokázal vtěsnat, že všechny formy vlastnictví jsou rovnocenné. Jan Kasal má zase mimořádné zásluhy o prosazení způsobu majetkového vypořádání jako bývalý předseda poslanecké komise pro řešení církevních restitucí.
Vše pak završil Miroslav Kalousek, který věc postavil tak, že nebudou-li restituce, nebude vláda. O mistrovské politice Pavla Bělobrádka, který církevní restituce dotáhl do konce, není třeba mluvit. Ale samozřejmě bez občanských demokratů a Kalouskova mančaftu TOP 09 by protlačení nečestného církevního restitučního zákona nedosáhli.
Není mým cílem počítat, kolik majetku dostanou církve navíc. Budou to řády desítek miliard korun. Protože pamatuji zemědělské restituce, tak uvedu jediný příklad. Když se vyplácela restituentům náhrada za nevydanou zemědělskou půdu, tak dostali 4 Kč za metr. U stejné půdy církevní to je 44,48 Kč! Prý proto, že část církevní půdy se proměnila na stavební parcely. Je ale jasné, že to může být jen velmi malý podíl půdy. Ale hlavně – proč se tedy tyto restituce nepočítaly podle současného skutečného stavu jako ty předcházející zemědělské? Odpověď je jasná, restituovaný majetek by byl podstatně nižší.
Sečteno a podtrženo, církve získají značný majetek nečestným způsobem. Jejich postoj, že zákon je zákon ve světle křesťanské morálky vycházející z učení Ježíše Nazaretského neobstojí. A tak bych přidal k myšlence prezidenta Zemana, že by církev měla část financí získaných z restitucí věnovat na zřizování hospiců, že ona část by se měla rovnat rozdílu mezi skutečnou hodnotou restitučního majetku a tou cinknutou z dílny předchozích pravicových Topolánkových a Nečasových vlád. V tomto případě platí, že co má být ukradeno, to musí být vráceno.
Psali jsme:
autor: Jan Veleba
