Primárky jako způsob výběru kandidátů pro různé volby jsou zcela jistě nejdemokratičtější variantou z hlediska hledání většinového názoru. Mají jedinou, drobnou, ale v některých situacích smrtící chybu.

Zvyšují váhu velkých organizací na úkor malých a váhu většinových názorů na úkor menšinových proudů.

Představme si jenom letmo rozhodování v kraji před sestavením kandidátky pro parlamentní volby. Dejme tomu, že je v regionu 3 tisíce členů v devíti okresních organizacích. Dvě mají po 800 členech, zbytek kolem 200 členů. Dosud se v ČSSD celkem dbalo o to, aby i menší organizace měly svoje zastoupení na kandidátních listinách. V primárkách to bude na členech, na tom, zda se rozhodnou velké organizace nepřevážit svým vlivem organizace z menších okresů. Protože v podstatě by je mohly demokraticky a zcela v souladu s pravidly „vymazat ze světa“.

Vlastně je to další zkouška dospělosti, na hodinách politologie bychom řekli z vyzrálosti a odpovědnosti. Velcí si budou muset uvědomit, že bez těch malých, kteří dělají z hlediska plochy tu hlavní část „pokrytí“, se stanou slabými i oni. Což chce hodně právě toho, čemu obvykle říkáme vyzrálost či vyspělost. Tedy nemyslet jenom na první linku, na nejbližší hodiny nebo zítřek, ale přemýšlet celkově, někam za horizont času či alespoň za „první roh“.

Sociologové nám říkají, že velkým a zavedeným stranám stárne voličská základna, že přestávají být sexy pro nové generace, že odumírají. Nemyslím si to, podle mého názoru tradiční a ideově jasně vymezené politické strany jsou a budou základem funkčního demokratického systému. Příležitostné formace založené na vymýcení dinosaurů nebo boji s korupcí nebo očistě společnosti od těch nebo oněch – to všechno jsou projekty, které nemají pevné ideové zakotvení, které nemají jako program nějakou celkovou vizi uspořádání společnosti. Nutně se vyčerpají. Mohou být úspěšné, mohou být i užitečné (někdy), ale nutně jsou jenom dočasné.

Pro velké a tradiční strany to znamená ukázat vyspělost a uměřenost. Zavedení primárek je velká zkouška toho, zda členové jsou nebo nejsou schopní tvořit dohromady moderní formaci nesoucí právě onen ideový princip bez ohledu na to, jestli je zrovna módní nebo není. K čemuž patří také úcta k většinovému názoru a schopnost většiny brát menšiny jako partnery.