Protože se jedná o nesmírně závažnou věc a vracíme se po dlouhých letech k řešení našeho chování v případě reálného válečného konfliktu, tak daleko jsme to dopracovali, rozhodl jsem se, že spolu se svým poradcem pro otázky branné politiky státu připravím poněkud podrobnější odpověď a úvahu na toto téma.

Tak předně k mandátu vlády. O něm rozhodly parlamentní volby a jejich výsledky a podle nich se rozdělily mandáty. Současná vládní koalice se dohodla, získala většinu v Poslanecké sněmovně PČR a sestavila vládu, která získala podporu. Může se nám to líbit nebo ne, ale lze jednoznačně říct, že současné vládní strany mají mandát od českých voličů. Sám tazatel se ptá, že pokud žijeme v parlamentní demokracii, nemělo by proběhnout celostátní referendum …. atd.? Právě proto, že žijeme v parlamentní demokracii, je suverénem parlament a jeho dvě komory, které rozhodnou o tom, zda vládní návrh branného zákona schválí, či zamítne a nebo upraví. Tím vůbec nezpochybňuji fakt, že zákon o obecném referendu jednoznačně chybí a není k němu mezi zákonodárci vůle. Ale stejně by konkrétní referendum a v něm uvedené otázky stanovovaly pravděpodobně buď Poslanecká sněmovna, nebo vláda, tedy opět vládní většina.

Pojďme k vlastnímu obsahu návrhu branného zákona. Při vlastním zpracování jeho novely a v odůvodňování nutnosti zásadních změn docházelo v průběhu roku k velkým změnám, někdy až k veletočům. Hlavní změna v návrhu novely branného zákona je to, že obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu! Jinak řečeno v míru. Ministr obrany Martin Stropnický to zpočátku odůvodňoval: „K odvodům by se přistoupilo v případě, že bude mít vláda indicie o reálném nebezpečí.“ Co znamená „reálné nebezpečí“, to už neříkal. Dalším argumentem bylo to, že celý proces vyhlašování stavu ohrožení státu údajně nejvíce zdržuje právě jednání obou komor parlamentu, které mají na projednání zákonné lhůty. Byla uváděna doba 72 dnů. Další argumenty byly jen snahou odůvodnit snahu o zkrácení oněch 72 dnů. Dokáže si někdo jen trochu soudný představit, že vláda navrhuje Parlamentu vyhlásit Stav ohrožení státu a obě komory se schází za více jak 2 měsíce? I předseda ústavně - právního výboru Jeroným Tejc v té době konstatoval, že parlament je schopen se sejít během dvou dnů.

Protože tyto argumenty byly jednoznačně neudržitelné, přestalo se mluvit o přezkoumávání či vytváření si databází bojeschopných lidí, náboru civilních specialistů, nebo obnově výcviku, ale v návrhu se objevilo klasické odvodní řízení ukončené rozhodnutím, kterým se občan v míru stane vojákem. Tím vlastně ministerstvo obrany otevřeně přiznalo, že evidence osob podléhajících branné povinnosti, vedená krajskými vojenskými velitelstvími, není aktualizovaná a také, že ministerstvo zaspalo při vytváření a využívání dat z centrálních registrů, např. z centrálního registru osob?