Zdůrazňuji to proto, že naše kolegy z nevládních agrárních organizací staré patnáctky velmi dobře znám a mohu říct, že syndrom podceňování nových zemí a pocit jakési jejich nadřazenosti trvá. Bohužel to neplatí jenom pro agrární lídry, ale jak se teď názorně ukazuje, tak i pro vrcholné politiky.

Ale abych věc vysvětlil trochu blíže. Vždy se ke mně a ke kolegům šéfům komor Visegrádské čtyřky chovali při neformálních kontaktech normálně a celkem dobře. To ale trvalo vždy do okamžiku, než jsme jim připomněli naše požadavky, přičemž ten hlavní byl, že chceme rovné dotační podmínky. To najednou před námi seděli úplně jiní lidé a nepokrytě nám dávali najevo, že to je utopie a že to nepřipustí. Této politice samozřejmě odpovídalo personální složení vedení COPA. Sestává s prezidenta, pěti viceprezidentů a úřadujícího generálního tajemníka. Novým zemím ponechávali zprvu místo jednoho viceprezidenta, poté to byli občas dva. Všechny ostatní posty byly a jsou obsazeny představiteli starých zemí.

Když tak pozoruji současné vrcholné politiky EU, tak jejich chování mně nápadně připomíná to, co jsem prožil na vlastní kůži. Hlavní politická rozhodnutí připravuje Německo s podporou Francie, tedy Merkelová s přicmrndováním Hollanda. Vše jakoby funguje, proklamuje se stále dokola jednota všech zemí, připomíná to jakýsi nám dříve dobře známý„demokratický centralismus“, jaký my starší známe z minulého režimu – strana vymyslela, ostaní „demokraticky“ přijali. Ona jednota se ale stále hůře maskuje respektive předstírá. Ještě jakž takž při ukrajinských událostech. Schizofrenní a sterilní systém řízení EU se v plné nahotě projeví až tehdy, kdy problém k řešení není za hranicemi unie, ale uvnitř.