EU není postavena proto, aby řešila své vlastní nebo krize členských států, ale proto aby upevňovala a utužovala integraci mezi státy. Tomu se musí podřizovat vše. Evropské instituce se nedívají, jaké budou reálné dopady akcí, které navrhují. Hledí na to, aby obsahovaly právě další kroky k utužení integrace mezi členskými státy. To je základní problém této ideologie. Není pro praktické řešení problémů, jde o to naplnit vizi a ideologii těsnější integrace.
Společný evropský azylový systém nefunguje. Schengenská hranice v podstatě neexistuje a to dlouhodobě. Elitářům z EU se to ale nechce přiznat. Naopak. Jednotlivé státy EU mají svou vlastní judikaturu a azylovou politiku si vysvětlují po svém. Podle toho také konají. Společná dohoda je v podstatě nemožná. Pokud k tomu přidáme právní marasmus v našem státě, kde vymahatelnost třeba občanského práva je běh na dlouhou trať, je to v podstatě neřešitelný problém. Názorný příklad rozdílností přístupu je v uplatňování azylové politiky třeba v Německu (přijmeme všechny) a třeba v Maďarsku (postavíme plot). Pokud by mělo docházet k důslednému uplatňování tzv. "Dublinských dohod" v rámci migrace by potom musel být realizován způsob azylových řízení v záchytných a detenčních zařízeních v prvním státě EU, do kterého tzv. azylant vstoupí. Řecko a Itálie však tyto dohody neplní a situaci dlouhodobě nezvládají. Azylanty, kteří by měli být nazýváni správně ilegální imigranti, zadržuje paradoxně nečlenský stát EU - Turecko. Tam jich je k dnešnímu dni asi 3 miliony. Turecko, řízené kontroverzním prezidentem Erdoganem, vyhrožuje, že pokud mu nebude ze strany EU zrušena vízová povinnost do států EU, potom přestane migranty dále na svém území zadržovat. Žádný plán "B" ze strany EU není. EU všechno vsadila na Tureckou kartu. Balkánská migrační trasa je uzavřena na základě přístupu tzv. "nových členských států EU" (Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko).
V Evropě je podle aktuální zprávy UNHCR k dnešnímu dni 4,4 milionu migrantů, z toho 1,3 milionu přicestovalo v roce 2016. Jinými slovy v roce 2016 přišlo do Evropy 3,1 milionu ilegálních imigrantů, z toho 57% bylo Syřanů, kteří přicestovali do Turecka (minimálně 1/3 z nich prokazatelně nejsou Syřané) a 1,2 milionu přicestovala přes Středozemní moře zejména do Řecka, ale také do Itálie a Španělska. Většina z nich je dnes v Německu, Švédsku a Rakousku, zejména díky štědré finanční podpoře migrantům, včetně možnosti slučování jejich rodin za tímto způsobem. Jsou mezi nimi i Eritrejci, Afghánci a Iráčané. Asi 90 000 ilegálních imigrantů požádalo o azyl v ostatních státech EU. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se proud ilegální imigrace do Evropy nezastavil, ale po dobu zimních měsíců pouze zpomalil a bude pokračovat. Navíc Maltské předsednictví opět vytáhlo na stůl způsob nesmyslných uprchlických přerozdělovacích kvót mezi státy. Takže EU je po roce jednání opět v bodě nula. Takže očekávaná sebereflexe a potřeba změny vnitřních mechanizmů jednání ze strany EU opět nepřichází.
Prezident USA Donald Trump pouze začíná plnit své předvolební sliby a vymezuje se k NATO, OSN a jedná separátně s Británií, která za zájmy USA v Evropě vždycky tak trochu "kopala". Bude hledat společné body vztahů s Putinem. Zřejmě bude jednat s Merkelovou, ale ten tolik očekávaný kontakt ze strany předních představitelů EU se zatím neobjevil. Není komu volat. EU je slabá a hrozí ji kolaps. EU není partner pro jednání s USA. Zřejmě dojde i ke zrušení tolik diskutované a utajované smlouvy mezi USA a EU (TTIP). Po brexitu a hrozícímu frexitu mají elitáři EU strach z dominového efektu. A přiznat si chybu v této fázi prostě znamená odchod politické strany a jejich lídrů těžce "vyšlapanými chodníčky" na politické smetiště dějin. Holland se svými 4 procenty volebních preferencí se vzdal kandidatury na znovu zvolení prezidentem. V podstatě se jedná o nejméně oblíbeného prezidenta Francie v novodobých dějinách. Není divu když je ve Francii již více než rok vyhlášen výjímečný stav. U Merkelové je však situace jiná. Strana, kterou po válce reprezentoval kancléř Konrád Adenauer anebo "sjednotitel" Helmut Kohl má stále spoustu příznivců a hlavně úspěšnou historii, čímž se Merkelová pochlubit nemůže. A o to je to bolestivější.
V březnu jsou parlamentní volby v Nizozemí, kde Geert Wiljders se Stranou svobodných dosahuje aktuálně 35 procent volebních preferencí. Následovat budou prezidentské volby ve Francii, kde horkým kandidátem je Front National se svou kandidátkou Marine Le Pen. Následně zřejmě předčasné volby v Itálii, volby v Rakousku, Německu a u nás.
Takže odpověď na neschopnost a stavění plotů a zdí, je v podstatě jednoduchá. Neúspěch prosazování globalizace a integrace "všeho se vším" za každou cenu, odtržení od reality obyčejných lidí, historické kontexty jednotlivých států, národní zájmy, jazyková bariéra a podcenění vlivu nových médií. Jo, doba se mění...
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Ing. Radovan Vích
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
