Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Až je mi líto, že se po hymnách netleská. Možná, jsme si zatleskat mohli a mohli bychom to secvičit a někdy ještě zopakovat. A jinak za dalších sto let.
Vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové, slavná Sněmovno.
V tomto roce už proběhla nejedna oslava našeho mimořádného výročí sta let moderního nezávislého československého státu. Mnohé už bylo řečeno. V březnu zde promluvil předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Paul Ryan a připomenul si s námi důležitou roli Spojených států amerických a prezidenta Woodrowa Wilsona v boji našeho národa na sebeurčení. A před sedmnácti dny během slavnostního bodu schůze Poslanecké sněmovny promluvili zástupci jednotlivých poslaneckých klubů, kterým chci ještě dodatečně poděkovat za jejich příspěvky, ve kterých bylo řečeno téměř vše podstatné o základních principech a směřování naší země.
Svůj dnešní projev bych i z tohoto důvodu pojal více jako připomínku mimořádné historické události, která se odehrála na stejném místě, kde se scházíme i dnes. Tato slavnostní schůze je trošku jiná, zvláštní, taková více naše. Já bych řekl, že je taková komorní, když jsme ta dolní komora. Doufám, že potěší i drobné dárečky, které jsme připravili na lavice během polední přestávky. Originální pamětní list a výtisk z knihy "Slavná Sněmovno", kde se dočtete více o historických událostech, které se odehrály v těchto kulisách. V tento den, přesně před sto lety, v 10.40 hodin, tři dny po podpisu příměří nad zákopy 1. světové války, patnáct dnů od Martinské deklarace Slováků a sedmnáct dní po vyhlášení Československé republiky se naplnila česká a slovenská státní idea. Snaha po svrchované svobodě, po svobodě netoliko záporné, tedy jen nezávislosti a samostatnosti, ale plnomocnosti vzít osud do svých rukou a položit základy naší parlamentní demokracie.
I tehdy, před sto lety, stejně jako dnes, jak jste si mohli všimnout, procházeli poslanci čestnou stráží sokolů do tohoto stejného historického sálu. A teď budu doslova citovat z dobových materiálů. "V zasedací síni starodávného Sněmu Království českého bylo skladiště aprovizace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky. Vzduch byl nasycen zápachem brambor a vůní moučných výrobků. Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami. Nařídili jsme, aby zasedací síň byla ihned dána do pořádku, což přítomní sluhové s radostí slíbili."
Takže, dámy a pánové, stačí se rozhlédnout kolem a na své sousedy a můžete docenit, kam jsme to za sto let od pytlů mouky dotáhli v této Sněmovně. Aklamací byl prezidentem zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který v té době ještě pobýval v zahraničí. A je tedy historickou zajímavostí, že se o prezidentovi vlastně vůbec nehlasovalo, neboť po přednesení návrhu jeho jména všichni povstali a hlasitým dlouhotrvajícím potleskem a zvoláními "sláva, ať žije!", došlo k volbě.
Byla potvrzena vláda a zvolen předseda Národního shromáždění. Zde ve Sněmovně pak při prvním výročí 14. listopadu 1919 prezident Masaryk pronesl svou úvahu, kterou bych rád citoval při této příležitosti celou. "Naše revoluce měla zvláštní ráz. Za hranicí spočívala v promyšlené a pilné propagandě a diplomatické práci; vedle toho zorganizovali jsme armádu a připojili jsme se k válčícím Spojencům, od nichž jsme byli uznáni za pravidelnou válečnou moc. Doma se pracovalo s naší strany bez krveprolití, třebaže habsburské Rakousko brutálně naše lidi věšelo, střílelo a všemožně potlačovalo.
Je to jistě zvláštní revoluce - revoluce povýtce pracovní a právě tím v nejlepším slova smyslu demokratická; a tato revoluce zajistila nám vítězství. Vítězství veliké. Bylo často řečeno, že státy trvají, čím vznikají. Naše republika vznikla pravidelným bojem v poli a prací a prací naše republika se udrží; boj, doufám, nebude již potřebný. Přestáli jsme v poměrném klidu již jeden rok; fysiologové nám říkají, že prvý rok lidského života je pro trvání individua rozhodný. Snad smíme analogie užít také pro náš stát. Ovšem - jest naším úkolem politikou hodně promyšlenou naši republiku nejen udržet, nýbrž dokonale vybudovat. Teď máme svůj vlastní stát a ten vyžaduje smysl pro odpovědnost a světový rozhled, jest nám třeba státního smyslu, pozitivního smyslu pro stát.
Tolik téměř sto let stará slova prezidenta zakladatele.
Dále si na budově Sněmovny můžete přečíst na pamětní desce: V této památné budově Zemského sněmu Království českého se dokonal revoluční převrat protirakouský a budoval se obnovený stát československý.
Karel Kramář pronesl slova o tom, že dynastie habsbursko-lotrinská ztratila práva na český trůn a nový stát je svobodnou Československou republikou.
Naše cesta ke svobodě určitě nebyla jednoduchá. Z oněch sta let jsme téměř polovinu prožili v nesvobodě, v totalitě a z toho téměř čtvrtinu v okupaci. Také proto se naše první zasedání z toho roku 1918 vzpomínalo vlastně už jen za deset let, v roce 1928, a pak až na slavnostní schůzi, která vytvořila náš parlamentní federální systém a Českou a Slovenskou národní radu, takže i tato schůze je svým způsobem historická a je dobré se ohlédnout a připomenout, kolik cesty jsme už ušli.
Dovolte mi ještě jednou citovat velmi důležitou osobu té doby, a to Karla Kramáře, který řekl v ten den, kdy se konala ustavující schůze: Až bude se psáti historie našeho národa o posledních čtyřech letech, udiví se svět, kolik tu bylo skvělého, ale skrytého hrdinství, kolik odhodlání pomoci české věci, třebas by to mělo život státi, a my pak teprve si řekneme, že jsme si svou svobodu opravdu zasloužili, že jsme byli doma i za hranicemi ve velké chvíli hodni své minulosti, svých velkých předků, kteří tak radostně obětovali život za svou víru, za své přesvědčení a za svůj jazyk.
Je skvělé, že dnes už žijeme 29. rok znovunabyté svobody a demokracie. Velmi mě těší, že dokážeme my, Češi a Slováci, jako přátelé spolupracovat nejen mezi sebou, ale i ve Visegrádské skupině, umíme se podpořit ve vytváření naší dobré pozice v Evropě a tvořit zájmové koalice k prospěchu našich občanů i ve prospěch evropského celku.
Na závěr nemůžu jinak než Masarykovsky zopakovat: Svět stál a stojí na práci, ne na náladě. Svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.
Já vám při této mimořádné příležitosti děkuji za pozornost a předám slovo našemu vzácnému hostu a troufám si říci, že svému příteli, předsedovi Národní rady Slovenské republiky panu Andreji Dankovi.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
