Současné skandální výroky, kdy v Číně se Miloš Zeman vysmál lidským právům, nejsou nové. A v souvislosti s Ukrajinou plně podpořil ruskou verzi, tj. že se nejedná o ruskou agresi, nýbrž o občanskou válku a žádní ruští vojáci na Ukrajině nejsou. Prezident České republiky tedy nevěří vlastnímu ministru zahraničí, zato věří ruskému. Pokud si vzpomeneme na ostudné odpuštění ruského dluhu ve výši asi 3 mld. dolarů premiérem Zemanem, můžeme učinit závěr, že Zemanova politika vůči Rusku je velmi konzistentní.
Osobně se domnívám, že český stát je od svého založení v roce 623 franským kupcem Sámem součástí Západu. Naše politika by měla odpovídat naší poloze a zájmům uvnitř střední Evropy.
V případě Číny je důležité obchodovat a Česká republika asi není tím, kdo by měl Čínu poučovat o čemkoliv, to ale neznamená, že se musíme vzdát svých názorů a nahradit je těmi čínskými. Stačilo by říci: víme, že se na spoustě věcí neshodneme, ale jsme tu kvůli obchodu, který prospívá oběma zemím. Pokud se, ale Miloš Zeman vysmívá lidským právům, tak se jim vysmívá obecně a nad jeho výrokem, že se do Číny přišel poučit, jak se stabilizuje společnost, musely vstát všem vlasy hrůzou na hlavě.
To, co řekl Miloš Zeman na téma 17. listopad, opět není nic nového. Citace z knihy Jak jsem se mýlil v politice z roku 2005: „Složitější to bylo 17. listopadu. Mnohdy se píše o tom, že to byla studentská demonstrace. Studenti jistě převažovali, ale viděl jsem tam mnoho osob ve starším věku. Protože demonstrace byla oficiálně povolena, účastnilo se jí na rozdíl od 28. října poměrně hodně lidí, což platilo zejména o trase z Albertova na Vyšehrad. Když jsme pak šli na Národní třídu, bylo to už poněkud horší. Volali jsme do oken: Češi, pojďte s námi!“, občas se některé otevřelo, občas někdo zamával, ale téměř nikdo se k nám nepřidával. Na Národní třídě nás vyzývali k odchodu, a těch, kdo neuposlechly, zůstaly zhruba dva tisíce. Nedostal jsem obuškem, neviděl jsem žádný zvláštní masakr a neměl jsem ani zvlášť heroický pocit, třebaže jsem zůstal mezi posledními…Podle mého názoru byla zlomem zpráva o fiktivní smrti studenta Martina Šmída. Ta se připojila ke zprávám o strašlivé řeži na Národní třídě, které šířili zejména ti, kdo tam vůbec nebyli nebo kdo utekli před koncem. Je mi líto, že musím jako očitý svědek demytizovat tuto událost.“
Já bych si dovolil odmítnout ještě zemanovský příběh o zradě sociální demokracie při prezidentské volbě. Zeman sice sestavoval a zveřejňoval seznamy zrádců, ale první zrady se dopustil on sám. V první prezidentské volbě, do které se Miloš Zeman rozhodl nenastoupit, byl kandidátem sociální demokracie právník Jaroslav Bureš a síla vládní koalice umožňovala, aby byl Jaroslav Bureš ve třetím kole první volby zvolen Prezidentem České republiky. Pokud by byl Jaroslav Bureš podobným typem člověka jako Miloš Zeman sestavoval by seznam 35 sociálních demokratů, kteří ho zradili. Česká republika mohla mít 10 let bez Václava Klause. Zemanovské křídlo v sociální demokracii nejprve podrazilo Jaroslava Bureše a až teprve poté Vladimír Špidla vrátil úder. Miloš Zeman si za neúspěch v roce 2003 může sám, tím že rozehrál se sociální demokracií hru, kterou nezvládl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zdeněk Zábojník - profil
