Více než polovinu svého života jsem věnoval medicíně, pracoval jsem v různých zemích a v různých zdravotnických systémech, proto vím, o čem píšu. A české zdravotnictví vším srdcem miluji a obdivuji. Otázkou je, jestli a jak dlouho toto spolehlivé a houževnaté nákladní auto ještě vydrží, jestli budou po něm chtít předvádět s plnou korbou rychlostní triky z rallye Dakaru, přitom pokutovat řidiče za překročení rychlosti, a zalévat nádrž dle spotřebních norem Octavie. Doposud to tak funguje. Uvedu jen pár příkladů.
Skoro polovinu nákladů nemocnic v republice tvoří… platy personálu? Ne, toto není „socialistický“ přístup. Správná odpověď – náklady na léky a zdravotnický materiál. Zřejmě proto, že se musí nejprve podpořit „socialistické“ farmaceutické výrobce a už pak lidé. Není v republice ani jeden vlastní výrobce léčiv? A Paralen s Ibalginem jsou levnější v Německu než tady? Nejsou to správné politické otázky. Správná otázka: jak na tuto položku utratit v rámci státu ještě o desítky až stovky milionů korun ročně navíc, přitom spotřebovat stejné množství balení léčiv? Správná odpověď je: zavedeme elektronické recepty a centrální elektronické registry co budou všechno registrovat a evidovat. Hned po tom pan Novák s cukrovkou začne se uzdravovat a konzumovat méně antidiabetik. Plus k tomu budeme aktivně řešit neexistující problém padělaných léčiv za dalších půl miliard korun ročně. A znovu socialisticky, centralizovaně – elektronické kódy, čtečky, registry, programy, plus uzavřené malé ordinace praktiků a lékárny v obcích a vesnicích jako vedlejší účinek…
A co zmíněný personál nemocnic, který platí a doplácí za světlou farmaceuticko-elektronickou budoucnost? Tento problém už zanedlouho bude vyřešen. Není personál – nejsou problémy. Před deseti lety dostat aspoň částečný úvazek ve fakultní nemocnici bylo pro lékaře velkým štěstím. Dnes – podívejte se na webové stránky fakultních a krajských nemocnic (o těch menších municipálních ani nemá cenu zmiňovat): vzácná klinika nebo oddělení nehledají lékaře nebo sestru. Jestli někdo nesouhlasí s tím, že máme chronický nedostatek lékařů dokonce v Praze, vítám ho na klinice, kde s radostí zaměstnáme tři lékaře, práce máme spoustu. Mladé kolegy se obáváme posílat na konference přes hranici, protože kladou tam otázky místním a po návratu přemýšlejí. O počtech mladých doktorů-migrantů se dá najít informace na stránkách České lékařské komory. Tak možná zavedeme kapitalistický protekcionismus a zakážeme jim odjíždět za prací do zahraničí? Nebo radši vytvoříme společenskou zakázku a za finanční podpory krajů a obcí vyučíme další stovky budoucích doktorů z těch, co dostali u přijímaček na univerzitu „prospěl, ale nabral nedostatečně bodů“ a jsou ochotni podepsat se svým krajem nebo obcí smlouvu: „za možnost splnit sen a stát se lékařem souhlasím pracovat tam kde domov můj pět let po atestaci“. Nemyslím si, že kvalita takového lékaře bude nižší, přece státní zkouška z anatomie zůstává statní zkouškou, kde se osudy lenivějších studentů nešetří.
Když už jsem zmínil o kvalitě… Jak se dá posoudit kvalitu lékaře, oddělení, nemocnice? Dle počtu vyléčených pacientů, spokojených rodičů a příbuzných, dle doby čekání na volný termín návštěvy nebo operačního zákroku, dle mezinárodního renomé profesorů a docentů? Znovu není to dost „socialisticky“… Posoudit se dá jenom papír. Za prvé, celkové množství papíru produkovaného denně personálem nemocnic. Mimo jiné, jedno balení papíru v tiskárně před deseti léty mi stačilo na půlroku, dnes sotva na týden práce. Za druhé, nakolik dokonale se obsah papíru vytvořeného na oddělení shoduje s obsahem papíru, co někdo rozhodl považovat za „zlatý standard“ pro kontrolu kvality. Avšak jestli při kontrole neshod bude příliš málo, tak se zpochybní kvalita samotného kontrolora. Nevydělává na svoji existenci. Zájemce o detaily mohou zadat do Google „akreditace nemocnic v ČR“. Přičemž akreditace nemocnic je natolik demokratický systém, že neexistuje občan, který by po týdnu školení nedokázal pracovat jako expert na kvalitu ve zdravotnictví a vyvolávat hrůzu v duších primářů a vrchních sester.
Myslím si, že tři odstavce o „socialismu“ v českém zdravotnictví postačí pro argumentaci o nutnosti změn. Takových příkladů jsou však desítky. Nicméně, chtěl bych na závěr zmínit o tom, co máme dobrého a čím se lišíme od mnoha „vyspělejších“ a bohatších zemí. Proč počet anglicky mluvicích abiturientů, kteří by chtěli studovat medicínu na Univerzitě Karlově, neustále roste a rok co rok se přibližuje k počtu českých uchazečů? Proč medicínský turismus se rozvijí s rychlostí překvapující i pana ex-ministra Babiše aktivně investujícího do českého zdravotnictví? Proč sem jedou pacienti z Německa, Itálie, Španělska, Francie, Izraele, Blízkého východu? Odpověď je jednoduchá: máme lidský intelekt země s nejstarší univerzitou v Centrální Evropě, máme světovou autoritu českých profesorů a docentů, máme slušnost, skromnost a pracovitost lidí, kteří milují svou práci, kteří po návratu domů mohou po celý večer vyprávět rodině, jak se podařil operační zákrok, a přitom většinou se nezajímají o velkou politiku. Což možná někdy je na škodu.
Na takovéto lidé, tradice a hodnoty by měli myslet budoucí poslanci, co se dnes hlásí jako členové menších a založených na nových principech stran a hnutí, možná pouhých kapek v politickém oceánu, ale kapek ze kterých může vzniknout nová vlna schopná očistit pobřeží od starých použitých plastů a přinést nám průzračnou vodu, která je zdravější jak pro jedince, tak i pro stát. Chci věřit, že v nové Sněmovně takových lídrů nové vlny bude co nejvíc. Proto volím Stranu Prav Občanů.
Docent MUDr. Sergej Zacharov, Ph.D., přednosta Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze, místopředseda SPO Praha
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
