Její odpůrci se s úředníky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy shodují, že to byla nesmírně pracovitá ministryně. Vždy s úsměvem a zarputilým pohledem, že se svých představ neuhne. Neřvala, nebyla arogantní a agresivní, nešikanovala své podřízené, jako její předchůdce. A přesto na ni mnozí učitelé nevzpomínají s láskou.
Asi největší otazníky vzbuzuje její představa inkluze. Ve své snaze se opřela o Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání. Zejména její předsedkyně Klára Šimáčková Laurenčíková byla ve svých argumentech velmi kategorická. Je zajímavé, že drtivá většina lidí z praxe, jak z běžných základních škol, tak ze škol speciálních, tuto koncepci odmítala. Velmi intenzivně ji kritizovala i Asociace speciálních pedagogů. Zejména její předseda Jiří Pilař patřil a patří mezi nejzásadnější odpůrce takto pojaté inkluze, hlavně u žáků s lehkým mentálním postižením.
Již v červnu 2015 asociace uspěla s peticí, vyjadřující nesouhlas s postupem ministerstva školství. Další zásadní problémy se objevily v průběhu realizace. Pedagogicko-psychologické poradny a Speciálně pedagogická centra nejsou schopny zvládat nával diagnostiky. Není dost asistentů a psychologů pro podpůrná opatření, nikdo nehledí na názor rodičů handicapovaných žáků. Ve výsledku je inkluze chaosem, který nepomáhá postiženým žákům. Paní ministryně prostě odmítla poslouchat pedagogy a odbornou veřejnost a jejich argumenty.
Další velké téma je státní maturita – a to v režii organizace Cermat. Ne že by státní maturita byla špatná myšlenka. Ale její aktuální podoba je tragická. První problém je její cena. Na Slovensku jsou schopni zrealizovat obdobnou zkoušku zhruba za desetinu ceny, co Česká republika. Jen velmi špatně se odolává pokušení si myslet, že může jít o dobře promyšlený a zamaskovaný tunel. A ještě horší je samotný průběh maturity. Vše hodnotí „odborníci“ Cermatu. Vše se vleče, i několik týdnů po písemné zkoušce maturant neví, zda uspěl. Letos celý systém postihl velký výpadek a mnozí ředitelé škol nebyli schopni nahrát výsledky do systému. Další problém je, že některé typy škol mají mít povinnou maturitu z matematiky, jiné ne. I zde se odborníci bouři. Asociace ředitelů gymnázií chystá dokonce proti ministerstva školství ústavní stížnost. Stojí za ní zejména ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera a senátor za TOP 09 Jiří Růžička. Takže opět zmatek a více negativ než pozitiv.
Třetí zajímavé téma je kariérní řád. S velkou slávou sliboval, že zvedne platy učitelů. Výsledek? Opět velké rozpaky. Petici proti aktuální podobě karierního řádu podepsalo kolem 21 tisíc pedagogů. Vládní návrh počítá s tím, že pedagogové budou zařazeni do tří stupňů od začínajících přes samostatné po vynikající. Podle toho budou také odměňováni. Ministerstvo školství si od zavedení kariérního řádu slibuje finanční zatraktivnění učitelské profese. Hlavním problémem je obrovská byrokracie, která padne zejména na ředitele škol. Povyšování budou učitelé, kteří vymetají školení, nikoliv ti, kteří dobře učí. To kariérní řád moc neumí rozpoznat. Další zásadní problém je, že spoustu peněz spolkne Národní institut pro další vzdělávání, který bude zavádění úpravy do praxe organizovat. Až 41milionú korun třeba půjde na propagaci kariérního řádu. Manažeři tohoto projektu již nyní pobírají několikanásobně vyšší platy, než učitelé, přestože kariérní řád nebyl dosud schválen. To je další černá díra v rozpočtu ministerstva, zmatek a odpor pedagogů.
Kapitolou samou pro sebe je financování vysokých škol. V době ekonomického růstu předala Kateřina Valachové svému nástupci rozpočet pro ně o pět miliard korun nižší. Podle Konference rektorů klesá již pět let průměrné financování na žáka. Další pokles by již mohl být likvidační. Šlo o neschopnost vyjednat s ministrem financi z ANO 2011 vice peněz? Každopádně je to další průšvih MŠMT ČR.
A perlička na závěr: financování českého sportu. To už je megaprůšvih. Že ve sportu rozdělují peníze „bafuňáři“ věděl kdekdo. Ale že to bylo s posvěcením náměstkyně Simony Kratochvílové, která domlouvala s funkcionáři Fotbalové asociace, kdo kolik dostane a kdo nedostane nic – podle toho, kdo je čí kamarád – tak to už je opravdu moc. Tady už nejde o zmatek, ale o trestný čin.
Opravdu mi není líto odchodu ministryně Kateřiny Valachové. Chtěla toho stihnout moc, na co však sáhla, to zpackala. Pochválit ji můžeme pouze za navýšení platu pro učitele. Nicméně 130 procent průměrného platu v ČR to stále není. České školství a český sport si už zaslouží fakt dobrého ministra. To, co nám dosud nabídla ČSSD a současná vláda, dobré nebylo. Tak snad příště, po podzimních volbách, nejlépe s účastí úspěšné TOP 09. Jsem optimista.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
