Vyzula (ANO): Renesanční lékař dneska v podstatě neexistuje

Dobré odpoledne ještě jednou, dámy a pánové, vážená paní senátorko, pane ministře. Hodně se tady teď mluví o tom, proč k tomu došlo, proč došlo k zamítnutí v Senátu, když jsme se této problematice tak pečlivě věnovali. A já bych se na to chtěl podívat trochu z jiného úhlu a to hlavně z toho úhlu senátního zamítnutí.

Mě to mrzí velice. A tak, jak jsem tady u minulého bodu v podstatě senátory pochválil za to, jakou jsou pojistkou demokracie, tak tady mi to tak vůbec nepřipadá. A já se pokusím jenom krátce říct, proč mě osobně Senát tak zklamal.

Senát těsně, a to o jeden hlas, to už zde bylo řečeno, zamítl tuto novelu o vzdělávání lékařů, kterou naprosto zásadně potřebujeme. To, co říká pan poslanec Hovorka, že jej nemůžeme zakonzervovat na dobu čtyř let... No tak prostě my jej nemůžeme zakonzervovat na dobu čtyř let. To je naprosto zásadní zákon, který lékaři očekávají. On měl totiž stabilizovat celý systém, vzdělávání zjednodušit a zkvalitnit.

A jak k tomu tedy došlo? Novela napřed šla do ústavně právního výboru Senátu a tam bylo rozhodnuto během deseti minut. Během deseti minut se ústavně právní výbor dohodl, že tento návrh zamítne. A jediným důvodem bylo, že údajně náš návrh byl překroucen. Jak překroucen? Pokud dobře víme, věnovali jsme se tomu pečlivě. A ten vládní návrh, který původně přišel z Ministerstva zdravotnictví, byl mimo realitu, byl neakceptovatelný, byl nevlídný vůči mladým lékařům, kvůli kterým se to hodně provádí, protože je to vlastně jejich zákon - aby nám neodcházeli do zahraničí.

A proto tedy skupina poslanců ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, s komisí, která funguje na Ministerstvu zdravotnictví, navrhla nový komplexní návrh a ten předložila zdravotnímu výboru Sněmovny k posouzení. A po důkladné a rozsáhlé debatě - my jsme třikrát nebo čtyřikrát ten zákon posouvali z jedné schůze na druhou - jsme se dostali k závěru, než jsme definitivní verzi schválili. Někomu se může zdát, že je to překroucené, ale je to jinak zcela legitimní zásah do legislativy a je to zcela normální postup tvorby zákona. Takže jaké překroucení? Že nebyla akceptována forma České lékařské komory, která nebyla v tom původním návrhu. To se možná zdálo ústavně právnímu výboru Senátu jako neakceptovatelné.

Ale pokud se týká lékařské komory, on to tady říkal tak trochu i pan poslanec Štětina a plně s ním souhlasím, že pravý účel lékařské komory je úplně v něčem jiném než teď v této úloze odborářské a nátlakové. K takovému názoru se těžko přiklonit, protože navíc lékařská komora je dnes ovládána malou skupinou lidí, která se opírá a využívá ambulantní specialisty, a to si myslím, že není dobře. Ano, můžete říct - taky jsem lékař, proč jsem s tím něco neudělal. Je to chyba. Stalo se. Taky jsem nechodil na schůze lékařské komory, bohužel. Většina lékařů prostě na ty schůze nechodí a tím pádem tam převládla tady ta vyselektovaná skupina lidí.

Pak tento návrh šel ale ještě do výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. Tam se projednával tři hodiny. Myslím si, že debata byla konstruktivní. Byla snaha tam vložit hyperbarickou medicínu, vložit angiologii, byla snaha tam vložit traumatologii. Ale nakonec myslím, že k nějakému názoru došli a ten návrh podali na plénu.

A teď se bavíme víceméně o tom, že vlastně celé se to točí okolo nátlaku lékařské komory na senátory, aby zaujali její pozici. Řeknu vám jeden příklad, který zde ještě nebyl uveden. Jeden návrh se týkal lékařů cizinců. Lékařská komora z toho udělala naprosto demagogicky to, že tvrdíme, že první rok mohou tito lékaři pracovat v nemocnici bez nostrifikace diplomu ba dokonce bez nutnosti znalosti českého jazyka. Přitom naopak v zákoně bylo zcela jasně řečeno - a pravidla byla upřesněna, v jaké podobě by k takové situaci mohlo dojít. To jsou tzv. visiting professor, kteří přijedou na jeden výkon, provedou ho a zase se vrátí zpět do své země. Tak v té době se má provádět nostrifikace výkonu a má se ověřovat čeština u těchto lidí? Naprostý nesmysl. Nicméně komora na tom trvala a když to tak nebude, tak dostala hysterická záchvat.

Zdravotní výbor postoupil návrh, jak jsem říkal, na plénum a tam probíhala diskuse. Já jsem shodou okolností 14. prosince v Senátu byl a část diskuse jsem slyšel. Pak jsem si prošel důkladně celý stenozáznam všech diskutujících a vlastně moc těch negativních názorů jsem neslyšel. Hodně se tam diskutovalo o dětském lékařství, o pediatrii, ale nakonec se to točilo kolem toho, že my jsme to tady ve sněmovně údajně důkladně neprodiskutovali. Hodiny a hodiny jsme se tomu věnovali. Jak jsem říkal, čtyřikrát jsme to posunuli z jedné výborové schůze na druhou, několik hodin jsme to probírali rovněž zde. Tak to nepovažuji za málo prodiskutované. Hovořilo se samozřejmě i s ostatními složkami, s mladými lékaři i s odbornými společnostmi. Hovořilo se s akademiky. No, Senátu se zdálo, nerozumím tomu, že jsme málo zákon prodiskutovali.

Dalším takovým důvodem bylo, že údajně mladí lékaři se postavili laxně k návrhu, který jsme jim poslali, a že zákon nic neřeší a tak. Zase typická demagogie. Protože kdo jsou vlastně ti mladí lékaři, o kterých tady mluvíme? Já jsem to sám nevěděl, ale teprve později jsem se dozvěděl, že existuje tzv. sdružení mladých lékařů. To má registrováno 400 lékařů, ale sympatizujících 5 tisíc. A proti tomu je skupina 5 prosím - 5 mladých lékařů, které si vyvolil pan prezident Kubek v lékařské komoře, a jejich názor byl ten, o kterém jsem tady mluvil. Naproti tomu názor sdružení mladých lékařů byl úplně jiný a zásadně nesouhlasil s tím, co navrhovala lékařská komora. Takže zase, zásah lékařské komory naprosto zásadní zřejmě v tom rozhodnutí Senátu.

Lékařská komora tvrdila a tvrdí, že zákon je nepotřebný, protože nesnižuje přebujelý počet oborů. Už tady o tom mluvil pan doc. Heger. Prosím vás, jsou obory, které roky existují, jako gastroenterologie, plicní, revmatologie atd. My je máme zrušit teď, že nebudou existovat? Jak se k nim máme postavit? Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně má 130 oborů, my jich teď máme 43, těch základních. V Evropské unii - a taky to zde bylo již řečeno - je vždy počet základních oborů kolem 42.

Není možné, prosím vás, aby se lékař v dnešní době stavěl do pozice takzvaného renesančního lékaře v době kdysi před 200, 300 lety, kdy zvládl internu, chirurgii, gynekologii. Takový renesanční lékař dneska v podstatě neexistuje. Já tedy určitě ne. Trochu rozumím vnitřnímu lékařství a onkologii, jsem celkem spokojený a mám práce až nad hlavu.

Mluvilo se tady o atomizaci medicíny. Ale jak jsem říkal, 43 oborů je tak akorát to minimum. Jistě můžeme mluvit o tom, jestli to, co zmiňoval profesor Kostřica, maxilofaciální chirurgie, že může být zařazena jinak. Ano, chybička se prostě vloudí. Ale jinak je podstatné, že těch 43 oborů tvoří jakýsi základ, kde základem jsou stejně většinou základní obory, jako je interna, chirurgie a teprve po absolvování základního kmene 30 měsíců tento lékař po složení zkoušky může dělat zmiňovanou gastroenterologii, revmatologii, plicní a tak dále. Takže on je v podstatě internistou a my s tím nic v současné době udělat neumíme.

Lékařská komora nám kritizuje to, že nezkracujeme délku specializačního vzdělávání. Sami navrhovali v některých případech sedm let, my mluvíme o možnosti ukončení vzdělání po pěti letech, a to ve všech případech, někdy ve 4,5 letech. Prosím vás, asi čteme jiné stránky. Dále je, že nezajišťuje tato novela dostupnost vzdělávání v regionech. Nečetli řádně novelu, protože tam je uvedena regionalita. Lékař v daném obvodě v daném regionu může absolvovat základní vzdělávání.

Hlavně bych chtěl v podstatě zdůraznit to, že v zákoně je celá řada prospěšného a dobrého. Je tam akceptovatelný počet základních oborů. Je tam zkouška po základním kmeni po 30 měsících. Ukončení vzdělávání je možno po pěti letech, tedy ne po sedmi a více. Je tam definován školitel, ten vztah mezi školitelem a školencem. To je hrozně důležité. Mluvil o tom docent Svoboda a myslím si, že je to pro nás starší určitá nostalgie, jak to chodívalo dříve a jaký to mělo význam pro mladé lékaře. (V sále je veliký hluk a neklid!) Je tam pochopitelně i regionalita.

Takže vidím v novele určitý konsenzus. A co je politika jiného než konsenzus? Malá skupina lékařů v čele Lékařské komory ovlivnila Senát natolik, že Senát tuto verzi kompletně zamítl. A přitom ta malá skupina lékařů nerespektuje, ani nereprezentuje v podstatě většinu lékařů, kterých je dneska pravděpodobně něco kolem 40 000. Nikdo neví přesně proč, poněvadž zákon, který vytvoří registr pro lékaře, jsme v minulém roce schválili a teprve teď se registr plní. Navíc Lékařská komora zcela ignoruje názory akademiků, děkanů lékařských fakult. Také ignoruje názor Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a většinový názor právě mladých lékařů, se kterými jsem také opakovaně jednal.

V novela je řada dobrého. Je to konsenzus. Není to ideální. Ano, můžete namítnout, že to není úplně ideální. Bylo to tady také zmíněno. Ano, není, to musíme přiznat. Ale co je dneska ideální? Jsme my ideální? Je život ideální? Je život lékaře ideální, když každý den musí rozhodovat o tom, jestli bude operovat či neoperovat a přitom ví, že operace může pacienta zahubit, ale na druhé straně mu může v mnohém pomoci, když se to pochopitelně podaří. Takže to není ideální, ale přesto pro naši poslaneckou novelu budu hlasovat, protože je to zdravý konsenzus. V novele je řada dobrých věcí, řada prospěšných věcí, řada záležitostí, které ulehčí vzdělávání mladým lidem, a proto si myslím, že stojí za to senátní návrh na zamítnutí přehlasovat. A o to jsem vás chtěl požádat.