Vzhledem k ekonomické situaci České republiky není možné sousední země vydírat nedodáním určitého druhu zboží, skoro nic kromě energie ve vlastnictví státu již nemáme. Co se vojenské garance neutrality týče, museli bychom skutečně postupovat, tak tvrdě jako Tito s Izraelem dohromady? A jsou k tomuhle Češi svolní?
Vzory v současné době máme přímo vedle sebe.
Rakousko jako vzor
To,že se z neutrality stala v průběhu 2. poloviny 20. století jedna z hlavních součástí identity moderního rakouského národa. Pomohla Rakušanům odlišit se od německého národa a díky zahraničně-politickým aktivitám zejména za Kreiskyho éry získat patřičné sebevědomí na mezinárodním poli. Rakouská společnost stále vnímá případný odklon od neutrality citlivě, což dokládají i průzkumy veřejného mínění. Dalším limitem v zahraniční a bezpečnostní politice je rozloha a potenciál Rakouska. Jeho diplomatické aktivity tyto dva faktory poměrně výrazně převyšují, nicméně stále se řadí mezi tzv. „Kleinstaaten“.
Vojenský potenciál Rakouska, jakkoli se může zdát ve srovnání s okolními podobně velkými státy větší, je stále založen na prezenční službě. Podle „Evropské obranné agentury“ (EDA) se počet vojáků pohybuje okolo 30 000, civilních zaměstnanců je pak asi 9 000. Zhruba polovina celkového počtu vojáků jsou branci. Vedle pravidelné armády disponuje Rakousko ještě systémem milic, ve kterých je k dispozici dalších 30 000 aktivních rezervistů. Pro nasazení v zahraničí v rámci závazků vyplývajících z členství v mezinárodních institucích je vyčleněno kolem 2000 vojáků, přičemž reálně nasazeno v zahraničí je vždy asi 1000 z nich.
Ačkoli se může zdát toto číslo malé, je potřeba si uvědomit několik faktorů. Prvním z nich je délka trvání konkrétní mise. Při dlouhodobější misi vojáci rotují většinou v šestiměsíčních intervalech, proto je potřeba mít neustále vyčleněno stejné množství vojáků, kteří jsou buď na odpočinku, nebo se na konkrétní misi připravují. Druhým faktorem je systém branné povinnosti, kdy není možné posílat do zahraničních misí mladé vojáky základní služby.
Profesionální sbor proto doplňují milice, jejíž vojáci mají základní výcvik splněn, jsou starší a zkušenější a po náležitém docvičení schopni nasazení v zahraniční společně s jejich profesionálními kolegy. Je ovšem potřeba zmínit, že služba v zahraniční misi je dobrovolná, a proto musí být vojáci dostatečně motivováni po finanční i kariérní stránce. Otázka financování ozbrojených sil je dalším problémem či limitem, který rakouské ozbrojené síly dlouhodobě provází. V roce 2010 vydalo Rakousko na obranu 0,86 % HDP, což činilo asi 2,4 miliardy euro, v budoucnu má částka dokonce klesnout pod hranici 2 miliard euro. Přepočítáno na HDP se jedná o jeden z nejmenších rozpočtů na obranu ve srovnání s jinými evropskými státy.
Po nezávazném referendu (Volksbefragung), které proběhlo 20. ledna 2013, rakouští občané potvrdili převahou zhruba 60% zachování základní vojenské služby. Ačkoli se jeho výsledky vláda nemusí řídit, dala najevo, že tak učiní.
Základní služba trvá v Rakousku šest měsíců. Ptáte se jak donutit zdravé mladé lidi dobrovolně sloužit půl roku v armádě ? První republiky tento problém vyřešila jednoduše, nepřesvědčovala nikoho o vlastenectví, lásce k vlasti apod.. Zavedla tzv. Daň na obranu republiky, kdo nenastoupil na povinnou vojenskou docházku ( minimálně 3 měsíce), tedy mimo zdravotně nezpůsobilé ( zde rozhodoval vojenský lékař), měl povinnost několik let platit až o 10% vyšší daň než bylo normálně stanoveno státem.
Švýcarské milice
Jedná se o to, že švýcarská zahraniční politika je striktně neutrální, ale má armádu připravenou přísně hájit integritu země. Armáda je složena z malé části profesionálů (5 %) a většiny záložníků; stručně řečeno, v kantonech funguje miliční systém, kdy každý muž mezi 20 a 34 rokem má doma uniformu i zbraň. Kromě toho se obrana země opírá o pevnosti v průsmycích a na jiných strategických místech (většina z nich je od začátku 21. století zrušeno a zpřístupněno veřejnosti. Švýcaři samotní jsou zastánci zachování armády, o čemž svědčí i poslední referendum, kde 78 % voličů se vyjádřilo pro zachování.
Autor článku je předsedou politické strany PATRIOTI
Psali jsme:
Jiří Vítek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PATRIOTI- VOLBA PRO PRAHU
