Poprvé jsem se s tímto fenoménem setkal na jednání se zástupci Ministerstva obrany na půdě JMK. Jednalo se o radaru u Mohyly Míru. To není podstatné. Podstatné bylo to, že se kromě šéfů z MO jednání účastnil i tehdejší mluvčí, který velice arogantně a s přezíravostí komentoval naše námitky, podněty a komentáře. Dopadlo to tak, že přítomní generálové mlčeli a mluvčí mluvil a mluvil. Než ho utnul pan starosta města Újezd u Brna ThDr. Jan Hradil, Th.D., který mu velice důrazně připoměl, že nás jeho názory nezajímají, protože se ptáme přímo zúčastněných generálů, kteří snad umí mluvit sami. Mluvčí zmlkl a začala diskuse. A od té doby jsem si začal všímat mluvčích.
Mluvčí prezidenta Ovčáček, je takový příklad osvíceného mluvčího. Při debatě v televizi, prezentuje názory prezidenta, což je v pořádku, ale i názory svoje. A zde je problém. Koho zajímá osobní názor mluvčího? Ten snad nemá pravomoci a zodpovědnost k tomu, aby něco ze své pozice komentoval. A tak jsem s úžasem sledoval, jak komentátor diskutuje s mluvčím a řeší jeho názory. Proč? Je opravdu vždycky názor mluvčího totožný s názorem toho, koho zastupuje? Takže pokud slyšíme, že mluvčí řekne: "já si myslím" nebo "podle mého názoru", je něco špatně. I ze strany redaktorů. Buď si zvou mluvčího, který by měl osvětlovat stanoviska zastupované osoby nebo organizace, nebo si zvou Jiřího Ovčáčka, který zastupuje sebe. Ale koho by potom zajímal jeho názor, při vší úctě k jeho vzdělání, že? I když po Hovorech z Lán chápu, že mluvčí našeho pana prezidenta bude mít zřejmě práce čím dál více.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: STAN
