Já jsem se přihlásil proto, že jsem pečlivě prostudoval návrh zákona o pedagogických pracovnících, a bohužel po jeho přečtení mám jiný pocit, než který tady prezentovala paní ministryně. Pokusím se to tady zdůvodnit.

Tomu zákonu v podstatě vyčítám čtyři věci. Ta první je, že dle mého názoru dochází k tomu, že zákon způsobí další nárůst byrokracie pro školy obecně, pro ředitele, pro učitele i pro ministerstvo školství. A stane se tak na úkor té přímé vzdělávací a výchovné činnosti. Pokud se shodujeme na tom, že učitel je ve škole hlavně proto, aby učil, tak to není dobře.

Druhá věc, která je také v rozporu s tím, co říkala paní ministryně, že dle mého názoru dochází naopak k omezení svobody učitele jako jedince, který má své vlastnosti. Každý, kdo chodil do školy, ví, že každý učitel učí trošku jinak, má jiné zaměření a jiný způsob výuky, jiným způsobem se prezentuje v tom společenském prostoru. Já když se podívám třeba do historie města, ze kterého pocházím, Telče, tak tam máme Maškovu ulici, kdy ředitel reálky se zabýval historií Telče a udělal mnoho pro to, aby se o Telči z hlediska historie více vědělo.

Pan profesor Navara se zabýval např. tím, jak navádět torpéda na lodě pomocí šroubů nebo zvuku šroubů, a komunikoval za tímto účelem i s Albertem Einsteinem. A zrovna tak moji dřívější kolegové, pokud byli tělocvikáři, tak se věnovali tomu, že se zabývali výchovou ke sportu v Telči. Podobně dějepisáři zase dělali věci, které se týkaly oblasti historie.

Já to teď říkám proto, že obecně se mi zdá, že ten zákon je postaven tak, jako kdybychom měli předpokládat, že učitel nemá, zdůrazňuji – nemá zájem učit co možná nejlépe. A to je přesně naopak. Učitel dle mého názoru téměř ve všech případech má zájem učit co možná nejlépe a naučit co možná nejvíce. Každý k tomu ale hledá tu svoji cestu. A ta souvisí s tím, jak byl vychován, s tím, jaké pro to má fyzické a jiné předpoklady.

Takže to je k té svobodě, protože my dneska, díky tomu, co je v tom zákoně napsáno, se budeme snažit vzdělávání učitelů a možnosti učitelů se svobodně realizovat ve vzdělávání omezovat. vysvětlím potom, proč si to myslím.

Třetí věc, kterou považuji za vůbec nejdůležitější, je, že pokud nám něco dneska chybí ve škole – a říkal to už pan kolega senátor Růžička, tak jsou to mladí učitelé. Případně čerství absolventi, případně lidé, kteří by byli dneska odhodláni nastoupit na pedagogickou fakultu a jít učit. A k těmto se tento zákon chová velmi macešsky. Velmi macešsky. Oni mají před sebou tu perspektivu, že pokud po účinnosti toho zákona nastoupí do školy, tak se těmi takzvaně vynikajícími učiteli mohou stát nejdříve za 9 let. Nejdříve za 9 let může být z čerstvého absolventa vynikající učitel. Nejdříve za 9 let se dočká těch 3000 Kč, které by měl dostávat měsíčně k tomu jeho tarifu a případně k nějakým dalším příplatkům. Takže to je ta pomoc těm čerstvým absolventům, ta perspektiva, že za 9 let možná dostanou přidáno. S tím, že dokonce je tomu i tak, že pokud dneska někteří vyučující, někteří učitelé, kteří učí třeba rok, rok a půl, šest měsíců, jsou již samostatnými učiteli a jsou zařazeni do 12. respektive 9. platové třídy. Tak poté, co vstoupí tento zákon v účinnost, oni poklesnou do 11. respektive 8. platové třídy. Jinými slovy, těm nejmladším učitelům se sníží tarifní mzda.

To je výsledek toho zákona, pokud my ho přijmeme v té podobě, která je tady dneska předkládána. A to si myslím, že je naprosto špatně, totálně špatně. Nemůžeme s tím přece takto souhlasit, protože právě v čerstvých absolventech, v těch, kdo potenciálně chce vychovávat naše děti, je naše budoucnost. A my jim tímto kariérním řádem a tímto zákonem říkáme – dobře, pojďte učit a za 9 let vám možná zvýšíme plat o 3000 měsíčně. Když vezmu průměrnou inflaci, tak to je ještě reálně mnohem méně.

Nyní k té byrokracii a k tomu, co učitele čeká. Ono to jednotlivě nepůsobí tak hrozivě, ale když to vezmete celostně, tak potom skutečně nárůst dalších administrativních povinností je značný. Jak už tady zase bylo řečeno, každá škola si nyní povinně podle tohoto zákona musí dělat plán pedagogického rozvoje školy, který bude na 6 let, bude projednán s odborovou organizací. Není napsáno v zákoně, zda bude nějak kontrolováno jeho plnění. Já za sebe říkám, že si nedovedu představit, že by si ředitel, respektive škola sama dneska už nedělala své plány pedagogického rozvoje a nepřemýšlela o tom, jakým způsobem se dál bude rozvíjet, kde bude získávat žáky, jakým způsobem bude pracovat se svými obory.

Dělají to samozřejmě, protože to patří k náplni práce každého ředitele. Je to jeho normální práce, jako když se tady po vás dívám, tak pokud jste lékaři, podnikatelé atd., tak taky přemýšlíte o tom, co s vámi bude, co bude s vaší organizací a jakým způsobem si do budoucna rozvíjet, aby fungovala. To je standardní věc. Nevím, proč to tady musí být v zákoně. Další věc, která tady je potom, že každý učitel společně s ředitelem bude vypracovávat osobní plán profesního rozvoje učitele, který bude mít část povinnou a část řekněme dobrovolnou. A tu část povinnou bude nařizovat tomu učiteli ten ředitel. Jsou školy, které mají 20 zaměstnanců, jsou školy, které mají 100 zaměstnanců, osobní plán rozvoje je na 2 roky, po 3 měsících potom má dojít k jeho kontrole. To znamená, během 2,5 let, pokud ředitel má 100 nebo 200 zaměstnanců, řekněme 100, takové školy existují, tak se musí 400krát sejít s těmi učiteli, co má, a 400krát s nimi probrat minimálně to, jakým způsobem splní svůj plán osobního rozvoje. Pokud to má mít nějaký smysl, tak by to měl dělat dvakrát do roka a jsme na 1600 setkání ředitele s učitelem při diskuzi nad jeho osobním plánem rozvoje. 1600 dní, takhle to je.

Takže ředitel, pokud bude chtít dělat svoji práci, tak se z toho zblázní a nebude doma ani v sobotu, ani v neděli. Samozřejmě to skončí jako obvykle, že to celé bude naprosto formální. A dneska už to neformálně na všech dobrých školách funguje. Ti lidé samozřejmě mají své plány osobního rozvoje, hovoří s těmi řediteli, co by chtěli a co by nechtěli dělat. A do jaké míry je to nutné formalizovat a po 2 letech a 3 měsících nejpozději kontrolovat, je otázkou, na kterou já odpovídám, že si myslím, že to v té podobě, jak je to napsáno v tom zákoně potřeba není.

Co je také zajímavé, je, že každý učitel bude mít nárok na 12 dní studijního volna. Tady jsou dvě možnosti. Buď se tak bude dít v rámci nějakých prázdnin, jak my říkáme neformálně. To znamená, pak se pro ty učitele nic nemění. A já vám sděluji, byť tomu možná někteří nevěříte, že stejně učitelé v dobách svých takzvaných letních prázdnin, zimních prázdnin atd., stejně studují, stejně se sebevzdělávají, stejně dělají věci tak, aby něco do té školy připravili. A pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou. Pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou a tím, že musí vypracovávat zprávu o tom, jak studovali a jak se sebevzdělávali, kterou musí ten ředitel číst, se nic nezmění.

Já když budu učitelem a budu mít samostudium, ve kterém budu např. pracovat na fasádě své chalupy, tak budu od sedmi od rána do sedmi do večera pracovat na fasádě své chalupy, pak si sednu k počítači a formou CTRL; CTRL+C – CTRL+V napíšu zprávu panu řediteli, jak jsem celý den samostudoval. Tak to bude.

Takhle to nefunguje. Ten ředitel nemá šanci čtením písemných zpráv zjistit, zda ten člověk samostuduje nebo ne. To se dělá úplně jinými způsoby, jinými metodami a nelze to dělat tím, že někdo bude vypracovávat své zprávy. Druhá možnost je, protože 7 dní samostudia určuje ředitel a termín, kdy se tak stane, 5 dní si určuje učitel, kdy se tak stane a co bude samostudovat. Druhá věc je, kdybychom se přenesli s tím samostudiem do doby, kdy se vyučuje. Představte si obyčejnou školu, která má 20 učitelů. 20 učitelů krát 12 dní je 240 dní. Jinými slovy, pokud bychom se přenesli do doby, kdy se vyučuje, tak díky této organizaci samostudia dojde k tomu, že každý den chybí v té škole jeden učitel. Každý den chybí jeden učitel. Tak to je ve škole, která by měla 100 učitelů, tak každý den bude chybět 5 učitelů. Pokud ta představa je taková, a to já nevím, že by to samostudium probíhalo v době, kdy se učí. Pokud probíhá v době, kdy se neučí, tak se tak stejně děje. A zase se to děje tím způsobem, platí to, co jsem říkal.

Úžasná je potom situace učitelů, kteří nastoupili do školy, nebo učí kratší dobu než dva roky. Oni se nacházejí v tzv. adaptačním období. V tom adaptačním období mají tzv. zaváděcího učitele, to je určitě dobře, a potom se připravují na atestační zkoušku, nebo atestační řízení. Není pravda, že ho nemusí absolvovat. Atestační řízení musí absolvovat a nejpozději do dvou let toho adaptačního období a termín toho atestačního řízení jim stanovuje ředitel. To znamená, není pravda, že mají svobodu, že nemusí, že můžou zůstat jenom těmi začínajícími učiteli. Musí v nějakém okamžiku podstoupit atestační řízení, aby se stali těmi takzvaně samostatnými učiteli.

Jinými slovy, prosím vás, abyste tomu rozuměli, všichni učitelé, kteří učí menší dobu než dva roky, jsou nesamostatnými učiteli. Samostatný učitel je teprve učitel, který učí alespoň dva roky a všichni učitelé, kteří učí méně než dva roky, také neučí komplexně. Učí nekomplexně, protože tak je to v těch vyhláškách popsáno. A teď protože toho učitele, který učí méně než dva roky, čeká to atestační řízení a v jedné z těch vyhlášek je napsáno, z nichž dvě z těch osmi, které bychom měli mít k dispozici, že učitel dokládá, jak splnil své kompetenční schopnosti za tu dobu dvou let, aby se ze začínajícího učitele mohl stát samostatným učitelem. A těch kompetencí v té vyhlášce, kterou máme k dispozici, je třicet čtyři! Třicet čtyři oblastí, v oblasti profesního rozvoje, v oblasti přímé pedagogické činnosti, v oblasti spolupráce se školou on bude obhajovat a v třiceti čtyřech oblastech by měl prokázat, že se dostal na úroveň samostatného učitele. A on by to měl dokladovat.

Jinými slovy, učitelé, kteří se nacházejí v adaptačním období, nečeká nic jiného, než aby si každý týden sedl a teď si napsal, jak v těch třiceti čtyřech oblastech zřejmě pokročil. Nebo co bude dělat? Já nevím, jak to bude dokládat? On to má v tom atestačním řízení doložit. On má atestační komisi dát podklady, ze kterých plyne, že se z něho stal samostatný učitel. A těch položek v té vyhlášce je třicet čtyři. Třicet čtyři, a týkají se tří oblastí – profesního rozvoje, přímo vyučovací povinnosti a podílu na rozvoji školy. Takhle to je. Já nevím, jestli to tak někdo bude dělat? Samozřejmě paní ministryně řekne, že nikoli, že si to příliš maluji, ale je to možné, že takto to skutečně potom někdo může dělat.

Ten učitel už nemůže učit, ten bude jenom psát, jak se zlepšuje. Tím pádem přestane učit a bude psát, jak se zlepšuje. A bude to jako ve spoustě jiných oborů, kde dneska píšeme, jak se zlepšujeme, co děláme, a už nepracujeme, protože na to prostě nemáme čas. A k tomu my spějeme tímto návrhem zákona o pedagogických pracovnících.

Takže adaptační období je ta podpora začínajících učitelů. Prostě papíry, papíry, papíry. A když budete mít čas, tak můžete i učit nebo dokonce vzdělávat. Takže takhle to je. Co se týká atestačních komisí a všech těch dalších věcí, to je taky velmi pikantní, neboť se zdá, že přestože my jsme ten zákon ještě neschválili, tak už v rámci operačního programu Výchova, vzdělávání, www..., já to neříkám přesně, došlo k tomu, že Národní institut pro další vzdělávání vysoutěžil zakázku za 500 mil. Kč, která bude sloužit k tomu, aby mohlo dojít ke vzdělávání těch učitelů, k průběhu atestačních řízení a k další organizaci vzdělávání těch učitelů.

Jinými slovy, možná 500 mil. Kč, možná, protože jsou na to v tom operačním programu dokonce 2 mld., v té prioritní ose, dojde k tomu, že 2 mld. Kč se spotřebují pro úředníky a pro administrativní práci, která by měla posloužit k tomu, aby učitelé konečně dělali to, co mají dělat. Neboť my předpokládáme dneska v tom zákoně, že oni přece nemají zájem dělat to, co mají dělat. Že oni přece nechtějí učit, a proto je potřeba k tomu přinutit tím, že je budeme neustále kontrolovat nebo neustále něco vyplňovat a něco odevzdávat.

Je to šílená věc. A pokud já si představím, že jako začínající učitel, což je tedy hodně dávno, bych tímto způsobem měl začít fungovat, tak bych z toho byl velmi špatný. Samozřejmě nevím, jestli bych vůbec u toho povolání 13 let, které jsem úspěšně – nebo myslím si, že úspěšně učil - vydržel.

Co se týká dalších věcí, které tady mám, tak to jsou, řekněme, věci, které se týkají právě pověřené organizace a toho, jakým způsobem pověřená organizace Ministerstva školství bude organizovat atestační řízení, bude placena a tak dále, atd. V tuto chvíli bych snad skončil.

Byl bych velmi rád, kdyby paní ministryně na některé mé připomínky, možná to ani nebyly dotazy, reagovala. S tím, že jsem si na závěr tady poznamenal pár věcí, na které si dovolím jenom zeptat. A týkají se zákona jako celku.

První je, že bych se chtěl zeptat, kdo bude zasedat v těch různých atestačních komisích, zejména pro ty učitele, kteří se budou snažit dosáhnout 3. kariérního stupně, a bude hodnotit, zda jsou toho schopni, nebo ne. Protože to nemůžou být učitelé nebo vysokoškoláky se třemi roky praxe. Protože tady jde o to, že to by měla být špička v tom oboru, to by měli být ti, kteří budou prověřeni někým, kdo je ještě nad nimi. A já, pokud jsem pochopil, nebo jsem nenašel, kdo bude atestační řízení zařizovat a kdo budou ty osoby, kteří tam budou sedět. Jediné, co jsem zjistil, je, že jedním ze zástupců budou učitelé s 15letou praxí, kteří jsou v tomto případě považováni za učitele, kteří mají 3. kariérní stupeň. Samozřejmě že by jim někdo zároveň přidal 3000 na měsíc, to se neděje.

Dále jsem se chtěl zeptat, co se bude dít s učitelem, který nedosáhne 2. kariérního stupně, to znamená, on neuspěje u atestačního řízení. Co se bude dít? Jestli potom to může sám opakovat, nebo jakým způsobem to bude probíhat, to jsem tam taky nikde nenašel. A pak mám takové dotazy, jestli má dneska Ministerstvo školství zmapováno, kdyby ten zákon vstoupil v účinnost, kolik učitelů zůstane v 1. kariérním stupni? Kolik jich bude? To znamená těch, kteří učí méně než 2 roky, kolik je to učitelů, jestli to víme atd. Taky by mě to zajímalo.

A to si myslím, že v tuhle chvíli je všechno. Já dopředu avizuji, že možná ještě na to, co bude říkat paní ministryně, budu reagovat. A pokud bych to měl nějak shrnout, tak ten zákon dle mého názoru dosahuje toho, že namísto navýšení důrazu na přímou pedagogickou a výchovnou činnost, dochází k navýšení administrativy, dochází k omezení svobody učitelů a učitelského povolání. A dochází k demotivaci čerstvých absolventů a případně těch, kteří by se někdy rozhodli studovat vysokou školu proto, aby mohli učit. 

Miloš Vystrčil

• ODS
• PROFIL NENÍ POUŽÍVÁN.Případné dotazy na kontakty v Detailech
• předseda Senátu

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky