V Praze žijí desítky tisíc dětí a sport k jejich životu příliš nepatří. Jednak je to daň této době, kdy místo čtení knih a kopání do míče děti sedí u herních konzolí nebo prohánějí Facebook. Za druhé je to daň za to, že tyto naše děti žijí v městské aglomeraci. V Praze je to obzvlášť vidět, sport totiž začíná být pro naše děti nedostupné luxusní zboží.
Jak to myslím? Jednoduše. Sportovní kroužky sice jsou, ale jsou neuvěřitelně drahé a orientované na výkon, pořád tréninky, každý víkend závody....Kdo chce, aby si jeho dítě šlo občas začutat s merunou nebo zahrát basket( streetball ) či si jen organizovaně protáhnout tělo pro radost, má většinou smůlu. Není dostupné místo a za ty levné peníze většinou není ani nabídka. Sport je zkrátka místně i finančně nedostupný luxus.
Jaký div, že se naši junioří hrbí, mají vady páteře a pneumatiky na bříškách! Rodiče, kteří chtějí, aby se jejich dítě pořádně hýbalo, musí vyndat ročně z peněženky od sedmi do deseti tisíc korun. Praha je prostě drahá. A dítě v Praze je prostě drahý špás, neřkuli luxus.
Řízení města, tedy zastupitelé a rada by se měli vážně zajímat o to, jak pražským dětem nabídnout stále otevřená a udržovaná hřiště v zeleni - v každé enklávě ulic jedno. A také, jak přispívat rodičům na něco, co si nemohou dovolit, ale jejich děti to potřebují jako sůl. Na sport.
Sport mi dal do života hodně. Schopnost uvolnit se, překonávat překážky a nepohodlí a také schopnost hrát v týmu, ohlížet se na ostatní. To je přesně to, co každé dítě potřebuje. Nemusí z něj vyrůst profesionál, stačí, když se bude rádo a často hýbat a naučí se s pohybem žít. Takové děti přece chceme, no ne?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
