A politologové mohou začít analyzovat novou kapitolu, jak se dá dělat politika po česku, pardon, po Sobotkovsku a jak se v demokracii zrodila obdoba Národní fronty z minulého režimu.

Nemá smysl, abych zde popisoval názorové veletoče páně premiéra Sobotky. Mám jenom potřebu poukázat na podstatu a beznaděj současné české politiky, tentokráte v režii ČSSD za podpory Kalouska, Fialy, Bělobrádka, Gazdíka, ale také části Senátu v čele s jeho předsedou  a první místopředsedkyní. To tu ještě nebylo a kolega senátor Doubrava má pravdu, když píše o nové Národní frontě a jistě mně promine, že jsem si jeho trefný termín vypůjčil.

Pojďme ale k věci. Stokrát a ještě vícekrát jsme z úst představitelů vládní koalice slyšeli, jak je tato vláda úspěšná. Říkali to unisono Sobotka, Babiš i Bělobrádek. Stejně tak jsme od Kalouska, Fialy i Gazdíka do omrzení slyšeli přesně opačné hodnocení.

To je realita, jejíž počátek začíná sestavováním nové vlády po parlamentních volbách 2013. Jistě si každý vzpomene na hubený výsledek Sobotky a jeho ČSSD, které stěží přelezlo 20% a na to, jak Babiš odmítl jednat se Sobotkovou partajní opozicí vedenou Michalem Haškem. Tím vlastně Babiš nepřímo rozhodl, že prezident Miloš Zeman pověřit sestavením nové vlády Sobotku zkrátka musel. A Sobotka se s chutí pustil do práce, splnil se mu jeho životní sen. Ani mu nevadilo, že u klíčových jednání při sestavování vlády a přípravy koaliční smlouvy není Bělobrádek, který jako na potvoru musel do USA na léčení. A už vůbec mu nevadil Andrej Babiš. A proč taky, bez Babiše by to nedal a touha stát se premiérem byla nezvladatelná.

I stalo se, vládlo se úspěšně přeúspěšně, koaliční chvála veliká. Jenom několik ministrů obětováno, jako poslední kvalifikovaný ekonom Jan Mládek. A zase jako na potvoru všichni vyhození byli ministry za ČSSD. Tehdy ještě platila koaliční smlouva a s vyhozením jinostrance, tedy ministra mimo ČSSD, by museli souhlasit předsedové koaličních partnerů Bělobrádek nebo Babiš. K tomu se nikdy premiér neodhodlal. Ani nemohl, protože koaliční smlouva, mimochodem stále ještě platná, říká, že s odvoláním musí souhlasit předseda příslušné koaliční strany, tedy zmínění Bělobrádek či Babiš. Jiná věc je, když ministryně spravedlnosti Válková (ANO) odešla sama na vlastní žádost.